Článek
Narodil se 11. prosince v žižkovské Milíčově ulici v pavlačovém domě, kde Marvanovi bydleli se svými dětmi i rodiči. Dědeček tam měl příštipkářskou dílnu, babička byla porodní asistentka, tatínek poštovní úředník a maminka pracovala jako hospodyně. A pro pivo chodil malý Jaroslav tatínkovi do hospody U Dudáka, která existuje dodnes.
Jaroslav Marvan vychodil obecnou školu v době, kdy vzniklo pořekadlo „Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni“, celý život se k Žižkovu hlásil, ale k raubířům, jimiž se tehdejší Žižkov hemžil, nepatřil. Učil se stejně jako jeho starší bratr Josef dobře, a když postoupil na tamější reálné gymnázium, setkal se na něm s takovými typy profesorů, jaké pak ztvárnil v obou „študáckých“ komediích. Už jako student je napodoboval a měl s tím takový úspěch, že se herecká kariéra skoro nabízela.
On o ní nechtěl ani slyšet, ale rád se chodil do Husova fondu dívat na zkoušky inscenace Našich furiantů. Brzy uměl všechny monology a parodoval je v hospodě, takže když těsně před premiérou přišel jeden z herců o hlas, požádali Marvana, aby ho zastoupil. Bránil se, ale neubránil a přes šílenou trému a strach z ostudy se dočkal prvního obrovského aplausu.
Ochotničení se věnoval dál, ale profesionálním hercem se stal až v roce 1926, kdy ho jeho spolužák z reálky Josef Čapek přivedl do divadla k Vlastovi Burianovi. Jaroslav Marvan se na roky stal jeho nahrávačem – vždycky sloužil jako terč jeho ostrovtipu. Bylo to ale výhodné i pro něj, protože bez Vlasty Buriana by se určitě nestal tak rychle hvězdou – hercem, který točil až patnáct filmů ročně.
Tím prvním byla v roce 1925 adaptace Haškova Švejka v režii Karla Lamače. Ve Švejkovi pak hrál ještě v roce 1930, ovšem nezapomenutelný je jeho putimský strážmistr Flanderka ve dvojdílných Osudech dobrého vojáka Švejka a Poslušně hlásím s Rudolfem Hrušínským v titulní roli. Za první republiky a za války natočil desítky filmů, z nichž dodnes baví ty s Vlastou Burianem i další jako Kristián, Přítelkyně pana ministra, Tetička, Roztomilý člověk, Nebe a dudy a mnohé další.
Svatba a nemanželská dcera
Koncem 20. let se herec oženil s Marií, které říkal Márinka, a zůstal s ní po celý život. Manželství bylo bezdětné, ale v roce 1960 se jeho milence, o čtvrtstoletí mladší herečce Aleně Jančaříkové, narodila dcera Alenka. Marvan se sice nerozvedl, nechtěl opustit ženu, která mu poskytovala zázemí i full servis, ale dal dceři své příjmení a často ji navštěvoval.
Když Jančaříková o rok později za dodnes nevyjasněných okolností zemřela (její smrt vypadala na sebevraždu, ale vyloučit se nedalo ani cizí zavinění), vychovávala Alenu společně s jejími nevlastními staršími bratry Tomášem a dnes známým moderátorem Petrem Jančaříkem jejich společná babička Anežka a teta Eva v Plzni.
„Měli jsme z něj respekt,“ vzpomínal Jančařík v pořadu Face to Face. „Když babička řekla, že přijede na neděli pan Marvan, bývali jsme otrávení. Chtěli jsme třeba na tramp, ale museli jsme být doma. Dneska bych si nafackoval, jak rád bych si s ním popovídal, ale jako kluka mně to moc nebavilo. A když dostal titul národní umělec, dokonce jsem se ho drze zeptal, jestli to má vůbec nějakou cenu. A on odpověděl: ‚Mno… To máš, jako když dostaneš maršálskou hůl.‘ Titulu si vážil, ale popularitu v době, kdy jsem ho znal, už nesnášel.“
Revizor Anděl i rada Vacátko
V roce 1942 se Marvan rozhodl odejít do Divadla na Vinohradech a některé prameny uvádějí, že když byl po válce Burian obviněn z kolaborace, Marvan se ho nejen nezastal, ale dokonce mu přitopil pod kotlem. Jiné ale zase uvádějí, že nesl Burianovo obvinění, uvěznění a pád na dno velmi těžce. Buď jak buď, odvahu postavit se po jeho bok neměl snad i proto, že konečně zažíval po letech „toho druhého“ popularitu sólového hráče.
Ta mu pak vydržela jako jedné z mála prvorepublikových hvězd až do konce života. Počínaje Andělem na horách a Dovolenou s Andělem, které baví generace diváků přesto, že jde o filmy poplatné ideologii počátku padesátých let. Vedle brilantní režie Bořivoje Zemana a skvostného hereckého obsazení všech rolí se o to zasloužil především Jaroslav Marvan ve své typické roli cholerického, hašteřivého protivy, z něhož se nakonec vyklube laskavý člověk. A samozřejmě nelze nezmínit jeho radu Vacátka z televizního seriálu Hříšní lidé města pražského, který tak moudře vládl „čtyřce“. Poslední Marvanovou rolí byla ta v Noci na Karlštejně, ale to už bylo zřejmé, že nemoc nad velkým hercem vyhrává. Zemřel na následky rakoviny 21. května 1974 ve věku 72 let.
