Ženy rodí, tak musí vše vydržet. Podle experimentů jsou ale na bolest mnohem citlivější než muži

V běžné míře má bolest ochranný charakter. „Říká nám: Nedělej něco, je to nebezpečné, uteč z té situace. Zatímco když je dlouhodobá, chronická, tak tento charakter ztrácí,“ vysvětluje klinická psycholožka Jaroslava Raudenská, která pomáhá lidem trpícím chronickou bolestí.

Chronická bolest trvá déle než tři měsíce a podle odhadů jí trpí až pětina lidí v Evropě. Jaký vliv na člověka má? „Chronická bolest ovlivní kvalitu života, práci, sociální kontakty… Lidé přemýšlejí i nad tím, že si sáhnou na život,“ popisuje psycholožka.

„Je důležité, jak je daný člověk nastavený, emočně i osobnostně. Závisí to i na tom, jakou má oporu v okolí, ve společnosti, ve zdravotním systému. Ze studií se ukazuje, že až 100 procent pacientů může být depresivních a je to závažný socioekonomický problém,“ dodává.

Ve své praxi se setkává i s lidmi, kteří zkusili téměř vše, ale bolest se jich stále drží. „Když mluvím s pacientem, který má chronické bolesti, byl u spousty lékařů a opravdu už neví, co s tím, tak se musíme společně podívat na to, že bolest není jen somatický zážitek, není to jen ta fyzická bolest,“ vysvětluje psycholožka.

Na bolest se dívá jako na komplexní problém. Snaží se s pacienty nahlédnout na bolest z jiného pohledu pomocí terapie. Ta neslibuje, že už člověka nebude nic bolet, ale že se může zlepšit to, jak se celkově cítí.

>>>Trápily je ukrutné bolesti zad. Do života je vrátil nový český postup

Jak jedinec bolest vnímá a jak s ní pracuje, ovlivňuje mimo jiné i výchova. „Pokud ve vaší rodině všichni pracují s tím, že bolest je něco tragického, s čím je hned nutné běžet k lékaři, tak to může vést k přecitlivělosti,“ říká Jaroslava Raudenská. Zároveň je v dnešní době velmi snadné sáhnout po některém volně prodejném léku proti bolesti.

Na vnímání má ale podíl také celkové nastavení společnosti. „Společnost významně určuje, že ‚kluci nikdy nepláčou‘ a ‚ženy přece rodí, tak musí všechno vydržet‘, přitom ze zdravé populace a experimentů vyplývá, že ženy jsou k bolesti citlivější,“ vysvětluje psycholožka. „A týká se to jak prahu bolesti (= kdy bolest poprvé cítíme), tak tolerance (= jak dlouho dokážeme bolest vydržet).“

Jsou lidé připraveni mluvit o své bolesti a emocích, které ji provázejí? „Ženy jsou otevřenější mluvit o svých potížích. Takže ta otázka je, co udělat v léčbě bolesti pro muže, kteří moc nechtějí o problémech mluvit,“ upozorňuje Jaroslava Raudenská.

V tom by mohl pomáhat i zdravotnický systém, který by se měl mimo tělesnou stránku věnovat i stránce duševní. „Řekla bych, že se ve zdravotnictví snažíme otevřít cestu holistickému modelu. Pokud se na problém podívá víc odborníků, zlepší se kvalita života pacienta. Tím neříkám, že jeho bolest zmizí, ale dokáže s tím stresem, s tou náloží žít kvalitnější život,“ věří odbornice.