Rizika při užívání AI? Umělé inteligenci nevyprávějte nic, co byste nenapsali volně na sítě!

Ještě před pár lety se o ní mluvilo jen mezi odborníky, dnes už se stala každodenní realitou. Umělá inteligence dokáže vyhledávat informace, psát texty, ale i pomáhat ve zdravotnictví nebo výzkumu. Zároveň však vyvolává otázky: Dá se jí věřit, kam ukládá naše data – a neohrozí nás? O tom všem jsme mluvily s expertkou. Karolína Kříženecká je komunikační expertka z firmy Microsoft, která dlouhodobě sleduje vývoj AI a sama ji aktivně používá.

O umělé inteligenci se hodně mluví poslední dva roky, ale odborníci ji jistě znají daleko déle…

V jednoduché podobě se zrodila už v 50. letech. Teď se víc prosazuje do každodenního života, protože se začala používat generativní umělá inteligence (AI), která umí reagovat na dotazy, vyhledávat informace, pomáhat s tím, co právě potřebujete. Je to tedy něco, co by nám mělo ulehčit práci, která nás třeba nebaví nebo zbytečně bere čas.

Je tedy velkým pomocníkem pro ty, kdo musí vyhledávat a propojovat informace z různých zdrojů, hledat nové souvislosti nebo spojení. Rozhodně to ale není nic, co by mělo měnit naše názory anebo diktovat, jak se máme chovat nebo co dělat. Má posílit naše schopnosti, ne nás nahradit.

Zdá se, že nejvíc poslouží lidem, kteří pracují s textem nebo s informacemi. Ale jak může být užitečná třeba pro prodavačku?

I v práci prodavačky už se AI prosazuje. Třeba systém, který umí propojit informace ze skladu a z pokladen a zjistí, které věci jsou vyprodané a je třeba je doplnit, takže prodavačka nemusí obcházet štendry a hledat, ale jde najisto. Nebo může přeložit komunikaci se zákazníkem, který nemluví česky.

Dovedu si představit, že prodavačka používá AI i doma: třeba si nechá najít pět receptů na jednoduchou večeři z toho, co je v lednici, anebo poradit, jak dítěti vysvětlit goniometrické funkce. Každý si může najít oblast, ve které pro něj bude AI prospěšná.

Určitě to není tak, že je hned prospěšná pro všechny stejně. Je to podobné, jako když přišel internet, taky jsme zpočátku nevěděli, co s tím, a teď už si k němu našli cestu snad úplně všichni. S nastupující digitalizací pronikne AI postupně do všech profesí a oblastí života. A lidi se jí přestanou bát: když přišly stroje, také se báli, že je připraví o práci, ale nahradily jen tu velmi těžkou…

Říkáte, že AI je skvělá pro vyhledávání informací a souvislostí, ale to naráží na varování, že dělá chyby. Jak moc se jí tedy dá věřit? A není úspora času jen zdánlivá, když ho pak musím věnovat na kontrolu toho, co mi našla?

Hodně záleží na tom, jakou AI používáte. Pokud je to nějaká neplacená základní verze, pak zřejmě pracuje jen s informacemi a vzorci z internetu – a lze věřit všemu, co někdo napíše na internet? Také slepě nevěříte všemu, co si přečtete, a musíte si to ověřit z víc zdrojů.

Spolehlivost informací záleží na zdrojích. Vyspělejší AI mi ke každé informaci nabídne i zdroj, mohu si to hned ověřit, a pokud se mi to nezdá, třeba jde o starší studii nebo průzkum, mohu hned reagovat a požádat o novější. Mohu AI říct: Děkuji, ale potřebuji informace ze zdrojů či průzkumů, které vyšly po roce 2024.

Je tedy vlastně na mně, na co a jak se zeptám. AI může být něco jako juniorní kolega, stážista, který mi nachystá vše potřebné k práci, a já ji pak jen dokončím. A jsem to já, kdo si řekne, co a v jaké kvalitě požaduje. Ověřování informací by ale měla být samozřejmost i tak – a to nejen při práci s AI, ale obecně. A je dobré se to naučit i v životě.

Poděkuji, ale zeptám se dál… Mnoho lidí s AI komunikuje jako s člověkem, poděkuje, pozdraví, dokonce pochválí.

Umělá inteligence není člověk, ale já ano. Je moje přirozenost za pomoc poděkovat, pozdravit, a tak to myslím mají i ti, kdo s ní takhle komunikují. Víme, že to není nějaký pán nebo paní, která nám posílá zprávy, ale stroj, kterému mohu říct, že se mi nelíbí, co připravil, opravím ho, nebo naopak lépe naformuluju to, co po něm chci. Nezáleží totiž jen na tom, na co se ptáme, ale na formulaci požadavku či dotazu. A jsou už i AI, které nejenže jdou při hledání víc do hloubky, ale umí se i doptávat. Ale za takové už zaplatíte.

AI jsou různé i co do „specializace“. Některé s lidmi mohou konzultovat psychické i vztahové problémy. V rámci takového dialogu uživatelé mnohdy sdělí i velmi osobní informace. Jak bezpečné je se takhle svěřovat, nemůže to zneužít někdo, kdo ví, kam sáhnout?

Tak na tohle by měli všichni myslet a opravdu si dávat pozor, pokud komunikují s AI, o které nevědí, jak je zabezpečená. Riziko tam je. Neměli byste psát nic, co byste nenapsali třeba volně na FB nebo Instagram. Taky nechodíte po ulici a nevyprávíte na potkání cizím lidem o svém soukromí – tak proč to vyprávíte AI? Samozřejmě lze konzultovat, ale musíte mít vždy jistotu, že to zůstane zabezpečeno a neunikne to, kam byste nechtěli. Doporučuju používat ověřené a zabezpečené nástroje, které jasně deklarují, jak s vašimi daty nakládají.

Takže i za tuhle jistotu je třeba si zaplatit?

Jak se AI rozšiřuje, lze najít i neplacené verze se zabezpečením. Ale je třeba se o to zajímat a i tohle si ověřovat. Ptejte se, hledejte informace, využijte třeba i minikurzy, které od konce září nabízí úřad práce: naučí vás s AI pracovat a víc se v ní vyznat.

Když jsme u úřadu práce – může AI pomoci, když hledám novou práci?

Stoprocentně. Digitální vzdělanost je důležitá, pracovat s AI se dnes stává podobně potřebnou dovedností jako kdysi znalost práce s počítačem nebo internetem. Umět využít AI vám pomůže třeba při psaní životopisu, motivačního dopisu nebo přípravě na pohovor – ale i při samotném výkonu profese.

Firmy dnes hledají lidi, kteří dokážou technologie používat chytře a bezpečně. Vyplatí se AI umět využívat. Ministerstvo průmyslu a obchodu je hlavním garantem Národní strategie umělé inteligence ČR 2030, která stanovuje priority i v oblasti vzdělávání v AI, a je i mnoho firem a státních institucí, které kurzy práce s AI nabízejí zdarma – takže proč toho nevyužít?

Umělá inteligence nejen pracuje pro nás, ale současně se od nás i učí. Nebude nakonec chytřejší než my? Nehrozí, že se osamostatní a budeme „navíc“, jak říkají některé sci-fi filmy? Neměli bychom se jí bát?

Bát se nemusíte. Umělá inteligence, jak ji známe dnes, není vědomá bytost: je to statistický model, který pracuje s daty a vzory. AI nemá vlastní vůli, emoce ani schopnost chtít něco udělat. Směřuje k tomu, aby pomáhala ve zdravotnictví, ochraně životního prostředí, ve výzkumu.

Třeba ve zdravotnictví může být hodně platná pacientům i lékařům - díky AI mohou lékaři udělat přesnější diagnostiku například z rentgenu nebo magnetické rezonance. AI za ně nebude operovat ani stanovovat diagnózu, ale mají k sobě parťáka, který je pojistí, kdyby třeba ve stresové chvíli nebo při únavě něco nepřehlédli…

Dobrým příkladem je i pomoc ve výzkumu. Dřív bylo třeba vyzkoušet třeba tisíc variant kombinací a najít deset nejlepších, které stojí za další prověřování. A AI umí dopředu vyloučit ty, které nebudou fungovat, a vědci ušetří čas i peníze, protože jim vytipuje třeba sto možností s největším potenciálem. A platí to třeba i pro výzkum kosmetických a omlazovacích přípravků, takže osobně doufám, že než zestárnu, tak se podaří najít něco pořádného proti vráskám…

No to je rozhodně směr, který obzvlášť ženy uvidí rády… Jak využíváte AI mimo práci?

Osobně ji využívám při plánování dovolených, na překlady z cizích jazyků, nebo když se učím s dcerou a potřebuju si osvěžit nějakou látku, kterou už jsem zapomněla. Ale tipy si vyměňujeme i s mužem, on pracuje v IT prostředí a já jsem zase u všech novinek z Microsoftu.

Jako trenérka pozemního hokeje si s AI pomáhám při přípravě na trénink… Myslím, že každý si může najít oblast, kde ji využije. Ráda bych zmínila, že vám pomůže i se zvyšováním kvalifikace, když se díky ní naučíte například vyrábět videa na sociální sítě, psát zajímavé statusy…

Pro nás je AI novinka, kterou teprve poznáváme, ale pro naše děti to bude samozřejmost. Měly by se učit s ní zacházet v rámci školní výuky – nebo se tak už děje?

Už se to zlepšuje. Ze začátku byla situace horší, učitelé jsou často ve vyšším věku, takže v tom viděli spíš nebezpečí, že děti budou s pomocí AI podvádět, že budou hloupější, když jim bude „napovídat“, a podobně. Teď se to postupně mění – v Česku běží projekty, které učitele školí v práci s AI a integrují ji do výuky – třeba pro přípravu materiálů, personalizaci učení nebo podporu jazyků.

AI jim může pomoci například vymýšlet testy, připravovat powerpointovou prezentaci. Takže se i názor na ni posouvá, a to je dobře. Třeba naše firma každý rok pořádá Letní školu moderních učitelů, kde je učí s AI pracovat. Je to potřeba, škola by měla děti připravit i v tomto směru, protože v době, kdy půjdou do praxe, pro ně bude AI stejně samozřejmá, jako je pro nás internet nebo mobil.

Miminka, která se teď rodí. Uvázne generace beta ve virtuálním světě a pohltí ji umělá inteligence, zatímco skutečný život jim bude unikat, anebo se jí naopak podaří najít správnou rovnováhu?