Milovala ženy tak moc, až kvůli ní dvě skončily v blázinci. Jak to bylo s první moderní lesbou Anne Lister

Kdyby žila dnes, nebylo by na jejím životě nic neobyčejného. Tahle slavná anglická statkářka podnikala, vydělávala peníze, cestovala po Evropě a odmítala tradiční manželství s mužem, protože vášnivě milovala ženy. A o svých milostných vztazích si tato dáma, která je označována za první moderní lesbu, psala detailní deníky. Právě podle nich vznikl v roce 2019 i úspěšný seriál Gentleman Jack, což je přezdívka, pod níž je Anne Lister dodnes známá.

Většina lidí dnes ví, jak vypadaly dámy v první polovině 19. století. Šaty s objemnými sukněmi, spodničky, výstřihy, odhalená ramena, nejrůznější volány, barevné látky, čepce a klobouky se zdobením.

Anne Lister byla ale úplně jiná. Byla svalnatá s chlapeckou postavou, oblékala se zásadně do černé a místo šatů nosila raději pánské obleky i klobouky – a minimálně z větší vzdálenosti vypadala mnohem víc jako muž než jako žena. Proto vznikla přezdívka Gentleman Jack. V té době byla pravděpodobně spíš posměšná než obdivná, přestože existovalo mnoho věcí, za které si tahle neobyčejná žena zasloužila obdiv.

Narodila se v roce 1791 v anglickém městě Halifax do bohaté statkářské rodiny. Od dětství se jí tak dostalo na tu dobu velmi dobrého vzdělání a především se u ní rozvinula velká láska k literatuře.

Po smrti otce a pak i strýce Anne Lister zdědila veškerý majetek včetně panství Shibden Hall, které po zbytek života renovovala, rozvíjela a zvelebovala. Starala se i o veškerý rodinný byznys a už tak velké jmění dokázala rozmnožit, což jí mimo jiné umožňovalo žít mimo konvence doby. S penězi a postavením, které měla, si mohla dovolit nosit pánské oblečení, nemít manžela, zato milovat ženy a ani se tím nijak extra netajit.

>>> Slavné dámy, které žily s mužem, ale nakonec mají vztah se ženou

Díky relativně detailním deníkům, které si Anne Lister pečlivě psala od roku 1806 až do své smrti a kde poměrně otevřeně popisovala všechny svoje milostné vztahy, se toho o jejím intimním životě ví dost.

A ani o její sexuální orientaci nelze pochybovat, Anne Lister byla lesba, věděla to o sobě a nehodlala na tom nic měnit: „Miluji a miluji jen něžné pohlaví, a proto jsem jimi také milována, mé srdce se bouří proti jakékoli jiné lásce než té jejich.“

První její velkou láskou byla nejspíš Eliza Raine, dívka, s níž sdílela ložnici na dívčí internátní škole v Yorku. Propukl mezi nimi vášnivý románek, který samozřejmě tajily, nicméně Eliza snila o společném životě a o tom, jak spolu zestárnou.

Anne Lister ale po dvou letech ze školy odešla a její život se začal ubírat jiným směrem. Bylo jí šestnáct a potkávala řadu jiných žen – a Elizu její nezájem zdrtil. Trápila se tak moc, až skončila v ústavu pro choromyslné. Anne ji tam sice čas od času navštěvovala, ale psychických problémů se nešťastná Eliza už nikdy nezbavila a za zdmi ústavu strávila zbytek života.

Životem Anne Lister prošlo nemálo žen – zjevně měla velké charisma. S dámami to uměla a v denících popisuje, co na něžné pohlaví funguje. U žen, které se jí líbily, si všímala detailů i jemných náznaků toho, co mají rády, co je baví a zajímá. Prvním krokem bylo totiž projevit skutečně osobní zájem, zavést hovor na téma, které je dané ženě blízké, a pozvat ji na aktivitu, jež ji baví.

A pak už prý stačí jen nenápadně flirtovat, vysílat úsměvy a pohledy, zkusit něžný dotek ruky, letmé objetí, krátké držení za ruku. Věci, které na počátku 19. století jasně signalizovaly hlubší a vášnivý zájem. A když byl opětovaný, Anne Lister věděla, co dělat: „Mé způsoby jsou jistě zvláštní, ne jen mužské, ale spíše jemně gentlemanské. Vím, jak potěšit svou krásnou dívku.“

Přestože v její náruči během života skončilo asi hodně žen, jen málo lze pokládat za opravdu osudové. Jednou z nich byla Ann Walker, dědička sousedního panství. Poznaly se někdy ve dvacátých letech 19. století a po krátké době spolu začaly žít jako pár – bez skrývání a bez tajností.

Ann Walker byla silně věřící křesťanka a toužila, aby byl jejich svazek zpečetěn i před Bohem. Sňatek dvou žen možný nebyl, ony se ale o Velikonoční neděli v březnu 1834 vydaly ke svatému přijímání, kde si vyměnily i manželské sliby a prsteny. Pro ně to byla svatba před zraky Boha, právní hodnotu to ale samozřejmě nemělo.

Přesto je kostel Nejsvětější Trojice v Goodramgate v Yorku považován za místo prvního lesbického sňatku v Británii, což připomíná i pamětní deska na budově.

Svobodomyslná Anne Lister bořila tabu v mnoha ohledech, ne jen v tom, že veřejně milovala ženy a jednu si vzala. Intenzivně se věnovala podnikání, a to i ve značně „neženských“ oblastech: na svém pozemku například začala těžit uhlí.

A ani její cesty po Evropě nebyly jen tak ledajaké. Ve Španělsku například vystoupala na třetí nejvyšší vrchol Pyrenejí. O pět let později, v roce 1834, došla i na nejvyšší vrchol francouzských Pyrenejí, což byla opravdu obtížná, mnohahodinová túra i s náročným sestupem.

Největší – a také poslední cestu – podnikla Anne Lister se svou ženou v roce 1839. Tehdy se vydaly přes Francii, Dánsko a Švédsko do Petrohradu a pak do Moskvy. V roce 1840 putovaly dál a podél zmrzlé Volhy jely na Kavkaz, místo, kam cestovalo jen málo lidí ze západní Evropy, natož pak žen.

Právě tahle cesta se ale Anne Lister stala osudnou. Dlouhých šest týdnů ji pomalu zabíjela těžká horečnatá nemoc, kterou pravděpodobně způsobila infekce po kousnutí hmyzem. Nakonec jí podlehla – bylo jí 49 let.

Zdrcená Ann Walker odmítla nechat svou životní lásku tak daleko od domova, i když už nebyla mezi živými. Zařídila, aby bylo tělo převezeno zpět do Anglie, a i když to trvalo půl roku, nakonec byla Anne Lister pohřbena v rodném Halifaxu.

A jak to dopadlo s Ann Walker? Podle závěti měla doživotní právo bydlet v Shibden Hall, kde se zpočátku starala i o svůj majetek. Bolest ze ztráty milované ženy jí ale ubírala sílu a její psychický stav se zhoršoval. Příbuzní ji nechali prohlásit za nesvéprávnou a nějaký čas strávila v ústavu pro choromyslné (mimochodem v tom samém jako Eliza Raine). Nakonec se ale vrátila do svého rodného domu, kde v roce 1854 ve věku padesáti let zemřela.

Zdroj: Novinky.cz, Northwestern University, annelister.co.uk

Svatba v devíti, dítě ve čtrnácti. Jako svatební dar panenka. Jak to bylo s nejslavnější dětskou nevěstou