Žvýkačka a osmička: 8 triků, které dokážou uklidnit dítě

Důvod může být jakýkoli. Strach ze zubaře, z nových lidí, neznámého prostředí, tréma před školním vystoupením nebo panika ve chvíli, kdy sestřička u lékaře vezme do ruky injekci. Dítě se jednoduše vyděsí, přestane logicky uvažovat, zpanikaří. Může začít křičet, plakat, vztekat se, třást se, nebo naopak ztuhne, není schopno pohybu ani slova. A většina rodičů si v tu chvíli neví rady.

Nehovoříme o neuróze, tedy nevysvětlitelném panickém strachu, který nemá žádný reálný základ (tzv. panická porucha). Mluvíme o běžném strachu, který něco vyvolalo. Dítě nemá se strachem a stresem tolik zkušeností, proto reaguje přehnaně. Něco ho vyděsí a jeho nervový systém spustí produkci adrenalinu a noradrenalinu (stresové hormony), které mimo jiné zvyšují tepovou frekvenci, krevní tlak a rychlost dýchání.

Některé děti jsou od přírody proti stresu odolné více, jiné méně. Podle magazínu Psychology Today se 15 až 20 procent dětí rodí s vyšší citlivostí na podněty. Laicky řečeno, tyhle děti vyděsí nejrůznější události a zážitky mnohem snáz.

Většina rodičů se pak snaží dětem vysvětlit, že není proč se bát. Nebo je dokonce mají tendenci trestat, protože někdy se strach tváří jako vzdor. Jenže ani jedno nefunguje. Dítě vás totiž nevnímá, absolutně neuvažuje, je pod naprostým vlivem divokých emocí. Jak na věc? Nejdřív musíte potlačit fyziologické procesy v jeho těle. Těchto 8 triků podle odborníků z Psychology Today funguje.

Latinsky se mu říká nervus vagus. Je to desátý párový hlavový nerv, který nervovými vlákny spojuje krční, břišní a hrudní dutinu. Nachází se v hrtanu a jeho stimulace podle vědců pomůže vyslat mozku signál, že není v ohrožení.

„Probudíte“ ho celkem snadno. Dejte dítěti žvýkačku, něco malého k snědku, zpívejte si s ním. Může i kloktat.

Vyděšené dítě dýchá rychle, krátce a mělce. Je třeba jeho dech zpomalit a zařídit, aby dýchalo hluboce (umíte dýchat?).

První pomocí je foukání. Zkuste bublifuk, nechte dítě opakovaně sfoukávat svíčku, pískejte si s ním, nechte ho dechem roztočit větrník. Jakmile se trochu zklidní, udělejte krátké dechové cvičení. Na tři se s ním nadechněte, na tři zadržte dech a na další tři vydechněte. Nádech provádějte nosem, výdech ústy.

Jakýkoli pohyb rukama či nohama, který vede přes střed těla (když si třeba pravou rukou saháte na levé koleno), dítěti aktivuje obě mozkové hemisféry, které pak pracují společně. V akci jsou tak emoce i logické myšlení. Nemyslí vám to? Poradíme. 

Nechte třeba dítě chodit a dotýkat se pravou rukou levého kolene a naopak. Nebo mu dejte za úkol utřít stůl jen jednou rukou (bude muset svou pravou či levou ruku natahovat i na opačnou stranu). Nebo nakreslete křídou na zem obrovskou osmičku a nechte po ní dítě chodit, i tady se zapojí obě hemisféry, protože i pohyb očí se počítá. A při chůzi po osmičce dítě vlastně musí koukat jakoby šikmo.

Jakákoli trochu fyzicky náročná činnost, kdy něco tlačíte nebo táhnete proti tělu, aktivuje svaly a zvyšuje pozornost. Takže třeba i pár obyčejných kliků, sklapovaček, pár zhoupnutí na prolézačce vaše dítě zklidní. Nechte ho nosit knížky nebo tahat po zahradě vozík s menším nákladem. V čekárně u lékaře se s vámi může přetlačovat.

Když jsou děti ve stresu a mají divokou reakci, vlastně ztrácí kontakt s reálným světem. Jsou zcela iracionální. Vrátit je zpátky na zem pomůže i obyčejná hra „jak se to jmenuje“.

Ukazujte obyčejné předměty (knížku, kostky, plyšáka, lžíci) a chtějte, aby dítě předmět pojmenovalo. Tím aktivujete levou část jeho mozku, která má na starost logické myšlení.

Smích je jedna z nejlepších relaxačních metod. Uvolňuje svaly, rozptyluje a spouští produkci endorfinů, které bojují proti stresu. Snažte se dítě rozesmát (50 vtipných školních hlášek). Vyprávějte mu vtipy, dělejte legrační obličeje, pusťte si s ním veselou pohádku a podobně.

Rituály mají na děti dobrý vliv, dodávají jim pocit jistoty a bezpečí. Koneckonců už malá miminka potřebují mít třeba před večerním spaním pevný řád, který se každý den opakuje, a pak lépe usínají a spí.

Vytvořte si takový rituál i pro stresové situace a návaly paniky. Může to být cokoli. Pokaždé, když se bojím, vycucám si bonbon. Nebo si zazpívám jednu konkrétní „protistresovou“ písničku. Nebo si půjdu opláchnout obličej studenou vodou.

Dítě zasažené panikou vlastně nevidí, neslyší, je prostě mimo. Musíte ho vrátit zpátky na zem, ale hezky postupně, smysl po smyslu. Nejdřív ho donuťte, aby si představilo místo, kde je mu krásně (může to být reálné i vymyšlené místo). A pak se postupně ptejte:

Když tyto tři smysly hezky jeden po druhém probudíte, vaše dítě se přirozeně zklidní a bude víc soustředěné.

A co když se dítě často vzteká? Metoda, která pomůže zvládnout malé vzteklouny.