„Děti si zaslouží kvalitní tvorbu,“ říká Karolina Neuvirthová Gudasová z dvojice Karol a Kvído

Karolína Neuvirthová Gudasová se dříve intenzivně věnovala divadlu a za své výkony získala dokonce prestižní cenu Thálii. V posledních letech však svou energii naplno soustředí na tvorbu pro děti pod značkou Karol a Kvído. Za cíl si dala ty nejmenší nejen pobavit, ale díky hravým melodiím a chytrým textům i něco naučit. A vrhá se i do dobročinných aktivit – jednou z nich je spolupráce s nadačním fondem Spolu na draka, kterému se věnujeme v rámci našeho projektu Rok pro dobro.

Jak vznikla spolupráce s nadací Spolu na draka?

Před čtyřmi lety začala vznikat písnička Spolu na draka - Ještě jednou. Bylo to v době covidu, natáčeli jsme v Obecním domě a klip měl být zároveň pozvánkou na benefiční galavečer, jenže z něho kvůli pandemii sešlo. Moc ráda na natáčení vzpomínám, v backstage jsme si pouštěli i zvuk hospody, abychom měli pocit, že je všechno normální a jsme mezi lidmi! Spolupracujeme i nadále, akorát na posledním Galavečeru na draka jsem nezpívala, ale byla jsem tam pouze jako host.

Jak může hudba pomáhat druhým?

Aktuálně se věnuju projektu Karol a Kvído a naše hudba například hodně pomáhá dětem s autismem. Písničky jsou zároveň vzdělávací, dokonce nám napsala i komunita autistů, že za naši hudbu moc děkují. Díky textům a klipům si dokážou autistické děti představit, jak to v běžném světě funguje. Hudba tedy opravdu pomáhá! Zároveň je to relax, který je v dnešním uspěchaném světě potřeba.

Myslíte, že kdybyste se nestala maminkou, tak by Karol a Kvído nevznikli?

Stoprocentně! Jediný impuls byly moje děti a to, že jsem zjistila, že se mi nelíbí některá dětská tvorba. Navíc pro české děti je toho opravdu málo oproti zahraničí. Tam je scéna barvitější a já si myslím, že děti si zaslouží, aby tady vznikalo víc dětských projektů!

Jste držitelkou ceny Thálie, kterou jste získala už v roce 2016. Této mety jste dosáhla už velmi brzy, co se pak stalo tou další?

V té době jsem měla opravdu dobře kariérně našlápnuto, byla jsem tehdy nejmladší držitelkou této ceny v kategorii muzikál, bylo mi 23 let. Ten rok jsem ale potkala svého muže a věděla jsem, že buď budeme spolu, nebo budu dělat kariéru. Chvíli jsem to táhla na obě strany – žila jsem dva týdny v Americe, pak jsem tři týdny pracovala tady a létala jsem tam a zpět. Zjistili jsme ale, že nám to úplně nevyhovuje.

Obětovala jste tedy divadelní prkna pro lásku?

Bylo to fakt náročné, nechtěla jsem se vzdávat svojí práce, ale pak jsem otěhotněla. Došlo mi, že bych pak stejně nemohla pokračovat, a tak jsem se stěhovala v devátém měsíci do Ameriky za mužem. Takže myslím, že další metou byly děti!

A pak projekt Karol a Kvído?

Přesně tak. Po tom, co jsme se vrátili do Čech (2019), jsem začala pracovat na tomto projektu. Doufala jsem, že bude úspěšný, ale nikdy jsem si nepředstavila, že bude mít tak velký dopad. Je to celé velká alchymie, nevíte, jestli to děti bude opravdu bavit! Dva roky jsme nějak fungovali a ten třetí se to zlomilo. Najednou se naše hudba dostala mezi širokou masu, začala být populární a my měli vyprodáno.

Jakého úspěchu si ceníte dosud nejvíc?

Potěšila mě zejména spolupráce se světovou výstavou EXPO. My jsme se nikam nehlásili, oni oslovili nás! Chtěli po nás vytvořit dětskou písničku, která by pomohla rozšířit povědomí o tom, co EXPO vlastně je. Šlo tedy o oficiální reprezentaci Česka na světové výstavě EXPO 2025 v japonské Osace. Ale největší odměnou, tou opravdovou, je to, že můžeme bavit děti.

Když skládáte písničky, jak víte, že se budou dětem líbit?

Mám štěstí, že mám dvě malé děti, které jsou první testovací skupinkou. Samozřejmě mi do toho extrémně kecají! Když jsem měla písničku o Pirátech, vyčetly mi, že tam není zmíněný poklad, takže jsem ho tam dopisovala. A druhou testovací skupinou je mateřská školka, ve které je ředitelkou moje tchyně.

A stává se, že by řekla, že je to špatné, že to děti nebaví?

Snažíme se s týmem dělat písničky hodně pestré, aby pokaždé měly trošku jiný hudební styl a nebyly monotónní. Zároveň cílíme i na rodiče. Hrozně chci, aby je to úplně neštvalo! Samozřejmě, když to slyšíte po sté, tak se vám to oposlouchá, ale když si poslechnete spoustu našich písniček a odmyslíte si dětský text, je to popová hudba. Když jsem v nahrávacím studiu, mám pocit, že jsem jak dítě na pískovišti! Moc mě to baví a je super, že i v dospělosti může být člověk kreativní. A to je největší dar téhle práce.

Jak jste se vůbec dostala k divadlu, hraní a zpívání? Četla jsem, že jste se v dětství věnovala krasobruslení…

V 11 letech jsem přestala krasobruslit, protože jsme se z Německa přestěhovali do Čech. Bydleli jsme v Berouně, a tam nebyl krasobruslařský oddíl. Takže jsem začala tancovat, hrála na piano a na gymplu jsem začala zpívat ve sboru. Tam mi paní učitelka řekla, že hezky zpívám, tak jsem se tomu začala trochu víc věnovat. Učila jsem se u Lídy Nopové a ta mi poradila, ať zkusím nějaký konkurz. Ve třeťáku na gymplu jsem se přihlásila na konkurz do divadla Semafor a podařilo se! Jiří Suchý si mě pak oblíbil a já získávala další a další role.

A to všechno bez nějaké herecké průpravy?

Opravdu jsem měla velké štěstí. Asi to tak prostě mělo být. Rozhodla jsem se pak jít studovat konzervatoř, ale protože se to doma nesetkalo s nadšením, přihlásila jsem se i na Českou zemědělskou univerzitu, obor Provoz a ekonomie. Takže od pondělí do pátku jsem chodila prezenčně na konzervatoř, kde jsem trávila spoustu času, večery jsem hrála v divadle a víkendy jsem trávila buď v divadle, anebo dálkově studovala.

To byl rozvrh!

Mám pocit, že jsem dva roky nespala! Po dvou letech jsem si pak řekla, že už na to nemám a věnovala jsem se naplno jen konzervatoři, hraní v Semaforu a pak i v Plzni. A právě tam pak přišla hlavní role v muzikálu Probuzení jara, za kterou jsem získala Thálii. Jezdila jsem všude možně a milovala jsem být každý večer někým jiným!

Žili jste s mužem pár let v Americe, nyní bydlíte v Praze. Nechybí vám USA?

Je to tam úplně jiné. Nejvíc mi chybí počasí, protože jsme bydleli ve Filadelfii, která je trochu jižněji. V zimě tam je maximálně 10 stupňů nad nulou. Taky se mi líbí jejich mentalita, že nic není problém. Nicméně třeba zdravotnictví je zase v Česku lepší. Když si v Americe zlomíte ruku a nemáte pojištění, pošlou vás domů. Také se tam obrovsky zdražuje a je to vidět hlavně na potravinách. U nás máme normální, zdravé potraviny a bio. V USA máte v podstatě odpad plný antibiotik a geneticky modifikované potraviny, které jsou levné, a na druhé straně jsou extra bio zdravé, ale velmi drahé potraviny.

Aktuálně tedy považujete Prahu za svůj domov?

Vždycky říkám, že za svůj domov považuji místo, kde mám stůl, židli a teplou večeři. My jsme oba zvyklí se velmi často stěhovat. Já jsem se stěhovala celé dětství, protože můj táta byl taky hokejista. Každý rok jsme měnili štaci, nový klub, nové město. S mým mužem to bylo stejné a teď v tom pokračujeme. Nedělá nám problém se za tři dny sbalit a vybalit někde jinde.

Vždycky jste to brala takhle „na pohodu“, nebo pro vás bylo i stěhování někdy těžší?

Ano, protože nebyla jiná možnost. Spíš mi přišlo divné, když jsem nastoupila na gympl a čekalo mě tam osm let v řadě. Tak jsem si říkala, cože? Osm let se stejnými lidmi, stejný pokojíček… Mám to tedy spíš obráceně.

Na čem aktuálně pracujete?

Nejvíc mě zaměstnává nová platforma Karol TV, máme vlastní aplikaci do telefonu, tabletu a některých televizí. Rozhodli jsme se, že vytvoříme takový náš dětský Youtube. Je tam třeba jóga pro děti, tancování, tvoření, videoklipy v češtině i angličtině, teď plánujeme vaření a výuku angličtiny. Aktuálně je tam přes 200 videí, které jsme všechny natočili letos.

Takže to mi vychází, že nespíte.

Spím! Šest, sedm hodin dám.

A kde tedy čerpáte energii na všechny vaše aktivity?

Jsem workoholik, to se přiznám. Miluji tvorbu a hlavním motorem jsou děti. Zaslouží si to, je potřeba pro ně tvořit. V dnešní době koukají hodně na Youtube, kde najdete videa, která jim jako máma nechci dovolovat. Ten obsah je repetitivní, násilnický a někdy nad ním člověk nemá kontrolu. Proto jsem se snažila udělat takovou platformu, která by děti bavila. A příští rok plánujeme velký narozeninový koncert, jednodenní festival ve Žlutých lázních!

V září jsme se v rámci Roku pro dobro věnovali organizaci Mila, která se už osmým rokem snaží o to, aby bylo dobře jak seniorům, tak i těm, kdo o ně pečují.