Teror multitaskingu zhoršuje paměť! „Údernické oběti“ nemají smysl, vedou jen k chybám a vyhoření

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Časy se změnily. Roste počet případů zhroucení, vyhoření i psychických problémů z dlouhodobé „přetaženosti“. Psycholožka Jana Markvartová podotýká, že tyto problémy ani tak nenarůstají, jako se o kolapsech víc mluví nahlas: „Kořeny těchto stavů jsou právě v multitaskingu. Ten je spolu s heslem Emila Zátopka ‚Když nemůžeš, tak přidej‘, ze kterého vstávají odborníkům na lidskou psychiku hrůzou vlasy na hlavě, zdrojem obrovské vnitřní nepohody spousty lidí.“

Psychologové dnes na základě zkušeností tvrdí, že u multitaskingu (neboli žonglování vícero úkoly ve stejnou chvíli) nejde o nic jiného než o snahu zvládat permanentně se valící úkoly, ze kterých lidé nedokážou ubrat ani se proti jejich lavině vymezit.

„Muži jsou vůči snahám nechat si naložit na hrb milion úkolů imunnější než ženy,“ bere si opět slovo Jana Markvartová. I proto se vžila představa, že jde o speciální ženskou schopnost a danost, stejně jako třeba menstruace.

Zkoumání schopnosti „žonglovat úkoly“ se věnovala například studie skotské Glasgowské univerzity pod vedením Gijsberta Stoeta. Závěr? „Když se tím opravdu podrobně zabýváte, zjistíte, že nikdo ve skutečnosti nedělá dvě věci najednou. Pouze přepíná z jedné na druhou. A pak ani jednu nedělá pořádně. Je nesmysl si myslet, že jde o ženskou záležitost. To se jen zdá, protože ženy mají tendence si toho nabrat víc, snažit se být ve všem perfektní a o všechny se starat.“

Proč se tak ale chováme? „Žijeme v době, kdy je kladen velký důraz na výkon. Abychom byli na všech frontách stejně výkonní. Jenže to prostě není dlouhodobě možné,“ varuje psycholožka.

Lidé žonglují úkoly jako šílení doma i v práci – a netýká se to jen mladých. Zdálo by se, že ženy kolem padesátky zpomalí, protože už jim odrostly děti. Jenže se jim kolem krku stahuje smyčka strachu, že když nebudou vykazovat stejné tempo jako ve třiceti, přijdou o práci. Říct „už mi toho tolik nenakládejte“ znamená ohrožení. Přehodnocování zátěže a učení říkat ne se proto často začíná řešit, až když „přemultitaskingované tělo“ zdravotními obtížemi vzkáže, že tudy cesta nevede.

Starší generace někdy vyčítá té mladší lenost, pomalost a unavitelnost.„Já jsem v tvém věku měla dvě děti, chodila jsem do práce na směny a denně vařila teplá jídla a ještě jsem rodinu obšívala a oplétala. Bez myček, papírových plen a jiných vymožeností, tak na co si stěžuješ!“ Když jsme to museli vydržet my, tak vy musíte také…

Navíc za tímto postojem může být i frustrace a lítost z pozdního zjištění, že tyto „údernické oběti“ neměly vůbec žádný smysl. Odborníci dnes totiž došli k závěru, že snaha být „renesanční“ a multifunkční osobou zvládající několik úkolů naráz zhoršuje jak paměť, tak empatii, ale také schopnosti, jako je sebeovládání a rozhodování. Projevuje se to třeba tím, že sice jakžtakž stíháte milion věcí, ale u toho se měníte v protivy, které všechno popuzuje a rozčiluje. Jste roztržití, vynervovaní, nespokojení, dožadující se politování a… děláte chyby.

Opakem multitaskingu je flow. Tedy stav, kdy se člověk soustředí na jednu jedinou činnost. Je jedno, zda jde o pracovní úkol, čas strávený s dítětem nebo čtení knihy. Už naši předkové měli rčení „práce kvapná, málo platná“ nebo „mnoho psů, zajícova smrt“. Moderní koučové dnes za velké peníze radí klientům vlastně totéž. Aby se do toho, co právě dělají, ponořili a nenechali se vyrušovat jinými povinnostmi. Věc se zpravidla udělá poctivěji a kvalitněji – a především tak šetříte své zdraví, mozek i psychiku.

„K flow je ale potřeba dostatek sebevědomí,“ upozorňuje psycholožka Jana Markvartová. Tlak na rychlost – hlavně v práci pod heslem „čas jsou peníze“ – je poměrně enormní. Lidé masírováni lety multitaskingového teroru jsou na tento způsob života hrdí.

A když jim ukážete, že lze být šťastný a úspěšný i s pomalejším tempem, mohou reagovat útočně. Berete jim totiž pocit, že jejich vyšťavenost a námaha měly nějakou speciální hodnotu. Flow není oslava lenosti, ale snaha najít správný kompromis: takové tempo, které umožní splnit si povinnosti a zároveň se neničit.