Jak se pozná, že pijete moc alkoholu. Překvapivě nezáleží jen na počtu skleniček

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Chodit na pivo je u nás téměř národní sport a o víně se nemluví ani jako o alkoholu, ale o uctívání moravských tradic… Kde je ale ta pověstná hranice mezi „občas si dám“ a „musím si dát“? I o tom jsme si povídali s adiktologem Alešem Kudou z Institutu Origanum.

Pivko k obědu, dvojka s kamarádkou, přípitek na oslavě. Popíjení patří k našemu životu a nikdo se už nad tím příliš nepozastavuje. Nebo se tento vstřícný pohled na alkohol nějakým způsobem mění?

Možná trochu, ale ne dost. Stále ho bereme jako běžnou součást života a vlastně bez pocitu, že děláme něco špatně. Je pravdou, že pokud jde o pohled na opilého muže a opilou ženu, tak stále platí, že muže vnímáme benevolentněji a opilá žena většině lidí spíš vadí. I proto vidíte v restauracích popíjet víc mužů a ženy se mnohdy skrývají doma, kde mají lahvinku, ze které tajně upíjejí.

Sociální sítě jsou ale plné fotek dívek a žen se skleničkou v ruce. Tady myslím emancipace už postoupila… Kde je tedy ta zdravá hranice pití, jestli vůbec existuje?

To záleží na úhlu pohledu. Světová zdravotnická organizace má v tomto jasno, alkohol je rizikový v jakémkoli, byť minimálním množství. Podle benevolentnějších přístupů si ženy mohou dát sklenici alkoholu denně, muži dvě. Sklenice se rovná jedno pivo, dvě deci vína nebo malý panák alkoholu – což je z hlediska obsahu čistého lihu podobné. To je hranice relativně bezpečného užívání. Zdůrazňuji ale, že to platí jen pro dospělé a zdravé jedince.

Takže pokud si dám jen to pivo k obědu, byť denně, je to v pořádku?

Ano, pokud to ale není tak, že nepijete týden a pak za večer vypijete lahev vína. To už je rizikové. Toxicita alkoholu je nesporná a čím víc ho je, tím větší škody napáchá.

Spousta lidí testuje své odhodlání nepít například během akce Suchý únor. A hodně z nich během něj pohoří. Znamená to něco?

Měsíc bez alkoholu je hezká možnost, jak si uvědomit, kde všude kolem nás alkohol je a kdy si ho dopřáváte. Kolik a kdy ho vypijete a zda vám během měsíce abstinence zásadně chybí. Jestli je to jenom hezká chvilka s kamarády, kterou doprovází, nebo zda si ho musíte dát večer, abyste vůbec usnuli.

Často se řeší a trochu zdůrazňuje závislost na alkoholu, ale já ho beru jako symptom. Je třeba zjistit, proč po něm sahám. Mnohdy je za tím partnerská či pracovní nespokojenost, přetížení a podobně. Pokud to tak někdo má, je čas obrátit se na odborníky.

A kde odbornou pomoc hledat?

Primárně je dobré jít za adiktologem či terapeutem. Rozumí tomu, jak závislost funguje, ale také je potřeba se na vše podívat i v širším kontextu.

Našel byste mezi svými klienty nějaký společný jmenovatel vzniku závislosti?

Mohl bych upozornit na skupinu žen po padesátce. Jejich společným tématem bývá odchod dětí z domova, konec mateřské role, často i partnerské problémy. K tomu ještě menopauza, která nemusí být dobře zvládnutá hormonální terapií a je provázena psychickými potížemi nebo depresí. Zkrátka jejich život se láme a alkohol se stal jejich spontánní automedikací. V takovém případě neřešíme jen závislost, ale právě tu hormonální nerovnováhu, pracujeme na psychoterapii a hledáme způsob, jak se v nové situaci zorientovat. Když to neuděláme, alkohol pořád bude onou ulevující variantou.

Jak se nejčastěji projevuje fyzická závislost na alkoholu? Zmiňoval jste, že se někdo například musí večer napít, aby vůbec usnul…

Ano, to se stává, ale je třeba rovnou říct, že takový spánek nikdy nebude tak kvalitní jako ten bez alkoholu. Tělo se během něj nemá šanci dostatečně zregenerovat, protože musí odbourávat alkohol, kterým se před spaním přiotrávíme.

Poznat závislost na alkoholu je někdy těžké, protože má mnohá specifika. Může jít o kvartálního alkoholika, který měsíce abstinuje a pak týden či dva odpadne, protože se jimi propije. Pak jsou tu „hladinkáři“, kteří pijí neustále a udržují si lehkou hladinu alkoholu v krvi. No a nakonec alkoholici, kteří se opíjejí každý den. V každém z těchto případů je to velký nápor na játra, trávicí systém a celé tělo. Vytváří se fyzická závislost na alkoholu v krvi – když chybí, dostaví se nepříjemné fyzické stavy – třes, pocení, nervozita až po nějaké epileptické záchvaty. Zcela jasný příznak fyzické závislosti je, když se cítíte v nepohodě, pokud se nenapijete.

Máte pocit, že se snížila spotřeba alkoholu kvůli tomu, že výrazně podražil?

Cena jistě efekt má a do budoucna mít bude, ale není samospasitelná. Lidé se totiž rychle přeorientují na levnější a méně kvalitní druhy alkoholu, nebo si nedají točené v hospodě, ale lahvové doma. Cena je tak jen jeden ze střípků skládačky, potřebujeme změnit nastavení přístupu k alkoholu. Třeba zakázat reklamy na alkohol, které cílí na mladé a vnucují pocit, že když nepijete, nemůžete být šťastní.

Řekl jste, že se lidé s alkoholem stěhují z hospod domů. Není to horší varianta? Tam nikdo nevidí, kolik vypijí…

Ani v hospodě vám nikdo neřekne, abyste přestala pít, že už máte dost. V tom to asi nebude – v hospodě i doma je to pořád alkohol. Jestliže pijete na denní bázi doma nebo venku, má to stejný efekt.

Je to podobné jako za covidu. Mnozí ho nesli špatně a alkohol se stal berličkou, jak to zvládnout, a začali pít víc. Jiní zas s pitím naopak přestali, protože nemohli jít ven a být u toho s kamarády, ve společnosti… Prostě záleží na přístupu k pití.

Když jste zmínil mladé lidi – ti dnes kromě alkoholu mají i spoustu dalších možností, které naše generace až tak neměla. Ať už je to často diskutované HHC a další látky.

Z posledních šetření vyplývá zajímavý fakt, že spotřeba alkoholu mezi mladými klesá. Chci doufat, že to je výsledek prevence, toho, že o vlivu alkoholu na zdraví dobře vědí a ztratilo pro ně nádech zakázaného ovoce, které jsme v tom měli třeba my. Ale moc bych se neradoval. Mladá generace je na tom momentálně velmi špatně, co se duševního zdraví týče. Viděl jsem studii z pražských škol – ukazuje, že pětadvacet procent deváťáků vykazuje symptomy, které by podle norem vyžadovaly okamžitou intervenci. To je alarmující, protože čím víc budou v duševní nepohodě, tím víc budou mít tendenci hledat úlevu v alkoholu nebo drogách.

Čím to je, že je u nás alkohol tak populární a tolerovaný?

Naše kultura je s alkoholem propojená a nikdo moc lidem nepřipomíná, že to není dobře. Co lidé slyší od politiků, od vlády? Že víno se danit nebude, protože to je přece jiný alkohol. Nebo vzpomeňte na kauzu brněnské primátorky a kokainu. Nejsem zastáncem kokainu a neobhajuji to, ale kdyby ji někdo vyfotil, jak na ulici pije alkohol z lahve, tak se nad tím nikdo nepozastaví. Tohle se musí změnit.

Jestliže mám pocit, že mám s alkoholem problém, a  obrátím se o pomoc, co mě čeká? Většina z nás to zná jen z filmů – antabus, nevolnosti… Nedivím se, že do toho se nikdo nehrne.

Takhle už to není. Naší hlavní snahou je zjistit, jakou roli ve vašem životě alkohol hraje. Nestačí říct, že když přestanete pít, bude vám líp – protože mnohdy nebude. Musíme společně najít zdroje životního stresu, podívat se na životní styl celkově a tam udělat změny. Přestat pít nestačí, protože alkohol zalepil či nahradil něco ve vašem životě a drží se tam. Kdybyste jen přestali pít, díra zůstane a budete mít stále tendenci sáhnout po něčem, co ji spraví. Takže ji musíme najít a zacelit jiným způsobem než pitím.

Když o sobě vím, že se napiju párkrát za měsíc, mám to vůbec nějak řešit, mám přemýšlet nad tím, jestli nepiju moc, nebo to je v pohodě?

Bráním se tomu říct, že to je v pohodě, protože platí, že alkohol je problém vždy. A zvlášť když vypijete tři a víc skleniček najednou. Zásadní je si uvědomit, jestli je pro vás alkohol důležitý. Pokud bez něj neumíte některé situace zvládnout, pak je to problém, i když pijete malé množství. Pomocníkem by vám mohly být tyto čtyři otázky, na které si odpovězte ano, či ne:

Jestliže si, byť jednou, odpovíte ano, tak byste si měli ujasnit, co pro vás alkohol v životě znamená. Nespoléhat jen třeba na Suchý únor a zkusit nějakou dobu abstinovat, ať se ujistíte, jak na tom jste.

Zrádný alkohol. Umí velmi rychle uklidnit mozek, ale zároveň vám krade energii a snižuje fyzičku