Téma týdne: Tchyně vychovala ze syna feťáka

Výchova dětí - tohle je téma, na které bych mohla napsat i román, ale na to je můj život příliš krátký :o) Myslím, milé čtenářky, že bohatě postačí, když se s vámi podělím o to, jak výchovu mého tehdy čtrnáctiletého syna Adama zkomplikovala moje tchyně.

Určitě to znáte. Váš věk se již pyšní koncovkou „náct“ a vy si připadáte jako člověk, který osvobodil celý svět. Říkáte si, jsem dospělá a můžu se svobodně rozhodovat. Je přece jedno, že do plnoletosti vám zbývají ještě zhruba čtyři roky. Už si prostě dovolíte vzít cigárko do jedné ruky a do druhé láhev s vodkou. Před vámi navíc stojí vodní dýmka a vy přes hustý dým ani nevidíte, kdo všechno se to vlastně dneska sešel na vaší party, kterou jste zorganizovala při příležitosti zmizení rodičů na víkend. Ano, asi tak to vypadalo ještě před dvěma lety, kdy můj syn Adam začal prožívat to těžké období puberty.

Abyste věděly. Nejsem typ matky, co by své ratolesti dovolovala, co si umane, ale zase nejsem ani ta, která si myslí, že její synáček nebo dceruška jsou bezchybní a nikdy by si nedovolili udělat něco zakázaného. Snažím se pochopit dnešní mládež, ale zároveň trochu očekávám od svého syna, že on pochopí dnešní rodiče. Nemyslím si, že tato doba je ve výchově dětí v něčem horší. Časy se mění a lidé s nimi.

Zaráží mě, když někteří ze starší generace kritizují dnešní výchovu rodičů. Je jasné, že dřív se jen tak svět nesetkal s množstvím drog, které jsou dnes k dispozici mávnutím ruky. Proto nebylo potřeba, aby si tehdy rodiče s něčím takovým lámali hlavu. Starší generace (myslím třeba moji maminku) proto nemůže tušit, co to je, když vám dítě začne chodit zdrogované domů. Naštěstí je moje maminka rozumná a nikdy se mi do výchovy Adama nepletla. Zato moje bývalá tchyně se snažila Adamovi být druhou, bezchybnou matkou, jen aby se mu zavděčila.

Adam nikdy nebyl zakřiknutým dítkem, které by se stranilo kolektivu. Byl vždy ten, kdo vedl partu (nejspíš to zdědil po svém otci). Jelikož to je moje jediné dítě a mého bývalého manžela bylo taktéž první, jeho matka (moje dnes už bývalá tchyně)  Adámka rozmazlovala a hýčkala od narození. Vždy si přála vnuka a nejlépe Adama po svém tatínkovi. A tak se taky stalo. Když byl malý, nebylo to tak hrozné. Tchyně tehdy ještě pracovala, takže většinu času trávil s mou matkou.

Časem se však odstěhovala z města a babičkou na hlídání se stala tchyně. Byly letní prázdniny a já jsem zařídila Adamovi, že k ní bude chodit na obědy. Čekala jsem, že bude mít připomínky, ale hoch moc dobře věděl, jakou pro něj má babička slabost, takže vůbec neprotestoval. Už si asi předem spočítal všechny výhody, které mu babička poskytne.

Hodně jsem se však divila, když se z obědů přešlo na týdenní pobyt. Nedávalo mi to smysl, proč kluk v jeho věku chce trávit týden u babičky, když doma má svůj počítač, který opustil, jen když potřeboval na záchod. Ale co, řekla jsem si, aspoň si odpočinu a tchyně ať se taky chvilku stará. Teď bych si za to rozhodnutí nafackovala.

Už delší dobu jsem věděla, že Adam kouří. Zkusit to jednou musel, bohužel nezůstal jen u zkoušení. Jako rodič si to asi neodpustím, ale vím, že nejsem sama, protože spousta dospělých bohužel nemá tu moc, aby dítěti ukončili vztah k cigaretě. Domů však nechodil opilý a alkoholu se nedožadoval. O drogách ani nemluvě.

Stačil jeden týden u babičky a z mého syna se stal drogově závislý. Jak jsem na to přišla? Jednoduše. Zdravý člověk pozná dítě, které užilo návykovou látku. Navíc po následném prohledání všech věcí a nalezení důkazů nemusíte nad ničím spekulovat. Jednoduše, tchyně Adamovi dovolovala absolutně všechno. Mohl si chodit domů, kdy se mu zachtělo. Dokonce s ním vykuřovala ve vlastním bytě, jelikož sama byla kuřačka. Vše, co u mě bylo naprosté tabu, u ní bylo dovoleno. Celý týden vymetal hospody a seznamoval se s kdejakým stejně pubertálním nadšencem, až si sáhl na samé dno.

Tchyně samozřejmě nevěděla, kde se vnouček toulá. Předpokládám, že jí pokaždé opíjel různými výmysly. Nebyl zvyklý požívat drogy, proto to jeho organismus nezvládl a skončil v nemocnici. Já se to dozvěděla, až když mi volala ubrečená tchyně. Prvně jsem si myslela, bůh ví co se mu nestalo! Nehoda na kole, srážka s autem… Nevěděla jsem, zda mám nenávidět sama sebe nebo tchyni.

Dnes už je vše jinak. Můj syn je přece jen trochu rozumnější a na drogy snad už nesáhne. Podstoupil krátkodobé léčení, a i když podle doktorů nebylo nutné, jsem ráda, že ho absolvoval. Tchyně je dnes už bývalá tchyně. Po tom, co se stalo, jsem si s ní ujasnila hromadu věcí a musím říct, že ne zrovna přátelsky. Nestýkáme se, a když chce Adama vidět, přijde na návštěvu k nám. Nezakázala jsem mu návštěvy u ní, ale asi sám pochopil, že je to to poslední, co bych si přála.

Myslím, že neexistuje rada, jak správně vychovat své dítě. Nikdy nic nebude dokonalé, protože sám život není dokonalý. Důležité je se řídit srdcem a jako matka to budete umět nejlépe. Milé maminky, i ty budoucí, i když se to nezdá, vše se dá zvládnout! Jen musíte věřit!

Jak jste na tom s výchovou ratolestí vy? Opakujete chyby svých rodičů, i když jste si milionkrát opakovala, že takhle to dělat nebudete? O svých výchovných prohřešcích či úspěších pište na info@prozeny.cz a vyhrajte honorář 500 korun.