Pocit dušení, úzkost a deprese: Zrádný syndrom prázdného nosu dokáže změnit dýchání v boj

I když je nos průchodný a volný, lidé, kteří trpí syndromem prázdného nosu, prožívají pocity opačné. Jde o vzácnou komplikaci, která nastává po chirurgickém zmenšení nebo odstranění nosních skořep.

Co to jsou nosní skořepy? Jedná se o kostěné výběžky vyčnívající do nosní dutiny. Jsou pokryté sliznicí, která může vlivem alergie, rýmy či nadužívání nosních kapek chronicky zduřet a dlouhodobě ztěžovat dýchání. Tato situace se někdy řeší operací, jenže zákrok může výjimečně způsobit nový problém: velmi nepříjemný a obtížně identifikovatelný syndrom prázdného nosu.

Zrádné je, že se příznaky mohou objevit týdny, měsíce nebo i celé roky po operaci nosu. Objevují se pocity ucpaného nosu, a to i když je nosní dutina volná. Postiženým připadá, že se nemohou nadechnout (ani ústy), což může vést až k pocitu dušení či topení.

K tomu patří suchost nosní sliznice a tvorba zaschlého hlenu (krust), případně pocity mrazu, kdy se vzduch proudící nosem zdá být studený, což štípe a řeže. Přidávají se poruchy čichu i chuti, a navíc úzkosti, deprese a poruchy spánku. Související mohou být také bolesti hlavy, závratě nebo pocity tlaku v obličeji.

Poškození nebo přílišné zmenšení nosních skořep při operaci může vzácně narušit schopnost nosu zvlhčovat, ohřívat a filtrovat vzduch. Ztráta tkáně skořep může vést k poškození nervových receptorů vnímajících proudění vzduchu, teplotu a tlak. Nově vzniklý nadbytek prostoru v nosní dutině způsobuje jiné proudění vzduchu, než na které byla sliznice zvyklá, a tak ho může vnímat jako ucpání.

Zajímavé je, že závažnost symptomů nemusí odpovídat velikosti odstraněné tkáně nebo objektivnímu nálezu – nos vypadá průchodně, pacient přesto trpí. Tyto skutečnosti ztěžují správnou diagnostiku. Ta probíhá na základě kombinace anamnézy, vyšetření a testů.

Základem je zmapování historie prodělaných operací nosu. Prohlídku nosní dutiny provádí ORL specialista metodou endoskopie (do nosní dutiny zasune sondu s kamerou, endoskop), může doporučit i CT vyšetření.

Zda se skutečně jedná o nepříjemný syndrom, pomáhá potvrdit také tzv. bavlněný test, kdy lékař umístí vatovou štětičku do místa s chybějící nosní skořepou. Pokud pacient pocítí okamžitou úlevu, je existence syndromu potvrzena. Závažnost symptomů pomáhají hodnotit i validované dotazníky.

Když se syndrom potvrdí, léčba se zaměřuje na mírnění příznaků a spočívá ve zvlhčování nosní sliznice používáním solného roztoku, olejových sprejů a zvlhčovačů vzduchu. V závažných případech se přistupuje k injekčním výplním, které mají obnovit odpor vzduchu, nebo k chirurgické rekonstrukci nosní tkáně.

Vzhledem k úzkostem a depresím, které se společně se syndromem často objevují, je důležitá i psychická podpora. „Jakákoli náhlá změna ve vnímání vlastního těla může vyvolat stres a paniku,“ říká k tomu psychoterapeutka a internistka Kateřina Cajthamlová.

Proto by lidé po úrazech nosu a před zmenšovacími zákroky na nose měli být zkontrolováni psychologem, zda nejde o psychické trauma, úzkostnou osobnost, depresivní pacienty a zda nehrozí pooperační komplikace psychického stavu.

„Každý vnímaný příznak má totiž kromě složky organické i doprovodnou složku emoční (tedy radost, hněv, úzkost) a také motivační. Právě tyto dvě složky rozhodují, protože tvoří 80 až 70 procent každého příznaku,“ vysvětluje Kateřina Cajthamlová. A právě proto je v případě syndromu prázdného nosu někdy nutná i odborná terapeutická pomoc.

Odborná konzultace: Prof. MUDr. Jan Plzák, Ph.D., přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK, FN Motol a Homolka a předseda České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP