Článek
Mě osobně lákají obě varianty, a to jak vztah na celý život, tak poznávání více partnerů, ale to samozřejmě nejde. Znám lidi, kteří se seznámili, když byli velice mladí a vydrželo jim to doteď. Jsou spolu velice šťastní a já je za to moc obdivuji.
Dá se říct, že jsou takovým mým vzorem. Jenže na druhou stranu... řekla bych, že vázat se už takhle brzy taky není nejlepší nápad. Člověk by si měl přece užívat a poznávat nové lidi. Když má člověk více partnerů, tak pochopitelně musí mít i více zkušeností a v pozdějším věku, až se bude chtít usadit, by měl vědět, co dělat a co nedělat. Nebo snad ne?
Když ale člověk pozná toho pravého a bude vědět, že on je to jediné, pro co stojí žít, už ho nebude zajímat nikdo jiný. Všichni ostatní pro vás přestanou existovat. V takovém vztahu ti dva o sobě většinou vědí úplně všechno. Myslím, že to je dobře. Takový člověk hned pozná, že toho druhého něco trápí, aniž on něco řekl, a snaží se mu pomoci ze všech svých sil.
V tomto vztahu žije jeden pro druhého a myslím, že když střídáte partnery celý život jako ponožky, tohle nikdy nezažijete, a také myslím, že takoví lidé přicházejí o hodně. A je to škoda. Podle mě by tohle měl zažít každý.
Možná že se přece jen přikloním k té variantě - partner na celý život. Tedy jen když budete mít štěstí a takového člověka opravdu potkáte. A víte co? Já to štěstí mám. Jsme spolu necelé dva roky a jsme pořád stejně zamilovaní, jako bychom spolu byli měsíc. Ale jak už jsem napsala, je to pouze můj názor a záleží na každém z nás.
