Článek
Zevlák je celkem milý, celkem hezký, zajištěný, navíc svobodný chlap, který by se nám ještě před pár lety jevil jako pan Božský. Jeví se stále dobře, ale bohužel jen do té doby, než se projeví, že je to past.
Jde o muže, který už všechno zapíchl. Říká, že si chce užívat, že už makal dost. Takže nepracuje, většinou je dávno rozvedený nebo ovdovělý a chce si zkrátka hezky žít. Jenže ne sám, on to totiž neumí. Takže hledá někoho, kdo mu s tím příjemným životem bude pomáhat. Kdo mu ho vymyslí.
Nejdřív to vypadá růžově, protože pan Božský nemá na mysli ani vaření, ani péči o domácnost. Nechce služku, jak se stará holka nejdřív lekne, všechno už se celkem naučil zvládat, nebo chodí do restaurací a má uklízečku. Říká, že se chce konečně mít krásně. Stará holka jásá – to přece vždycky chtěla! A on ji zve na výlety, na večeře, na obědy, na dovolené. Holka je v sedmém nebi, jen neví, kde na to vezme čas.
Pomalu, ale jistě se začne ukazovat tvrdá realita.
Zatímco ona má mnoho vlastních aktivit: chodí plavat, chodí do fitka, na francouzštinu, schází se s kamarádkami, hlídá vnoučata, to vše samozřejmě po práci, které se odmítá vzdát, on čeká. A čeká. A čeká. Nejdřív trpělivě, je to přece báječný chlap, co ženu nechce dusit, co ženě rozumí, ale postupně začíná remcat.
Nemohla by si na něj udělat víc času?
Určitě, miláčku. Dvakrát týdně si někam spolu vyrazíme, jo?
On se ale zděsí. Co má jako dělat těch zbylých pět dnů? Nebaví ho chodit ven sám! Neumí sám plavat. Proč? Neumí chodit cvičit. Proč? Protože chce být s ní! Chce si s ní krásně žít! Chce ji rozmazlovat – ano, použije slovo, které na všechny ženy vždycky působilo jako droga. Jenže na starou holku už ne, svého programu se nevzdá za nic na světě. Nemůže. Miluje totiž svůj nový život.
Takže se ukáže, že je mezi nimi jeden nesmiřitelný rozdíl: on má spousty času a ona spoustu aktivit. Co s tím? Zevlující důchodce se vydává na lov zevlujících důchodkyň. Otázka je, jestli nějaké existují.
Tak hodně štěstí, popřeje mu stará holka ze své pravidelné lekce jógy.
