Článek
Oslavy mám ráda, ale ne rodinné. Rodina je v pořádku, ale máme každý jiný pohled na oslavu. Já jsem spíše večerní typ a maminka začíná slavit slavnostním obědem, pokračuje vlastnoručně uplácanými zákusky a někdy kolem třetí odpoledne vytvoří obložené chlebíčky.
Jídla až moc. Nejhorší je, že jakákoliv její komunikace s okolím je prokládána větou: ,,Jezte, vždyť jste ještě neochutnali toto nebo tohle!" Člověk si moc nepopovídá (s plnou pusou to jde těžko) a kolem čtvrté jsem naprosto přejedená a chce se mi spát.
Raději proto slavím s lidmi, kteří jsou stejně jako já noční ptáci. Jednou jsem ale udělala výjimku a šla jsem jen tak na kafe s kolegyní z práce. Hanka tam byla nová a asi jako každý chtěla mezi nás rychle zapadnout, ale spletla zakázku a musela zůstat v práci déle. Já zůstala také, protože se každá koruna hodí, že? A v šatně, když jsem se převlékala a přemýšlela co k obědu, jsem najednou uslyšela: ,,Jani, nezajdeme na kafe?"
Byla jsem hodně překvapená a snad automaticky jsem souhlasila. Hned mi blesklo hlavou, že to může být i trapas, vždyť ani nevím, jestli si budeme mít co říct? Jenže jsme se rozmluvily a zjistily, že si rozumíme až moc!! Kafe se protáhlo a my jsme šly slavit! Byl to přímo klubový sedmiboj! Domů jsem přijela až ráno v šest a přítel byl hodně naštvaný, ale stálo to za to.
S Hankou máme krásné přátelství dodnes a slavíme vše, co se dá. Myslím, že rodinným oslavám se člověk nevyhne a prostě je musí brát tak, jak jsou. S kamarádkou se dá oslavit cokoliv a snad i kdykoliv. Proto tyto dva světy nemíchám a i svatbu jsme měli nadvakrát. Jednu plnou jídla a zvyků pro rodiče a druhý den s přáteli a známými na chalupě, kde bylo víc pití než jídla a teprve pořádná zábava.
Máte nějaký zajímavý zážitek z vaší oslavy? Zažila jste třeba netradiční dámskou jízdu? Pište na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
