Chovný otrok musel zplodit stovky dětí a zemřel ve 130 letech. Jak to bylo s urostlým Pata Secou?

Už ve dvanácti letech, když ho unesli z rodné Angoly a prodali do otroctví v Brazílii, vynikal silnou stavbou těla. A když dospěl, nešlo ho přehlédnout. Měřil 218 cm, vážil asi 136 kg, jeho tělo bylo samý sval. Pro svého pána se stal Pata Seca doslova zlatým dolem.

Když si jeden z nejmocnějších a nejbohatších mužů brazilského města São Carlos, velkostatkář a otrokář Visconde de Cunha Bueno, v roce 1840 vybíral na trhu nové otroky, nemohl si dvanáctiletého Pata Secy nevšimnout. Byl na svůj věk extrémně vysoký a silný, navíc měl ve srovnání se svou postavou velmi štíhlá chodidla (odtud přezdívka Pata Seca, což v překladu znamená suchá pata). V tehdejších dobách se totiž věřilo, že urostlí muži s útlými chodidly jsou extrémně plodní.

Pata Seca se tak stal cennou zásobárnou žádaných genetických vlastností, chovný samec, který měl jediný úkol – plodit s ostatními otrokyněmi co nejvíc malých otroků. To bylo totiž mnohem levnější než je kupovat. Navíc v roce 1850 byl v Brazílii zakázán dovoz otroků, tudíž to byla jedna z mála cest, jak se k novým pracovním silám dostat.

>>> Gynekologie začala krutými pokusy na otrokyních, operovali je při plném vědomí

A tak Pata Seca plnil rozkazy svého pána, i když přesné záznamy o tom, kolik dětí v zajetí nakonec zplodil, neexistují. Zdroje mluví o tom, že jich bylo 200 až 300. Nejčastější číslo, na které lze narazit, je 249 dětí.

Každopádně o jejich osudu neměl Pata Seca šanci jakkoli rozhodovat – některé jeho pán prodal jiným otrokářům, jiné využíval na práci na svých plantážích. Nicméně bylo jich tolik, že se dodnes věří tomu, že až 30 procent populace čtvrti Santa Eudoxia ve městě São Carlos tvoří přímí potomci Pata Secy.

Pata Seca se stal nejen symbolem toho, jak krutá doba otroctví byla, ale i toho, že hrdost, odvahu a touhu po svobodě žádné okovy nespoutají. Jeho pán si ho samozřejmě tak trochu hýčkal: byl dobře živený, nebyl nucen k tvrdé práci, měl i lékařskou péči – pokud měl plodit, musel být v dobré kondici.

Své postavení ale uměl využít k tomu, aby jiným otrokům pomáhal utéct. Byl inteligentní, a i když sám riskoval krutý trest, byl odhodlán pomáhat jiným ke svobodě. Stejně nikdy nepřestal doufat v to, že i on sám se jednou z okovů dostane.

Toho se Pata Seca dočkal v roce 1888, když bylo v Brazílii otroctví zrušeno. Z otroka se najednou stal svobodný muž, který navíc od svého pána získal i kus půdy, na které mohl budovat vlastní život.

A to se mu povedlo. Oženil se s Palmirou, kterou poznal jako otrokyni a zamiloval se do ní. Spolu obhospodařovali svůj kus půdy, vyráběli a obchodovali s rapadurou – medově sladkou šťávou vylisovanou z cukrové třtiny.

Konečně poprvé mohl Pata Seca plodit děti z lásky, se ženou, kterou miloval, a nakonec po jejím boku prožil asi 75 let. Měli spolu celkem devět dětí a bývalý otrok poznal, jaké to je mít vlastní rodinu se vším, co k tomu patří.

Jeho život byl nakonec šťastný a hlavně dlouhý. Zemřel až v roce 1958, když mu bylo neuvěřitelných 130 let. Nebýt nešťastné náhody, nejspíš by žil ještě déle. Pata Seca totiž šlápl na rezavý hřebík a dostal tetanus. Jeho pohřbu se zúčastnily stovky lidí, kteří se rozhodli uctít památku muže, který se stal symbolem nezdolné síly a odvahy, která neumírá ani v temných dobách.

Děsivá rodina, kde po generace praktikují incest. Jak to bylo s klanem Whittakerových?

Zdroj: TelanganaToday.com, TalkAfricana.com, Folha2.com.br