Hlavní obsah

Jak porazit žárlivost 1

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Žárlivost nesmí přesáhnout únosnou mez

1. díl - „Šmíruji tě, protože tě miluji!" „Kontroluji si tě, protože mi na tobě záleží!" „Trápím tě nedůvěrou? Musím se přece přesvědčit, jestli se na tebe mohu opravdu spolehnout!" Už jste tohle někdy slyšeli? Nebo: „Kdo nežárlí, nemiluje!" Jak je to vlastně se žárlivostí? Je kořením lásky, nebo její rakovinou?

Článek

Žárlivost jako koření

Ač riskuji, že nyní přiložím do ohénků, ohňů a pecí mnoha žárlivců, budu objektivní a neodsoudím hned ze startu žárlivost jako vlastnost pouze a výhradně zavrženíhodnou. Psychiatr profesor Cyril Höschl zmiňuje i některé její klady: "Jak známo, lidstvo má polygamní základ, a pokud monogamii považujeme za žádoucí, ať už z hlediska sociálního, společenského či majetkového, pak žárlivosti musíme přisoudit i kladnou roli stabilizující síly. Nepřesáhne-li žárlení únosnou mez, může být nejen jakýmsi „ochráncem", ale i jednou z kladných hnacích sil vztahu."

Na žárlivost můžeme nahlížet ze dvou rovin. Jednou je strach a obava ze ztráty milované osoby, tedy žárlivost je v tomto případě jakousi přirozenou daní z naší lásky. Druhou rovinou je nevraživost a závist, tedy projevy veskrze negativní. Pojem žárlivost je zřejmě odvozen od slova žádlivý = chtivý lásky. To zcela koresponduje se známou skutečností, že nositelem žárlivosti je ten více láskychtivý, tedy více závislý na svém partnerovi. Chceme-li považovat žárlivosti za koření lásky, pak jen tu, která je aplikována v dávkách přiměřených. Více tohoto koření si dopřáváme i tolerujeme v sladkobolném období romantické zamilovanosti, v dobrých manželstvích je však s žárlivostí zacházeno jako se šafránem.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Žárlivost může vztah zničit

V jednom vztahu katem, v jiném obětí

Jistě nejsem jediný, kdo může potvrdit, že se člověk (ani neví jak) může za jeden život dostat v různých vztazích do obou poloh, tedy jak žárlivce, tak jeho oběti. A stane se to i tehdy, když víte, jak a proč se tak stává! MUDr. Miroslav Plzák doporučuje, aby si každý před vstupem do manželství prožil alespoň jedno, ale raději dvě, tři období romanticko-sentimentální lásky ukončené třeba i bolavým rozchodem. Já tuto radu chápu jako takovou vakcinaci, která nás chrání v dalších vztazích, kde už figurují děti a rodina. Zjistíme, že neexistuje vztah bez rizika. Že jsme schopni milovat nejen jednoho, ale i jiného člověka. Že rozchod může být důvodem k slzám a smutku, ale nikoli k sebevraždě. Zjistíme i to, že věrnost, narozdíl od nevěry, se nedá dokázat. Máme-li štěstí a potkáme-li se s žárlivcem jen v krátkodobém modelu „pokus - omyl", nepochybně nám to pomůže s identifikací a obcházením takových lidí (raději větším obloukem) v dalších obdobích.

Nevěra, minimálně ta, která může otřást partnerským vztahem a vést k rozchodu, má v drtivé většině hlubší příčiny a svědčí o tom, že vztah nebyl v pořádku. My se v následujících dvou dílech nebudeme zabývat žárlivostí, která je důsledkem nevěry, ale tou, která pro svůj rozkvět často ani žádný konkrétní podnět nepotřebuje. Žárlivostí nepříjemnou, nebezpečnou, destruktivní, včetně té nejzávažnější formy - žárlivosti patologické, tedy chorobné.

Již v zítřejším dílu půjde do tuhého. Povíme si třeba o tom, že žárlivostí můžeme nevěru dokonce přivolat.

ynezorPumanzeSaNyknalC