Když prší, bude teplá zima. Znáte další tradice, zvyky a pranostiky na svatého Václava?

O tom, kdo byl kníže Václav a čím vším se zasloužil o blaho české země, se učí školáci už v páté třídě. Určitě ale neškodí připomenout si základní fakta. Svatý Václav (žil v letech 907 až 935) pocházel ze slavného rodu Přemyslovců a jeho babičkou, které vděčil za vzdělání, byla svatá Ludmila. Proslul svou zbožností, usilovně podporoval křesťanství, budoval kostely, snažil se udržovat v zemi klid a mírové vztahy s okolními zeměmi.

Roku 935 byl na příkaz svého bratra, který chtěl převzít vládu, zákeřně zavražděn u kostela ve Staré Boleslavi, později jej lidé začali uctívat jako mučedníka a stal se patronem českého národa a symbolem státnosti. Je mu zasvěcena korunovační Svatováclavská koruna a jeho socha na pražském Václavském náměstí je známá po celém světě. Svatý Václav bývá často zobrazován s přilbou na hlavě a praporem v ruce, mnohdy jako jezdec na koni a na jeho odkaz upozorňuje slavné heslo: „Nedej zahynouti nám, ni budoucím.“

Svátek svatého Václava slavíme právě dnes. Pro naše předky nebyl tento den jen oslavou a připomínkou života a historického odkazu významného českého knížete, ale také příležitostí k lidovým slavnostem a hodování. Zejména na venkově, kde v tuto dobu končila práce na polích, byl tento svátek symbolem úrody a hojnosti a lidé podle počasí odhadovali, jaká bude nadcházející zima.

Pořádaly se jarmarky, poutě a posvícení, hospodyňky pekly posvícenské koláče, pivo i víno teklo proudem… Právě kolem svatého Václava totiž obvykle končila sklizeň chmele a zároveň začínalo vinobraní. V kostelech probíhaly bohoslužby, v rámci nichž věřící přinášeli dary a prosili o ochranu svých rodin, hospodářství a úrody.

Svatý Václav byl a stále je vnímán jako ochránce české země a českého národa a jeho svátek vždy propojoval úctu ke křesťanským tradicím i lidovým zvyklostem. Lidé jej vnímali jako důležitý mezník mezi létem a zimou, kdy nastává ten správný čas k bilancování i plánování, co bude dále. Proto je se svátkem svatého Václava spojována řada pranostik, které vycházejí zejména z venkovského života a úzkého kontaktu s přírodou, pozorování počasí a zkušeností statkářů a zemědělců.

Podle jedné z nich třeba „na svatého Václava, nové léto nastává,“ což znamenalo, že lidé očekávali příchod dnů babího léta. Dochovaly se i jiné pranostiky, naši předkové říkali například: „Když prší na svatého Václava, bude vlahá a teplá zima“, „Je-li jasno na Václava, pak bude úroda vína“, „Svatý Václav v slunci září, sklizeň sena se vydaří“ nebo „Když na svatého Václava slunce svítí, tři týdny potom mokro býti“.

Do současnosti se zachovala tradice lidových slavností, v mnoha městech a obcích se i dnes pořádají Svatováclavské slavnosti, na kterých si můžete užít trhy, koncerty, ukázky dobových řemesel, kulturní program i spoustu dobrého jídla, třeba bohatě zdobené svatováclavské koláče s drobenkou.

Oblíbenou kratochvílí bývá dodnes též Svatováclavské posvícení, tedy tradiční lidová slavnost, která se původně slavila každý rok na památku vysvěcení kostela v konkrétní obci. Součástí bývala pouť, opulentní hostina, kde nesmělo chybět pečené maso, typicky kachna nebo husa, tančilo se, zpívalo, pořádaly se průvody, v chalupách se setkávaly celé rodiny i sousedé. Dnešní posvícení mají podobu folklorních slavností, jarmarků nebo tanečních zábav.

Kvíz: Jak dobře znáte české dějiny? Dejte si test pro znalce naší historie