Toaletní papír jako samozřejmost? Až 70 % lidí na planetě ho vůbec nepoužívá. Čím se tedy utírají?

„My Arabové si musíme při balení na cesty zajistit tři věci: pas, dostatek peněz a ruční přenosný bidet,“ zažertoval před lety egyptský komik Bassem Youssef během svého debutového vystoupení ve Velké Británii. A vystihl tím jednu podstatnou věc. Hygienické návyky jsou v různých kulturách odlišné. Některé i zcela zásadně. A to, co někde považují za standard, může být jen o pár tisíc kilometrů dál vnímáno jako naprosto nevhodné. I hygiena po toaletě totiž může zcela rozdělovat kultury.

Podle dat respektované organizace Mongabay z roku 2024 používá toaletní papír pouze 25 až 30 procent světové populace, tedy výrazně menší část lidstva. Běžný je především v Evropě, Severní Americe a některých částech Latinské Ameriky, zatímco většina Asie, Afriky a Blízkého východu spoléhá výhradně na očistu vodou. Největší spotřeba toaletního papíru připadá na Spojené státy, Kanadu a západní Evropu, zatímco nejnižší je v Indii, Indonésii a napříč africkými státy.

Většina světa dává přednost jiným metodám. Nejrozšířenější je očista vodou – ať už pomocí malé nádoby, ruční spršky, nebo zabudovaného bidetu, který v mnoha asijských domácnostech představuje naprostý standard. V řadě kultur se udržuje i tradiční rozdělení rolí rukou: pravá je určená k jídlu a společenskému kontaktu, levá k hygieně, a to vždy v kombinaci s vodou.

V oblastech s omezeným přístupem k výdobytkům moderní společnosti se stále používají i přírodní materiály – hladké kamínky, listy, tráva nebo mech. Tyto metody mají hluboké kulturní kořeny, jsou ekonomicky dostupné a pro mnoho lidí představují rovněž hygieničtější a přirozenější způsob očisty než poskytuje toaletní papír.

Výroba toaletního papíru způsobuje výraznou ekologickou zátěž – vyžaduje velké množství dřeva, vody a energie, což potvrzují i analýzy ekologického magazínu Sustainably Kind Living. Rostoucí tlak na udržitelnost tak vede k hledání alternativ, jako je recyklovaný papír, bambus nebo úplný přechod na vodní hygienu.

Pro zajímavost – podle dat stanice Euronews se v západní Evropě průměrně spotřebuje kolem 20 kilogramů toaletního papíru ročně na osobu, což odpovídá 100 až 150 rolím. V Česku jsme v tomto ohledu trochu umírněnější, podle zdrojů platformy Statista jde o zhruba 12 kilo ročně na každého z nás. Jak napsal web BBC, největšími spotřebiteli toaletního papíru na světě jsou Američané, přestože v USA má každá čtvrtá toaleta problémy s ucpáváním a použitý papír se musí vyhazovat do odpadkového koše, a ne do mísy, jak je zvykem především v Evropě.

Stejně jako se svět pře o to, zda je lepší voda, nebo papír, podobné neshody panují i mezi zastánci sezení či naopak dřepnutí při toaletě. Mnoho lidí na Západě stále odmítá vzdát se klasického sezení na toaletě. Z anatomického hlediska je totiž podřep výhodnější. Tělo se dostane do úhlu, který umožňuje plynulejší vyprazdňování. Výsledkem je rychlejší, přirozenější a pro mnoho lidí i pohodlnější způsob, jak si ulevit.

A například podle zdrojů BBC většina Britek přiznává, že se na veřejných toaletách raději krčí nebo „vznášejí“, jen aby se vyhnuly přímému kontaktu s prkénkem. Toalety určené k použití v podřepu tento problém řeší mnohem elegantněji.

Jak se dožít stovky? Jednoduché návyky, které prokazatelně prodlužují život