Advent očima starý holky: Přežraní lidé moc nemyslí a na Ježíška už vůbec ne

Slovo advent bylo za socialismu tajné, neslo v sobě příliš náboženství. Jaképak očekávání mesiáše, že. Vánoce byly trpěny jako taková habaďůra kvůli dětem a slaboduchým – rozuměj věřícím zpátečníkům. V padesátých letech se dokonce komunisté i u nás pokoušeli zavést sovětského dědušku Maróze, ale to se jim ani v ateistickém Československu nepodařilo, lid trval na svém Ježíšovi.

Takže když jsem byla malá, děduška Maróz rozhodně na saních nejezdil, i když pravda je, že písničku o něm do nás ve škole vtloukli: dodneška si pamatuju, že přinesl jolku. Nikde moc nebyly betlémy, jen v kostelích. Antonín Zápotocký totiž v jednom svém projevu pravil, že jesličky s malým Ježíškem připomínaly pracujícím, že chudí patří do chléva. Ale v nové, rozuměj komunistické, době už se děti ve chlévech nerodí, proto pryč s jesličkami.

Návštěvy kostela, půlnoční či jiné mše komunisté vnímali téměř jako protistátní spiknutí, ale stejně se na ně zpátečnicky chodilo o to více a raději.

První adventní věnec jsem pořídila domů až po revoluci a přiznávám, že do té doby jsem o něm nikdy neslyšela. Logicky, za totáče nebyly, ty čtyři svíce symbolizující čekání na spasitele je advent v plné kráse – a jako takový ho komunisté považovali za nebezpečný.

Ale co se jim celkem podařilo, bylo smrsknout Vánoce na jeden den – a to ten Štědrý. Adventní zastavení se zkrátka konalo jen po několik hodin na Štědrý den a basta. Pamatuju si, že někdy se v ten den dokonce ještě pracovalo.

Čím víc měly Vánoce světský charakter, tím víc se peklo, protože přežraní lidé moc nemyslí – a na Ježíška už vůbec ne. A pak také, proč nehodit všechno na ženské, jen ať si ten nový lepší svět pěkně odmakají. Žena, která nepekla, nebyla dobrá soudružka. Což bylo na druhou stranu vtipně buržoustské.

Kromě Ježíška přežil komunistickou éru také kapr, i když se na něj stály dlouhé fronty a všichni jsme trnuli, aby na nás nějaký zbyl.

Ale víte, co bylo skutečně odporné? Balicí papír. Existovaly ho možná tak dva druhy, jeden ošklivý a druhý ošklivější, a kultura balení dárků, nebo snad dokonce snaha sladit vše do jedné barvy? To opravdu nikdo neřešil. Šlo o jídlo a o to, co nejvíc toho ukořistit, protože sehnat dobré dárky, to byl spíš lov než nákup. Komunisté se sice snažili předvánoční obchody naplnit, ovšem ne vždy se jim to podařilo. Zas jsme ale měli celkem napínavé vánoční dobrodružství.

Ale to nejdůležitější se soudruhům zničit nepodařilo. Lidé měli Vánoce rádi, sešli se u vánočního stromku, svět se zastavil a všichni si s radostí zazpívali Narodil se Kristus Pán, z čehož byli naměkko i kovaní komouši a na dědušku Maróze si ani nevzpomněli. Protože Vánoce jsou Vánoce, vždycky to tak bylo a bude. A já na nich mám nejradši právě ten zakázaný advent, který nám právě začíná. Tak si ho hezky užijte.