Článek
Bára Nesvadbová v číslech? Jedna dcera, osm zvířat, jednadvacet knih, dva filmy a tři divadelní hry a k tomu také jeden nadační fond. V podcastu Bubliny byla řeč o tom, jak zlomové pro ni bylo překročení padesátky, jak vnímá mladou generaci, jaké reakce jí chodí na poslední knihu Karikatura muže a co ji nejvíc překvapilo při rozhovorech s lékaři pro projekt Bílý plášť.
Co Bára Nesvadbová v Bublinách prozradila?
- Vyrůstala v rodině dvou psychiatrů, jaká byla jejich výchova? „Jsem rodičům nekonečně vděčná za klidnou atmosféru, ve které mě vychovali, a absolutní lásku - na to byl spoleh. Ale žili velmi volným způsobem a mně to zůstalo vzadu v hlavě, takže jsem člověk, který absolutně trvá na věrnosti.“
- Jak řeší, když se s blízkým člověkem rozchází v politických názorech?
- Co si myslí o nárůstu poruch duše, který vnímá jako výrazný?
- Proč ji tak překvapilo vychvalování hubnoucích injekcí?
- Jaké mají plány s nadačním fondem BeCharity kromě charitativního bazaru (7. října v Holešovicích)?
Otevřený rozhovor s Bárou Nesvadbovou v BublináchFoto: Proženy.cz
Ve vztahu jde propadnout závislosti
Kniha Karikatura muže vyšla vloni a Bára s ní překonala tříletý tvůrčí blok. Jaké reakce jí chodí? „Jitka Čvančarová řekla, že ukazuje, jak ženy ze vztahů s karikaturami odcházejí sice se spoustou šrámů, ale i silnější, odvážnější a láskyplnější. Kamarádky mi psaly, že to daly přečíst dcerám a šly obejmout své muže.“
Ztratila se někdy ona sama sobě ve vztahu jako její hrdinky, byť jen na chvíli? „Tak na dobrých pět let. Zpětnou vazbu mi ale dává moje dcera. Vlastně nevím, zda se lze sama sobě ztratit, možná spíš propadnout jistému druhu závislosti, jež může být i zdravá. Za každý vztah, který jsem prožila, jsem vděčná, přinesly spoustu krásného, ale nemám ráda lež - žít ve lži není dobré, prostě není…“
Fotografové číhali před domem
Ač říká, že intimních vztahů zase tolik neměla, mívala pověst femme fatale a média číhala na každého muže v její blízkosti. „Já ale byla hodně času i sama, žila jsem dokonce dva a půl roku v absolutním celibátu a nijak zásadně mi to nevadilo.“
A co hodnocení vzhledu? Bára říká, že má naštěstí kolem sebe skvělé ženy, takže převažuje pozitivní energie. „Když jsem ale nedávno vyřazovala oblečení na charitativní bazar a dávala pryč příliš vysoké podpatky a sukně nad kolena, dcera se mě ptala, jestli přestávám mít koule.“
Je ráda, že se nenaplnilo očekávání, že po čtyřicítce bude vše jinak: „Měla jsem pocit, že si konečně dám v Savoyi vejce do skla a přestanu řešit váhu, přestanou na mě pískat dělníci apod. Nestalo se tak - je mi padesát a jsem ráda, že nejsem ještě neviditelná. Věk není vůči ženám spravedlivý…“
Mladá generace neřeší barvu kůže
I díky své dceři je v úzkém kontaktu s mladou generací a ta ji moc baví: „Kéž by byl každý šovinistický pětapadesátník aspoň trochu sněhová vločka a třeba jen na půl dne se empaticky zamyslel…“
Jak mladé vnímá? „Nekastují, nehodnotí podle věku, podle těla. Já pamatuji období, kdy moje tělo bylo jako přesýpací hodiny a z hospody na mě křičeli: ‚Jé, to jsou kozy!‘ To by si dnešní mladí nedovolili. Jestli jsou křehcí? Jsou fajn a já mám ráda citlivé lidi.“
