Kdy začít klepat na dveře pokojíčku vašeho dítěte a proč? Názory psychologů možná překvapí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dokud je potomek malý, chodíte za ním do jeho pokojíčku naprosto samozřejmě kdykoli, aniž byste měli pocit, že jej nějak omezujete nebo narušujete jeho soukromí. Jenže děti obvykle velmi rychle vyrostou a začnou poměrně razantně vyžadovat respekt vůči svému „prostoru“. Spousta rodičů se setkala u svých puberťáků dokonce s výmluvnými cedulkami typu „zákaz vstupu“ na zavřených dveřích.

Když máte doma batole nebo předškoláka, je těžké představit si, že jednou nastane doba, kdy se klepání před vstupem do jejich pokoje stane nutností a nepsaným pravidlem. Ten den ale zcela určitě přijde a pro rodiče může být zvládnutí tohoto důležitého „mezníku“ rozpačité a náročné. Kdy je ten správný čas s ním začít, abyste zachovali vzájemnou důvěru a domácí pohodu?

S postupným přibýváním svíček na narozeninovém dortu je naprosto přirozeným jevem, že se dítě snaží do jisté míry odpoutat od rodičovské kontroly a potřebuje stále více osobního prostoru pro svá malá tajemství. Možná už nechce, aby rodiče do detailů znali každou část jeho života a trocha nezávislosti a soukromí je zdravou součástí procesu hledání vlastní identity. Rodičům samozřejmě může chvíli trvat, než se s těmito zásadními změnami naplno smíří a naučí se je respektovat.

Je pravděpodobné, že s tím, jak vám vaše dítko roste před očima, sami přirozeně odhadnete, že je potřeba dopřát mu více soukromí, což mimo jiné zahrnuje právě i klepání před vstupem do jeho pokojíku. Nicméně, protože samozřejmě nejsou všechny děti stejné, neexistuje žádný „magický“ věk, od kterého je to nutné praktikovat.

V případě batolat a dětí předškolního věku je vstup do jejich pokoje bez klepání samozřejmě možný bez jakékoli diskuse, zejména z důvodu jejich bezpečnosti. Děti v tomto věku navíc přítomnost mámy nebo táty přímo sami vyžadují, potřebují je v blízkosti jako parťáky pro hru, pomocníky i „chůvy“, často je k sobě opakovaně přivolávají a cítí se dobře a bezpečně, když jsou jim po boku.

Situace se začne měnit po nástupu do školy. „Školáci ve věku od sedmi let si již začínají jasně uvědomovat, kdo jsou a že potřebují více osobního prostoru. I když nemusí vyžadovat soukromí tak zásadním způsobem jako třeba jejich starší sourozenci, můžete právě v tomto věku začít s trénováním klepání na dveře jejich pokoje, třeba ve chvíli, kdy nereagují na vaše volání nebo mají na návštěvě kamaráda,“ říká klinická psycholožka Lisa Strohman pro magazín Parents.

Během dospívání, zhruba od 11 let, začínají děti toužit po mnohem větším soukromí a rodiče by jim ho měli poskytnout, kdykoli je to možné. To znamená, že v tomto období je obvykle vhodné zaklepat na jejich dveře před vstupem. „Nicméně jen to, že vaše dospívající dítě vyžaduje soukromí, neznamená, že vás nepotřebuje. Bude sice vyžadovat více soukromí, ale bude mít zároveň potřebu získat od rodičů maximální podporu, kterou si nechce přiznat,“ uvádí psycholožka Lisa Strohman.

Kolem 13 let, když nastoupí naplno puberta, by si měli rodiče zvyknout, že zaklepat na dveře pokoje svých potomků je naprosto nezbytné. Dospívající se snaží pochopit svou sociální identitu, chtějí svobodu a prostor k tomu, aby mohli navazovat vztahy mimo rodinu… V tomto věku navíc děti s oblibou zkoumají své tělo – a vy je přitom nechcete překvapit.

„Jde o skutečnou výuku vzájemného respektu a uznání práva na soukromí, což ohromně pomůže lepší komunikaci a podpoří dítě v rozvoji jeho nezávislosti,“ popisuje psycholožka Kelsey Latimer pro magazín Parents.

Křičíte na děti? Ničíte tím vzájemný vztah a poškozujete jejich sebeúctu