Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pokud máte rádi detektivní seriály a kriminální případy, pak je pro vás jako dělaná čtyřdílná série Případ Janákovi, jejíž závěrečný díl můžete zhlédnout už tento pátek na Oneplay, nebo si v tentýž den pustit celou sérii najednou. Za jejím vznikem stojí manželé Mirek a Dana Vaňurovi, kteří se této problematice věnují dlouhodobě. O čem přesně série je a co Mirka na kriminalistice tak fascinuje?
Už dřív jste s manželkou zpracovali případ Stodolovi. Proč jste si poté vybral právě případ manželů Janákových?
Pro Českou televizi zpracovávám nejznámější české kriminální případy v pořadu Legendy kriminalistiky, který bude od září pokračovat čtvrtou řadou. Tam ale děláme deset dílů po půl hodině. Když mi přišla nabídka na formát na 45 minut, věděl jsem, že se musíme zaměřit na případy, které by to unesly a nebyly uměle natahované. Tím, že série Případ Stodolovi byla velmi úspěšná, přišla nabídka na další kauzu a hned nás napadlo, že to bude o Janákových. Je to velmi zajímavý a složitý případ.
Ale oproti manželům Stodolovým je málokdo zná…
To je pravda, ale když někomu řeknete, že je to ta žena, která otěhotněla ve vězení, většinou jim to hned naskočí. Tento případ je navíc hodně složitý v tom, že i když kriminalisté objasnili jednu vraždu, začali šetřit dál a zjistili, že těch lidí mělo být dle jejich plánů daleko víc. Dokonce kupovali hroby na hřbitovech a je podezření, že nejenže tam chtěli ukládat ukradený věci, ale i budoucí mrtvoly. K tomu se přidaly ještě pojišťovací podvody… Od soudu si nejdřív odnesli doživotní tresty, ale odvolací soud jim je následně snížil na 28 a 30 let. Všichni mysleli, že je to vyřešené, a najednou byla Petra Janáková propuštěná, protože za mřížemi otěhotněla. Vražedkyně, která chladnokrevně popravila chlapa střelou do hlavy zezadu. Lidé ji najednou potkávali v obchodě, u lékaře…
Uvidíme ji v sérii?
Nejdřív mi to přislíbila, ale nakonec to odmítla.
Co se dělo teda po jejím otěhotnění dál?
Bylo to zapeklité, protože nikdo nevěděl, jak ji dostat zpátky do vězení. Kvůli těhotenství musela být propuštěna a nebylo jisté, jestli po porodu do roka dítěte zase neotěhotní. A teď si vezměte, že kdyby dokázala takhle otěhotnět několikrát za sebou – a proč by také ne, když se jí to podařilo za zdmi věznice – jestli jednoho dne nesežene někde peníze a nezmizí do zahraničí. I proto má série podtitul: „Případ, který změnil zákon.“
Manželé Jaroslav a Petra Janákovi si původně odnesli od soudu doživotní tresty. Odvolací soud jim je ale snížil.Foto: Milan Malíček, Proženy.cz
A kdo je otcem dítěte, se ví?
Osočila vězeňského dozorce, který byl až do porodu v podezření. Ve skutečnosti je to ale jiný vězeň. Toho jsme nekontaktovali. Takže víme, kdo to je, diváci ale uvidí jen člověka, který z toho byl falešně obviněn.
Kriminálním případům se věnujete už řadu let, co vás na nich tak fascinuje?
Chtěl jsem být operativec. V roce 1992 jsem se byl u policie ucházet o místo, ale chtěli po mně, abych hned na místě podepsal náborové papíry. Otec mě ale vždy učil, že nemám podepisovat nic, co si dopředu nepřečtu. A na tom to vlastně ztroskotalo. Udělal jsem konkurz do televize a věnoval se tomu, co mě baví… A pokračuju tím dodnes.
Co lidi tak moc fascinuje na kriminálních případech?
To je odjakživa. Vždyť i případy Sherlocka Holmese vznikaly původně jako sloupek do novin, a když ho nechal zemřít, lidé se vzbouřili. My neděláme klasickou detektivku, ale přinášíme realitu bez autorské licence. Diváky to baví i proto, že je tam záhada, tajemno a tak trochu i strach. Když jsem se o tom bavil s jedním policejním psychologem, řekl mi, že – ač je to hrozné – lidi pociťují přirozenou úlevu, že se to nestalo jim.
Máte pocit, že se kriminalita zvyšuje?
Moc mě nezajímají policejní statistiky, ale to, co mi říkají kriminalisti po celé republice. Mají obavy, že kriminalita začne narůstat díky válce na Ukrajině. A není to nic proti Ukrajincům, protože ti musí zažívat šílené věci a ta psychika je hodně posouvá. Vidí umírat kamarády a každý den čelí smrti. Někteří z nich po tomto zážitku nebudou moci naskočit zpět do života a chovat se „normálně“. Někteří detektivové už teď tvrdí, že se vrátí devadesátky.
A to všechno jsou důvody, proč tuto práci děláme a natáčíme Případy pro Oneplay nebo Legendy kriminalistiky. Chceme vyzdvihnout práci policie a kriminálky, protože věřím, že máme jednu z nejlepších policií na světě. Druhý důvod je prevence. Když si můžu vybrat jinou cestu než přes tmavý park, zvolím ji.
Setkal jste se někdy s vrahem, kterého vám bylo líto?
Ne. Je mi vždy líto rodiny a pozůstalých. Může mi být líto jejich životního příběhu, protože to často měli těžké již od dětství, ale to nikoho neopravňuje vzít někomu jinému život. I proto si vrahy, které do dokumentů oslovíme, pečlivě vybíráme. Nechci dělat z vrahů celebrity.
Série Případ Janákovi vznikla díky spolupráci Mirka Vaňury s jeho ženou DanouFoto: Michaela Feuereislová, Proženy.cz
Jako třeba u Jiřího Kajínka? Jeho propagace se trochu zvrhla…
Přesně tak. Je mi to proti srsti, ale na druhou stranu chápu ten záměr, protože sledovanost je zaručená.
Myslíte si, že je Kajínek vrah?
Ano, podle mě je to dvojnásobný vrah. A i kdybych tohle zpochybnil a přijal, nechápu jeho obhajobu ve stylu – vždyť já jsem jenom vykrádal byty. Újmu poškozeným neuhradila ani pojišťovna, protože neměli porušený zámek. Strašný!
Kromě natáčení točíte i uspěšný podcast Kriminálka, který třikrát získal ocenění Podcast roku. Dá se ještě někam posunout?
Kdybychom měli pocit, že je potřeba něco měnit, uděláme to. Snažíme se posluchače přenést na místo činu a vnést tam emoce. Nechceme od vyšetřovatelů vědět, podle jakého paragrafu se chovali, ale co prožívali a jak pachatele dopadli.
Měl jste při své práci někdy strach?
Jednou na jaře jsem dělal rozhovor s vrahem ve Valdicích. Na podzim ho pustili, ale ještě předtím mi přišel dopis, ve kterém mi vyhrožoval. Chtěl po mně peníze. Zmiňoval v dopise i mou rodinu, takže to jsem strach trochu měl. Ale šel jsem za jedním kamarádem, který se mezi vězni pohybuje, a ten mě uklidnil, že je to jen pes, který štěká, ale nekouše.
