Článek
Baví vás takhle neustále cestovat z Ostravy po republice?
Kdybyste mě viděl v autě! To jsem úplně mrtvá. Energii mi vždycky dávají lidi, kteří na mě přišli. To se pak proberu a chci podat maximální profesionální výkon.
Minulý týden jste v Ostravě natočila live koncert pro DVD a CD. Jak jste se cítila v sále, kde jste na počátku 70. let začínala jako zpěvačka?
Nasadila jsem hned u první skladby a pak ke konci jsem to už pocítila na hlasivkách. Druhý den jsem sotva mluvila a byla úplně mimo. Ale doufám, že koncert a záznam dopadly dobře. Natočený materiál jsem zatím neviděla. Bude se mixovat a stříhat. Měl by se k tomu vizuálně zpracovat i klip. Snad to diváky zaujme.
Když vidím reakce na vaše písně tady na komornějších akcích, tak by vám mohla závidět leckterá mladší kolegyně z Prahy. Připadáte mi mnohem víc extravagantní než před deseti lety.
Ráda experimentuju. Mám super švadlenu Marcelu Kratinovou a kadeřníka Františka Létala. Oni mě už dobře znají. Tohle je můj styl, ve kterém se cítím dobře. Mám ráda barvy. A baví mě dělat nové písničky. To jsem říkala i Martě Kubišové, že by měla dělat nové věci a ty staré používat jen jako směsku starých hitů. Uvažuju, že změním i koncertní program, proberu svoje desky a třeba z nich vytáhnu i něco jiného.
A máte hlavně mladou kapelu, kterou vede váš syn Adam. Jak k tomu vlastně došlo?
Vždycky jsem byla zvyklá mít za sebou kapelu, ať to byl Ivo Pavlík, nebo Speciál a pak Notabene. Až v 90. letech jsem byla nějaké období bez vlastní skupiny a vystupovala jsem občas na half-playback. Ten nesnáším a mám z něj trému. Potřebuju mít za zády kapelu! Tak jsem se zeptala syna, který už měl svou kapelu, jestli by mě nedoprovodili na nějaké akci. Je to asi osm let. Dopadlo to super a od té doby jsme spolu.
Tady v Kuksu kapela pilně připravovala pódium a zvukovou zkoušku. Vy jste mohla bez nervů přijet až těsně před koncertem. To je určitě také velká výhoda.
Jo, kluci už to umí skvěle a znají mé vystoupení perfektně. Ale hlavně na cestě byly objížďky, které mě zdržely.
Z vinobraní se náhle stal hudební letní fesťák. Všichni se přišli podívat na Špinarku! Jak jsem mohl poslouchat názory lidí, tak si vás považují starší i úplní mlaďoši. Jak to děláte?
Jsem rockerka a zpívám, co mi sedí a co mám ráda a strašně mě baví situace na pódiu, kdy mě dav doslova vyhecuje!
Ano, jste velice pravdivá v projevu. A tak určitě neuhnete ani před mou přímou otázkou – co vy a chlapi?
Já říkám chlapa nakrmit, napojit a vyhodit! Co se o něj budu starat. (smích)
Už jste se vzdala představy ještě se někdy zamilovat, po vašem nedávno skončeném sedmiletém vztahu?
Nikdy neříkej nikdy!
V Ungeltu jste za doprovodu Petra Maláska „vyšila“ svou nejnáročnější píseň Jednoho dne se vrátíš z filmu Tenkrát na západě. To je skutečný zážitek. Nikdo ani nedutá…
Tuhle já vždycky přidávám až na konec. Letos na jednom letním koncertu se pod pódiem po první písničce ozvalo: „Věrooo, Tenkrát na západě!“ Říkám si, to si počká… Jenže ta ženská to vykřikovala po každý písničce. Dost mě to rozhodilo. A ke konci už jsem se neudržela a říkám jí: „Jste úplná blbá, řvát tady takhle kvůli jedný písničce celý koncert?!“ Byla strašná, dost opilá. (smích)
Fanoušci jsou často dost neurvalí! I tady v Kuksu vás div nepošlapali při odchodu ze jeviště.
Tady byli už pod parou z vinobraní. Nemám to ráda, musím hned zmizet do šatny.
Jak pracujete s hlasem, že je stále tak silný?
Nedělám s tím nic, akorát si po koncertě dám malé pivo. Můžete mi ho sehnat?
To je kuriózní situace, shánět na vinobraní pivo. Za chvilku odjíždíte ještě zpívat do Žatce! To s nějakým extra velkým rozhovorem nemám šanci, koukám?
Necháme to na jindy. Teď by porád každej chtěl rozhovor, já nevím proč…
Věra Špinarová je svéhlavá, ale když začne zpívat, zcela vás uhrane a odzbrojí její hlas. Máte přání unést se jím a už se nikdy nevrátit… Za to jí patří velký dík!
