Hlavní obsah

Zrcadlení jako výchovná metoda: Pomůže zvládnout malé vzteklouny?

Foto: Profimedia

Zrcadlení může fungovat, ale neměl by to být jediný způsob výchovy, někdy je třeba dětem spíš věci vysvětlovat

Vzteká se, ječí, kope nohama. Nevíte, jak záchvat vzteku své ratolesti zastavit, tak jeho chování napodobíte, ukážete mu, jak hloupě se chová. Říká se tomu zrcadlení. Opravdu to funguje?

Článek

Zrcadlení je celkem oblíbená výchovná metoda. Občas k ní je zapotřebí hodně odvahy, protože lehnout si v supermarketu na zem a začít se „vztekat“, nezvládne každý. Zásadní otázka ale zní, zda je to vážně dobrý způsob, jak své dítě odnaučit věci, které se vám nelíbí. Nejde totiž jen o vztekání, ale o jakékoli nežádoucí chování (patlání se s jídlem, mlácení hračkami, odsekávání…).

Jako základ to není špatné

Leckdy je zrcadlení vysoce funkční. Jsou situace, kdy napodobit nevhodné chování dítěte je výrazně účinnější než se mu snažit něco vysvětlit, uchlácholit ho a podobně. „Když si třeba v supermarketu lehnete na zem a začnete se taky vztekat, můžete využít momentu překvapení, protože reagujete tak, jak to dítě nečeká. Znám i situace, kdy se dítě zvedlo se slovy ,mami, vstávej a nedělej tu ostudu´,“ říká psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Vůbec špatné není ani to, že tímto způsobem dítěti ukážete, jak na druhé jeho chování působí, protože mu to necháte zakusit na vlastní kůži. „Určitě bych to ale nedoporučovala jako jediný způsob výchovy, dle mě je ideální, když má rodič k dispozici celý rejstřík toho, jak může reagovat. Někdy vysvětlit, někdy napodobit, někdy nechat dítě zakusit následky,“ dodává Anita Michajluková.

Foto: Profimedia

Když se dítě vzteká, je to o nervy. Zkusit ho napodobit může pomoci, ale také nemusí

Žádné zoufalství

Pro terapeutku pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucii Mucalovou je pak zrcadlení spíš metoda vhodná pro rodiče, kteří v klasické výchově nějakou zásadní věc zanedbali. „Doporučuji ji ve chvíli, kdy je z dítěte malý tyran, který nemá hranice a naprosto nechápe, proč by se mělo chovat jinak,“ říká Lucie Mucalová.

Podle ní totiž zrcadlení může být sice v určitých chvílích hodně účinné, v jiných ale zcela selže a napáchá spíš škodu. „Může třeba působit jako nedůvěryhodná divadelní scéna, a to v případě, že k tomu přistupuje naprosto zoufalý rodič, uzlíček nervů, který zrcadlení využívá vlastně jako trest. Pokud ovšem rodič s klidem zrcadlí, aby dítě vnímalo a učilo se poznávat, jaké to je vidět vztek, pláč či jiné emoce, tak to může mít jistě významný smysl,“ popisuje Lucie Mucalová.

U větších dětí pozor

Mějte také na mysli, že zrcadlení je vhodné pro opravdu malé děti (zhruba do tří let), pro které jste stále ještě učiteli a vzory. U větších dětí hrozí, že vaše napodobování pochopí spíš jako výsměch. „Čím starší dítě je, tím je větší riziko nepochopení, pocitu zesměšňování, což pak naopak může ještě zdůraznit nežádoucí chování,“ dodává Lucie Mucalová.

Foto: Profimedia

Děti ještě neumí s emocemi pracovat, ovládat je. Na rodičích je, aby jim s tím pomohli

Mnohem líp podle ní funguje, když se budete vy i vaše dítě s vašimi emocemi učit pracovat. Dítě by mělo mít možnost vyjádřit, že se mu něco nelíbí, vztekat se, plakat a podobně.

„Jsem pro následné pojmenování těchto emocí s tím, že vnímáte bolest či vztek dítěte, přijímáte ho s tím, nepošlete ho s nežádoucí emocí za dveře, ale zároveň neuhnete z dohodnutých pravidel. Prostě dítěti dovolíte jeho vztek, umožníte mu, aby ustoupil, a pak půjdete třeba uklidit pokojíček, kvůli kterému to všechno vzniklo,“ radí Lucie Mucalová.

A stejně byste pak měli přistupovat i ke svým emocím. Rozčílilo vás dítě, cítíte vztek? Netajte své pocity. „Není nic horšího než rodič, co v sobě dusí opravdovost a přirozenost. To je pak jedna velká výchovná hra bez uvěřitelnosti,“ varuje Lucie Mucalová.

Zkusili jste někdy zrcadlení? Pomohlo vám?

ynezorPumanzeSaNyknalC