Článek
Bez čeho se žádný správný houbař neobejde? Samozřejmě bez košíku a nože. Správný houbařský nožík je skládací s praktickým doplňkem v podobě štětečku na očištění hub.
Košík může nahradit i síťovka nebo látková taška – podstatné je, aby houby mohly dýchat. Očekáváte-li velký úlovek, opatřete si nůši nebo speciální síťovaný batoh na houby.
Houby mají rády vlhko, to samé ale rozhodně neplatí o vašich chodidlech… Vybavte se nepromokavou obuví, nejlépe stylovými holínkami. Případný deštík vás nezaskočí, když s sebou budete mít nepromokavý kabát nebo pončo do deště.
A co dalšího by se vám mohlo ještě hodit? Mrkněte do naší galerie!
Kam s tím vším vyrazit?
Abyste nepřišli z houbařské výpravy s prázdnou, vyplatí se vědět, pod kterými stromy a v jakém prostředí konkrétní druhy hub rostou. Většina jedlých hub totiž žije v symbióze s konkrétními dřevinami.
- Jehličnaté lesy: Zejména smrčiny a bory patří k houbařským jistotám od pozdního léta do podzimu. Hřib smrkový najdete v smrčinách od středních poloh po hory. Roste na prosvětlených okrajích lesa, podél cest a v mechovém porostu. Hřib hnědý má rád kyselý podklad, starší smrčiny a borové lesy. Roste v mechu, vřesu a mezi borůvčím. Klouzek obecný hledejte pod borovicemi, modřínový výhradně pod modříny. Často ho najdete na prosvětlených mýtinách a podél lesních cest. Pro lišky jsou typické smrkové i smíšené lesy s vysokým mechem, zejména svahy. To ryzec pravý si potrpí na mladé borové háje, prosvětlená místa na okraji borových lesů na pískovcovém či vápencovém podloží.
- Listnaté a smíšené lesy: Lesy s podílem listnáčů bývají štědré zejména v teplejších obdobích, tedy zhruba do října. Teplé dubové a bukové lesy, parky a hráze rybníků patří hřibu dubovému. Hřib bronzový je teplomilný druh, obývá výhradně staré dubiny a teplé světlé bory v nižších polohách. Pod osikami a břízami v mladých hájích, na okrajích lesů a v remízcích pátrejte po křemenáčích. Pod břízami v lesích, na mezích i v zahradách také po kozáku březovém. Holubinka zelená má ráda starší bukové a dubové lesy, především prosvětlená místa s listovým opadem.
- Trouchnivějící dřevo, pařezy a kmeny: Nezapomeňte je prozkoumat, jinak přijdete o spoustu vynikajících jedlých hub. Pařezy, kácené kmeny i živé stromy, především smrky a buky, jsou domovem václavek. Rostou na podzim v masivních trsech. Hlíva ústřičná se vyskytuje od pozdního podzimu do zimy na živých i odumřelých kmenech listnáčů, jako jsou buky, břízy, ořešáky nebo topoly.
- Louky, pastviny, okraje cest a zahrady: Houby nerostou jen v hlubokém lese, spoustu výborných druhů najdete na otevřených prostranstvích. Bedla vysoká miluje prosvětlené okraje lesů, travnaté mýtiny a louky, kde se pasou krávy, ale i světlé borové háje. Také žampión polní hledejte na loukách a pastvinách, na travnatých mezích a dokonce i v parcích, a to od léta do podzimu.
