Jak porazit žárlivost 1

Ač riskuji, že nyní přiložím do ohénků, ohňů a pecí mnoha žárlivců, budu objektivní a neodsoudím hned ze startu žárlivost jako vlastnost pouze a výhradně zavrženíhodnou. Psychiatr profesor Cyril Höschl zmiňuje i některé její klady: "Jak známo, lidstvo má polygamní základ, a pokud monogamii považujeme za žádoucí, ať už z hlediska sociálního, společenského či majetkového, pak žárlivosti musíme přisoudit i kladnou roli stabilizující síly. Nepřesáhne-li žárlení únosnou mez, může být nejen jakýmsi „ochráncem", ale i jednou z kladných hnacích sil vztahu."

Na žárlivost můžeme nahlížet ze dvou rovin. Jednou je strach a obava ze ztráty milované osoby, tedy žárlivost je v tomto případě jakousi přirozenou daní z naší lásky. Druhou rovinou je nevraživost a závist, tedy projevy veskrze negativní. Pojem žárlivost je zřejmě odvozen od slova žádlivý = chtivý lásky. To zcela koresponduje se známou skutečností, že nositelem žárlivosti je ten více láskychtivý, tedy více závislý na svém partnerovi. Chceme-li považovat žárlivosti za koření lásky, pak jen tu, která je aplikována v dávkách přiměřených. Více tohoto koření si dopřáváme i tolerujeme v sladkobolném období romantické zamilovanosti, v dobrých manželstvích je však s žárlivostí zacházeno jako se šafránem.

Jistě nejsem jediný, kdo může potvrdit, že se člověk (ani neví jak) může za jeden život dostat v různých vztazích do obou poloh, tedy jak žárlivce, tak jeho oběti. A stane se to i tehdy, když víte, jak a proč se tak stává! MUDr. Miroslav Plzák doporučuje, aby si každý před vstupem do manželství prožil alespoň jedno, ale raději dvě, tři období romanticko-sentimentální lásky ukončené třeba i bolavým rozchodem. Já tuto radu chápu jako takovou vakcinaci, která nás chrání v dalších vztazích, kde už figurují děti a rodina. Zjistíme, že neexistuje vztah bez rizika. Že jsme schopni milovat nejen jednoho, ale i jiného člověka. Že rozchod může být důvodem k slzám a smutku, ale nikoli k sebevraždě. Zjistíme i to, že věrnost, narozdíl od nevěry, se nedá dokázat. Máme-li štěstí a potkáme-li se s žárlivcem jen v krátkodobém modelu „pokus - omyl", nepochybně nám to pomůže s identifikací a obcházením takových lidí (raději větším obloukem) v dalších obdobích.

Nevěra, minimálně ta, která může otřást partnerským vztahem a vést k rozchodu, má v drtivé většině hlubší příčiny a svědčí o tom, že vztah nebyl v pořádku. My se v následujících dvou dílech nebudeme zabývat žárlivostí, která je důsledkem nevěry, ale tou, která pro svůj rozkvět často ani žádný konkrétní podnět nepotřebuje. Žárlivostí nepříjemnou, nebezpečnou, destruktivní, včetně té nejzávažnější formy - žárlivosti patologické, tedy chorobné.

Již v zítřejším dílu půjde do tuhého. Povíme si třeba o tom, že žárlivostí můžeme nevěru dokonce přivolat.