Článek
S Pavlínou Saudkovou jsme vrstevnice, a i proto mě její životní příběh vždy fascinoval. Už přes dvacet let žije s o 45 let starším fotografem Janem Saudkem, pracovala v lesklém lifestylovém časopisu pro ženy a s hlavou vztyčenou ustála i nafouknuté bubliny, kterých se kolem ní a jejího vztahu objevilo víc než dost. Dnes je jí 45 let, má tři děti a o dalších víc než stopadesát se stará v rámci nadačního fondu BeCharity. Už dávno není ženou ve stínu. Naopak je její hlas čím dál silnější.
Co Pavlína Saudková v Bublinách prozradila?
- Kdo je pro ni symbolem ženství? „Moc nerozlišuji mezi muži a ženami, důležitější je lidství.“
- Proč je tématem jedné z knih, na kterých pracuje, armáda a bezpečnost? „Je třeba budovat silnou armádu, abychom se válce vyhnuli. Podtitul knihy bude: Kdo chce mír, připravuje se na válku. Vadí mi, že současná vláda toto nevidí.“
- A proč se v druhé knize zaměřuje na hodnoty, které jsou základní a přitom je bereme jako samozřejmost?
- Jak došlo k tomu, že si žena, která milovala pražskou kavárnu, nyní užívá dlouhé túry, otužování a začala cvičit?
- Co vedlo před více než deseti lety k založení nadačního fondu Be Charity? „Řekly jsme si s Bárou, že si žijeme hezky, máme dost štěstí a je naší povinností pomáhat tam, kde šťastná hvězda na začátku nesvítila.“
Žena s velkým Ž, která stávala ve stínu svého muže a nyní se učí respektu k sobě samé. Pavlína Saudková v otevřeném rozhovoru v podcastu BublinyFoto: Proženy.cz
Od tak starého muže se neodchází
Vztah Pavlíny a Jana Saudkových rezonuje a vždy rezonoval. Jí bylo 24, jemu 69 let a měl pověst záletníka a bonvivána. Varoval ji někdo?
„Spíš než varování bylo častější nepochopení,“ říká. Ani ona dlouho neuměla na některé otázky odpovědět a stále přichází „aha“ momenty. „Naposledy terapeutka řekla, že vzhledem k vzorcům, které Jan žil, dokud mě nepoznal, jsem působila jako chyba v jeho systému, chyba v matrixu. Která se stala z nějakého důvodu…“
Že to nebylo vždy snadné, dokládá i skutečnost, že „nejhezčí věty o vztahu s Janem jsem slyšela od terapeutky.“ Její muž často proklamoval, že miluje každou druhou, ne-li každou, kterou potká, tudíž Pavlíně jeho vyznání lásky připadala formální.
Navíc celé roky žila s vědomím, že má i jiné ženy a je tam vždy možnost, že se druhý den nevrátí. Ale jejich vztah se proměnil. „Když prohlašuji, že jsem s Janem kvůli zodpovědnosti, protože od tak starého muže se neodchází, tak to myslím vážně,“ vysvětluje. Mezi nimi je stále určitá forma lásky, i když už ne vztah muž-žena.
Je třeba přijmout zodpovědnost za svůj život
Šest let chodí na terapie, aby poznala sebe sama. Bez toho podle ní nejde dojít k dospělosti. A Pavlína se učí i respektu k sobě samotné.
Když přišla řeč na to, co se snaží vštípit svým dcerám a synovi, Pavlína sebekriticky uznala, že si jako žena musela zamést před vlastním prahem. „Pár let zpátky jsem si uvědomila, že vztah, co žijeme s Janem, není nejlepší vzor pro naše děti. A je jedno, jestli jsou to dcery nebo syn. Snažím se to téma trochu narovnat, vysvětlit, že jsme si s Janem měli v našich životech zahrát určitou roli a hrajeme ji dál…“ uznává.
Dává si teď víc pozor i na to, co říká v rozhovorech. „Řekla jsem, že kdybych věděla, co vím teď, nezopakovala bych vztah s Janem. Terapeutka mě upozornila, že by si to děti mohly přebrat tak, že lituji, že je mám. Přitom jsou mým smyslem života.“
