Když rodiče tlačí příliš: Dokonalé dítě neexistuje! Přehnané ambice rodiny potomky brzdí a poškozují na celý život

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jen málokdo se v dětství setkal ze strany rodičů jen s pochopením, chválou a absencí kritiky. A nemusí to být nutně jen ohledně prospěchu ve škole, ale třeba i ve sportovní aktivitě. Místo kýženého sebevědomí a úspěchu však mohou příliš ambiciózní rodiče svým potomkům uškodit. Problém nastává ve chvíli, kdy se z podpory stane tlak. Co když dítě prostě nechce být nejlepší?

Než začneme dítě „motivovat“, je dobré si ujasnit, co vlastně děláte. Motivace je přirozená a má ji každý člověk. Je biologicky daná - chcete jíst, být milováni, zažít úspěch… Když dítě motivujete v tom, co opravdu chce samo, posilujete jeho vnitřní hnací motor. Ambice jsou ale často „importované zvenčí“. Dítě v první třídě většinou nesní o tom být nejlepší ve třídě, tlak na něj v tomto ohledu vyvíjejí rodiče. „Často je motivace rodičů řízena jejich vlastními ambicemi. A to je v pořádku – pokud berou v potaz potřeby dítěte,“ vysvětluje dětská psycholožka Romana Mrázková.

>>> Rodiče a škola: Učitele dnes nepřetěžují žáci, ale jejich úzkostní rodiče. Nastavte pravidla komunikace!

Jak poznat ambiciózního rodiče? Velmi snadno. Uvedeme si dva příklady: Chce, aby dítě šlo na gymnázium, i když ono samo po tom netouží nebo nemá ještě dost rozumu na to, aby se o tom mohlo samo rozhodnout. Nebo ho nutí hrát kolektivní sporty, i když je introvert. „Na to máš!“ zní sice povzbudivě, ale ne vždy odpovídá realitě dítěte, které ale plní přání rodičů, protože je zvyklé poslouchat a zavděčit se. Typickým znakem je, že přání rodiče převažují nad přáním dítěte.

Vést a motivovat své ratolesti je naprosto v pořádku. „Problém nastává, když ambice převyšují osobní spokojenost dítěte. Neboli když honba za úspěchem vytváří na dítě tlak, který je přílišnou zátěží a způsobuje chronicky stres,“ varuje odbornice a dodává: „A všichni víme, jaké následky může přemíra stresu mít – a to nejen po psychické, ale i fyzické stránce.“

Stanovovat hranice a vést děti k dobrému chování nebo respektování dospělých, je důležité. Stejně důležité je ale umět poznat, kdy jsou ze strany rodičů kladeny příliš vysoké nároky. Každé dítě je jiné – a jinak na tlak reaguje. Někdo se vzepře, někdo se snaží, jiný začne tiše trpět. „Ambice rodičů mohou dítě inspirovat – pokud vidí jejich úsilí a vytrvalost, může si z nich vzít příklad. Pokud ale tlak nebere ohled na individualitu dítěte, může vést k pocitu, že nikdy nebude dost dobré.“ A to může zanechat následky na celý život – v podobě úzkostí, vyhoření nebo strachu ze selhání.

Jak tedy poznat, kdy je motivace zdravá a kdy už tlačíte moc? Jednoduše: ptejte se a naslouchejte. Chce jít dítě na gymnázium opravdu, nebo jen nechce zklamat vás jako přirozenou autoritu? Baví ho tenis, nebo plní sen, který jste si nesplnili vy? Pokud si nevíte rady, promluvte si s učitelem nebo trenérem. A hlavně – nezlobte se na dítě, pokud jeho odpovědi nesedí s vašimi představami, protože největší úspěch skutečně nejsou samé jedničky na vysvědčení. Ale dítě, které se cítí dobře ve své kůži a nebojí se vám cokoli říct…

Jak spolu doma mluvíme? Nemusí padnout jediné hrubé slovo, ale je to, jako bychom si nafackovali