Článek
Vztah k sexu se vyvíjí. A stejně jako se vyvíjejí různě lidé, tak i naše erotické náruživosti se liší. Ale něco společného tam určitě je. S jakousi nedefinovanou sexualitou se rodíme, vzpomínám si, jak choulostivá jsem jako dítě byla na nahotu a zmínky o ní, i když jsem se na druhou stranu ještě klidně koupala nahatá.
Ale už tehdy jsem věděla, že to je výsostně křehké, tajné území, proto ostatně děti vědí, že vzájemné předvádění jistých míst ve školce nesmí vidět paní učitelka. Po školce už přijde období velikého stydění, obnaženou mě nesměl spatřit ani mravenec a tohle strachování trvalo celé dětství.
Jistých změn doznalo v pubertě, kdy ho vystřídala zvědavost, touha po experimentování a po dospělosti, ale s tím šel ruku v ruce strach z bolesti, ošklivosti, sprostoty a vlastní nedostatečnosti. Nebylo to příjemné a ani první sex většinou není tak úplně požitkářský. A divný pocit z něj, směsice studu a strachu, nějakou dobu trvala, i když u kluků to bylo jinak. Přiznávám, že jsem to dělala hlavně kvůli svému klukovi, myslela jsem, že když ho miluju, tak musím něco vydržet.
Postupně se to ale začalo měnit a já jsem velmi pomalu začala dávat najevo, co se líbí mně, že fyzické spojení by mělo být spojením mužské a ženské rozkoše a že ženská sexualita bývá možná méně úderná, ale o to vášnivější může být a že není všechno jenom o chlapovi. Začala jsem sexu přicházet na chuť.
Pak přišly děti. Kazišukové. Budily se v noci, spaly s námi v posteli a spolu s nimi se dostavily také fyzické změny, únava, pocit, že na světě jsou důležitější věci než si užívat. Třeba děti, že. Teprve později jsem si položila otázku, zda to není trochu jinak a začala jsem si užívat, rozuměj žít na plné koule i s dětmi – a vlastně i kvůli dětem.
Začala kapitola jménem zralý sex, která je moje nejmilejší. Konečně chápu, že intimita sahá od hlavy po paty, duši nevyjímaje. Že ten nejlepší sex je soulož duší a že i to může být velmi fyzicky náruživé. Že aby si dva lidé rozuměli, nesmí nic předstírat ani partnerovi, ani sobě. Skutečně a naplno jsem si užívala až od třiceti dál. A byla to jízda, kdy se do zatáček přidávalo.
Jenže pak přišel přechod a ze mě se stala stará holka. Mění se tělo i duše, ale pořád jsem holka, co se nepřestává divit a hledět na svět dětskýma očima. Stará holka. No a co? Vítám to zděšeně i s otevřenou náručí současně. Zkoumám, co všechno to znamená. Je to ďábelsky ostrá hranice, jeden z největších přechodů v životě.
Opravdu přestávám být ženou? Jenže já jsem setsakramentsky žena a to ve všech smyslech tohoto spirituálního zaklení, i když se mi mění všechno včetně vnímání sexu. Ale pořád je se mnou, díky sexu rodíme (většinou) a náš sex umře až s námi. U většiny z nás zůstává v nějaké podobě nedílnou součástí našeho života až do smrti. Více než dřív souvisí s objímáním a s potřebou blízkosti jak fyzické, tak duševní i duchovní. To ale neznamená, že ztrácí na náruživosti. Teprve na stará kolena je sex náš.
