Článek
Architektka Aneta Dvořáková toužila po klidném místě, kam by mohla utíkat z Prahy za odpočinkem, za energií přírody a tichem lesa. Zároveň si přála najít chatičku, kterou by si zrekonstruovala přesně podle svých přání a tak, aby odpovídala jejímu životnímu stylu a cítila se v ní dobře. Věděla, že potenciál chaty musí vidět na první dobrou, že musí mít především hezký tvar, aby se s ní dalo dobře pracovat.
Cestou necestou, přes potoky i kopce
Našla ji v Davli, kde se slévá Sázava s Vltavou. „Makléřka mě upozorňovala, ať se neděsím cesty, že je prašná a jede se několik kilometrů podél vody. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že zároveň musím projet třemi potoky. Podle feng-šuej je velkým benefitem, když cestou domů překračujete vodu, je to jakási očista,“ vysvětluje architektka.
„Všude byly vzrostlé stromy, byl zrovna podzim, takže hrály všemi barvami. Byla jsem nadšená. K samotné chatičce jsme stoupali do kopce cestou necestou, okolí bylo rozryté rypáky divokých prasat. V cíli se pak vyloupla klasická chatička se starou áčkovou střechou porostlou mechem. I to se mi líbilo.“
Vybydlená tmavá chatka
Malinká chata měla necelých 25 metrů čtverečních, základní nosnou konstrukcí byly dřevěné polokulatiny a kulatiny natřené načerno. Uvnitř byla vybydlená a pobitá obrázky i pivními tácky. Patřila k ní přístavba sloužící jako sklad, nyní zasypaná nářadím a letitým nepořádkem, a také zastřešená pergola, která bránila průniku světla do interiéru.
A tak začala rekonstrukce s jedním podstatným omezením – chata byla v té době bez elektřiny. „Na tu jsem šetřila, ale zpětně si říkám, že jsem ji měla vyřešit rovnou a pracovat efektivněji. Takhle jsem musela nakoupit veškeré aku nářadí a pokaždé nabíjet a vozit náhradní baterky,“ vzpomíná architektka.
Očistit na základ a začít znovu
Chatu očistili na nosnou konstrukci a ponechali jen to opravdu funkční a dobré. „Chtěla jsem, aby se uvnitř maximálně prosvětlila, vybourali jsme celé vnitřní patro, takže vznikl krásný vzdušný interiér s výhledem do zeleně. Upravovali jsme i okna, která byla původně malinká a do všech stran. Bylo potřeba vytvořit pevné stěny, aby se sem vešel nábytek a zároveň abych se uvnitř cítila příjemně a bezpečně. Na místě původní pergoly pak vznikla otevřená teráska“ popisuje.
Jedna místnost s polopatrem
Dispozice zůstala otevřená, je tu pouze jedna místnost. Nahoře vznikl spací prostor, ale namísto celého patra jde nyní jen o polopatro přístupné po žebříku. V dolní části je zádveří, malá kuchyně a rozkládací gauč, úložné a odkládací prostory, stolky a rozkládací jídelní židle. „Vše bylo rozměřeno na centimetry, veškerý nábytek je proto vyrobený na míru,“ dodává Aneta.
Méně materiálů a barev je více
Chatu z vnitřní části zateplili, podlahu a všechny stěny obložili dubovými prkny a jako dominantní prvek použili vodorovné smrkové trámy sloužící jako nosná a zpevňující konstrukce. Nábytek je z kašmírově šedého laminátu a ze spárovky s ochranným olejem v kamenné šedé. Doplňky, textilie a dekorace jsou v okrových, žlutých a zlatých tónech, které umocňují hřejivý pocit.
Zvenku je chatička obložená dřevěnou provětrávanou fasádou z dřevěných prken natřených a mořených do šedozelené tlumené barvy. Dominantou exteriéru je velké zrcadlo, ve kterém se odráží les a rostliny, jakési „oko“ přírody, pod které umístili nádrž na dešťovou vodu. „Někdo měl obavy o ptáčky, kteří by do zrcadla mohli narážet, ale k ničemu takovému nedochází. Ptáci totiž v lese nelétají takto nízko,“ vysvětluje Aneta Dvořáková.
Vizitka architektky
Ing. arch. Aneta Dvořáková se věnuje oboru architektura a design. Již odmala si přestavovala dětský pokoj, na škole navrhovala výmalby tříd a stále přemýšlela o prostoru. Architekturu vnímá jako komplexní obor, který spojuje funkčnost, praktičnost, estetiku, eleganci a krásu a je propojením mnoha oborů, technických znalostí i moderních poznatků. Více na www.anetadvorakova.cz.
