Článek
Vánoce by měly být časem lásky a společných zážitků, jejich hlavní kouzlo spočívá v těšení a tvoří jej vzácné okamžiky, které trávíte s nejbližšími. Pocit štěstí by neměl záviset na množství nebo ceně úhledně zabalených balíčků pod rozsvíceným stromečkem. K naší době a kultuře dárky zkrátka patří a zvyk je železná košile. A tím už tu máme předem dané očekávání, že dárky jsou přeci důkazem a vyjádřením lásky.
Jak se vyhnout zklamání pod stromečkem
Pokud jde o počet dárků, žádné pravidlo neexistuje, jako ve všem je ale i zde potřeba hledat balanc. „U dětí je důležitým rituálem dopis Ježíškovi, jenže co si budeme povídat, někdy na něm může být i dvacet položek. Takže jak potom vnést do Vánoc štěstí, a ne frustraci a zklamání? Je dobré, abyste se alespoň do některého z přání trefili a u jiných třeba vysvětlili, že Ježíšek neunese všechno. Mezi dárky samozřejmě může být i něco, co ratolest vůbec nečeká. Čím jsou pak děti dospělejší, tím více jsou jejich očekávání zaměřena spíše na kvalitu, než na množství věcí,“ říká psycholožka Simona Hřebíčková.
Darování je radost, ne soutěž
Každá rodina má samozřejmě odlišné zvyklosti, životní podmínky i finanční možnosti, což jsou skutečnosti, od kterých se odvíjí odpověď na otázku, kolik vánočních dárků je optimální množství. Žádná univerzální rada není, záleží na tom, jaké hodnoty jsou pro vás prioritou a jaký typ člověka jste vy i vaši potomci. Každý mozek má jinak nastaveno, co mu přináší pocit radosti a naplnění. Některé děti se nejvíc těší na samotný moment rozbalování, jiné si chtějí s prvním dárkem hned hrát a nemají již potřebu otevírat další.
„Někdo prožívá štěstí v okamžiku překvapení, jiný, když dostane to, o co si řekl. Pokud bych měla dát univerzální doporučení, znělo by: dávejte tolik dárků, kolik zvládnete s radostí. Jakmile se objevuje stres, pocit povinnosti nebo soutěžení, že „toho musí být dost“, ztrácí se smysl. Děti si z Vánoc nejvíc pamatují atmosféru, jestli se rodiče smáli nebo byl u stolu klid a pohoda. To jsou jejich skutečné dárky, které se nedají zabalit,“ říká psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí a Teorie typů.
Dárky potěší, učte ale děti už odmalička, že Vánoce nejsou jen o nichFoto: Yuganov Konstantin, Shutterstock.com
Kdy platí, že méně je více?
Zamysleli jste se někdy nad tím, jak dárky ovlivňují psychiku dětí? Učíte je radosti z obdarování nebo spíš materialismu? To, co si dítě z Vánoc odnese, nezáleží na počtu dárků, ale na postoji rodičů. Pokud jsou dárky, a nejen ty vánoční, prostředkem k radosti a sdílení štěstí, dítě se učí, že dávat i přijímat může být projevem láskyplného vztahu.
„Pokud jsou ale dárky náhražkou za blízkost nebo výchovným nástrojem („dostaneš, když budeš hodný“), učíme dítko, že lásku je potřeba si zasloužit nebo koupit. Rodiče často dávají víc, než by chtěli, protože cítí vinu za nedostatek času. A dítě cítí napětí, které je s tím spojené. Když je doma klid a společnost rodičů, dárky fungují jako symbol radosti. Když je přetlak a snaha „všechno napravit,“ dítě to podvědomě prožívá jako zátěž,“ uvádí Šárka Miková.
Jak děti naladit na kouzlo Vánoc
Je fajn, když se dítě od nejútlejšího věku učí, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale zejména o společně stráveném čase plném pohody. Což se ovšem nenaučí vysvětlováním, ale z vlastních zkušeností. Největší vliv má to, co vidí – jestli rodiče tráví svátky v pokoji a spokojenosti, nebo ve stresu a honbou za dokonalostí. Pokud dítě vnímá, že máma i táta dokážou vypnout, sednout si spolu ke svíčce nebo televizní pohádce, smát se u stolu nebo jít na procházku, budou rychle chápat, že právě toto je podstatou Vánoc.
„Malým dětem může pomoci konkrétní rituál, třeba „dárek navíc,“ který není věc, ale společný čas, třeba výlet, přespání pod stromečkem, den, kdy si samo smí vybrat společnou aktivitu. Učí se tak, že věnovaná pozornost je víc, než sebedražší věc . A když se u toho něco nepovede – někdo se rozpláče, pohádá, nebo se něco pokazí, pomáhá to přijmout s humorem a otevřeností,“ popisuje psycholožka Šárka Miková.
