Chceme druhé dítě. Jenže kdy?

Časopis Uzlíček

Pro maminku: Je to opravdu nápor jak na fyzičku, tak na psychiku. Dvě těhotenství jdoucí rychle za sebou nejsou tragédií pro postavu a fyzické zdraví jedině v případě, že jste po předchozím porodu naprosto zdravá. Druhé těhotenství je však značně poznamenáno péčí o dítě první, které je na vás ještě zcela závislé.

Na denním pořádku je také tahání těžkého kočárku, zvedání dítěte, jehož váha se blíží 10 kg, dennodenní péče a téměř nemožnost odpočinku. Prožíváte-li zdravé těhotenství, zvládnete to bez větších problémů, ovšem vše se značně zkomplikuje, vyskytnou-li se nějaké problémy, např. riziko potratu, nadměrné zvracení, hrozba předčasného porodu.

Pro děti: Pro děti je to dobrý věkový rozdíl, i když se již může vyskytnout žárlivost, zejména blíží-li se věkový rozdíl k druhému roku. Záleží na individuálních rysech obou dětí, ale je zde riziko, že starší sourozenec bude trpět „nezájmem“ rodičů vytížených péčí o miminko. Bude v něm tušit také konkurenta, budou mít zájem o stejné hračky a začnou vznikat spory, pokud jeden druhému hračky bere. Až se školním věkem se z nich stávají parťáci, kteří mají společné zájmy a svá tajemství.

Obecně si maminky většinou tento věkový rozdíl pochvalují. Ze začátku je to sice úmor, ale když si děti spolu už umějí vyhrát, zbývá mnohem více volného času pro rodiče. Některé maminky ale mohou nelibě nést fakt, že se kvůli mladšímu dítěti nemohou plně věnovat tomu staršímu a naopak.

Pro maminku: Platí téměř vše jako v kategorii první, určitá samostatnost dítěte může situaci vylepšit, ovšem zase je tu známé období vzdoru, že?

Pro dítě: První dítě je již relativně samostatné, je ho však nutné na příchod sourozence pečlivě připravit a strategii volit podle jeho povahy. Dítě má již tolik rozumu, aby pochopilo, že miminko zabírá čas, ale nikdy nesmíme dát najevo, že odmítáme zájem a přízeň tomu staršímu. Špatným řešením je také odložení staršího dítěte do školky, pokud na to není dostatečně připraveno a netěší se. Může to brát jako odstrčení kvůli příchodu mladšího sourozence.

Pro maminku: Výhodou je, že má-li žena prvorozené dítě ve školce a chodí už zase do práce, má přece jen trošku více času na své těhotenství a užívání si ho. Také dítě má víc rozumu a lze mu vysvětlit vznik nového života, postup těhotenství a porod.

Pro dítě: Na sourozence se takové dítě zpravidla těší, i když ještě zdaleka nechápe rozsah pro ně někdy katastrofální změn, které přijdou. Ač se zdá rozumné, nestavte ho ihned do role toho většího a silnějšího. I takové dítě ještě potřebuje maminku občas takovou, jako byla dřív, tedy jen pro ně.

Pro maminku: Toto je pro ženu vcelku pohodlná varianta. Řád rodiny je ovšem již v nějakých kolejích, dítě chodí do školy, vy do práce a tak někdy bývá i otázkou, zda ho ještě rušit další nekonečnou sérií proplakaných nocí, plenek, batolení, praní oblečků… Většinou je to ale naposledy, kdy vám život takovou možnost nabízí. Maminka již bývá většinou starší a těhotenství si umí užít.

Pro děti: Děti vyrůstají jako dvě samostatné bytosti. To mladší již navždy vidí ve starším sourozenci někoho, kdo může být bližší jeho rodičům než jemu samému. Vidí ho v roli skoro dospělého, staršího… Sdílejí-li děti jeden pokoj, pak je to o to obtížnější, protože batole bude rušit školáka a následně zájmy  školáka budou také jiné než jeho staršího sourozence, který si již bude chtít domů přivést návštěvu opačného pohlaví.

Takže jak to tedy je? Jaký je ten nejlepší rozestup mezi dětmi? Ideální věkový rozdíl neexistuje, a pokud ano, pak je to ten, který vyhovuje zrovna vám! A jak to bylo u vás? Jaký věkový rozdíl byste doporučila váhajícím maminkám ze své osobní zkušenosti?

Časopis Uzlíček listopad 2009