Jsem sama, srdce už je zavřené a v samotě se zabydluju… Herečka Michaela Kuklová v Intimní zpovědi

Herečkou se Michaela Kuklová stala navzdory tomu, že byla jako dítě velká trémistka. A dodnes přiznává trému na jevišti. Nevadí jí mluvit o svých dlouholetých soudech ohledně dluhů bývalého manžela ani o boji s rakovinou prsu. Naopak: její ošetřující lékařka jí radí, o čem má mluvit, aby pomohla.

Se štábem pořadu Moje místa se chtěla vrátit do dětství – do Špindlerova Mlýna, kde to miloval její tatínek a naučil to tu mít rád i svoje děti, pak na Slapy, kam dodnes jezdí o volných chvílích, a na farmu, kde natáčela jeden z prvních seriálů. Co o ní prozradila maminka? A co kolega a kamarádka? To se dozvíte v pořadu Moje místa, který má premiéru na Televizi Seznam ve středu 8. listopadu od 21:30.

Už teď ale můžete s předstihem sledovat Míšiny Intimní zpovědi. Natočila je u sebe doma v kuchyni. Mluvila o budování domova po vleklých soudech, o synovi, „okoralém“ srdci a rakovině, kterou neodhalily ani dvě zobrazovací metody. Část její intimní zpovědi si právě teď můžete přečíst:

Míšo, kdysi jsi mi říkala, že se k lidem chováš tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě. Pořád to funguje?

Funguje. Když občas čtu komentáře na sociálních sítích, tak mě to až děsí. Mám pocit, že jsme se jako lidstvo zbláznili. Já si žiju ve své sociální bublině a obklopuju se lidmi, kteří jsou úžasní. Ať přijdu k pumpě, nebo do krámu, tak se ke mně lidé chovají hezky. Já se na ně usmívám, oni se usmívají na mě – funguje to.

Jsme v kuchyni tvého domu v Brdech. Jak tu žiješ dlouho?

Desátým rokem. Romčovi bude patnáct a stěhovali jsme se, když mu bylo pět, letí to. Budovala jsem náš první skutečný domov, protože jsem kvůli soudům nemohla nic prodávat ani kupovat. Nevěděla jsem, jestli když něco koupím, tak mi to neseberou.

Abychom to upřesnili: tvůj bývalý manžel Jiří Pomeje se zadlužil a správce konkurzní podstaty chtěl peníze po tobě.

Chtěl je po obou. Hrozilo, že cokoli kdykoli vydělám, půjde na dluhy, které jsem neudělala. Jakmile soudy skončily, byla jsem na nule, tak jsem šla do hypotéky. Nebyli jsme s tatínkem Romči spolu, tak jsem musela vybudovat domov. Rekonstruovala jsem ho s pomocí jednoho zedníka a všechen materiál ve slevách, nebylo peněz nazbyt. Vozila jsem to starým autíčkem nebo jsem si půjčila dodávku. Bylo to nádherné. Samozřejmě tu zůstal i nějaký starý nábytek každý pes jiná ves, co tu byl původně. Přesto to tu zbožňuju.

Jsi z rodiny, kde tatínek rodinu živil a maminka byla doma. Ty sis už jako holka řekla, že to takhle v žádném případě nechceš. Proč?

Někteří muži – nositelé peněz – si neuvědomují, že kdyby za tu práci, co vykonávají ženy, měli zaplatit, byla by za ni také spousta peněz. Berou ji jako samozřejmost a myslí si, že můžou ženu ovládat. Táta byl zlatý, dopřával nám, ale měl slabost pro ženy a mamča to musela snášet. Proto jsem si říkala, že nechci být nikdy závislá na muži, odevzdat se mu a být doma. Že musím být nezávislá. Takhle jsem to pojala, a to až do extrému. Život mi musel dát zabrat a musela jsem se hodně učit, abych byla v pohodě.

Teď jsi sama?

Jsem sama, srdce už je zavřené.

To nemůžeš říct…

Já vím, že ho mám zavřené. Občas se s někým začnu scházet, že uvidíme, co z toho bude… A srdce furt nic.

Tak třeba je jen trochu okoralé.

No, to už bude hodně, i vetché možná.

Dáváš tomu aspoň trochu šanci?

Moc ne. Čím déle jsem sama, tak se v té samotě zabydluju, protože si můžu dělat, co chci. Nepřicházejí vůbec žádné výčitky, nemusím dělat žádné kompromisy, je mi dobře samotné. Když nemám chuť večer uklízet, tak to nechám na ráno. Nemám blbý pocit, který bych měla, žádné „co by si řekl“.

Ale když najdeš toho pravého, tak si to nebudeš muset říkat.

To neznám. Vždycky byly výčitky, obviňování a snášení i toho, co si prý myslím, když jsem si to vůbec nemyslela. Ty křivdy mně ve vztazích hrozně vadily. Ale neříkám, že to je v každém, ale v každém je něco jiného, co mi vadilo.

Poštěstilo se ti mít dítě na poslední chvíli, protože jsi byla dlouho vdaná za Jiřího Pomeje a dost dlouho jsi tušila, že se váš vztah rozpadne. Nebála ses, že zůstaneš sama a bezdětná?

Jak jsem byla tím vztahem a všemi okolnostmi hrozně zdevastovaná, tak jsem skoro měla pocit, že do toho nemůžu přivést dítě. Devastace mojí psychiky byla moc velká, potřebovala jsem srovnat. A když jsem pak potkala tatínka Romči, do kterého jsem se fakt zamilovala, tak jak jsem cítila, že je silný – a protipól proti Jirkovi, co řekl, to splnil - tak se to zlomilo a najednou jsem to dítě s ním chtěla, přišlo to přirozeně. Zaplaťpánbůh se nezalekl mojí cedulky na čele „potřebuju partnera rychle, chci dítě, už nemám čas“. Tak se Romča podařil.

Jak se ti teď žije s puberťákem? Bude mu patnáct.

Je zlatíčko. Občas mu lezu na nervy, takže si říkám, že se vyvíjí se v pořádku. Ale jinak je vlastně milý.

Po tobě má malování, zpívání nebo herectví… Co podědil?

Od všeho trochu. On nechce zpívat, protože je po mně i v tom, že já jsem byla extrémně stydlivé dítě. Když přišla návštěva, zalezla jsem třeba pod stůl a čekala jsem, dokud neodejdou. Ale občas mě Romča překvapí: když mu bylo asi devět, vystřihl úžasně beatbox, vůbec jsem nevěděla, že to umí. Nebo vystřihne těžkou písničku v angličtině. Talent má, ale obávám se, že ho nevyužije a půjde jiným směrem.

Víš jakým?

Moc ho baví návrhy designu, interiéru a další věci, tak uvidíme. Ale já nechci mluvit za něj, protože to je jeho soukromí.

Přeju, ať se vám krásně žije, ať jsi už zdravá a máš spoustu krásných rolí.

Děkuju, to je milé.

Máte rádi Martinu Preissovou? Podívejte se na příjemný rozhovor v pořadu Moje místa, kde provází štáb hospodářstvím v Novém Šaldorfu, a na její Intimní zpovědi o tom, jak vydržela manželův boj s alkoholismem.