Biologický věk o vás prozradí mnohem víc než datum narození. Jak ho zjistit a co vám ubere pár let?

Stárnutí se nevyhne nikdo, již dávno ale není tento proces jen otázkou počtu svíček na narozeninovém dortu. Stále častěji se dnes mluví o biologickém věku, tedy skutečném stavu těla, které může být ve skutečnosti výrazně mladší, nebo naopak starší, než ukazuje věk kalendářní.

Zkoumání významu biologického věku úzce souvisí s trendem longevity neboli dlouhověkosti, který propojuje vědu a životní styl i mentální zdraví, a to s jediným cílem – prodloužit nejen délku, ale zejména kvalitu života. Přibývající roky zastavit nejdou, biologický věk je ale možné do určité míry „hacknout,“ což zajímá stále více lidí, kteří chtějí zůstat co nejdéle aktivní, vitální a plní energie.

Určitě jste si všimli, že někteří lidé vypadají ve stejném věku úplně jinak. Někteří padesátníci mají spoustu energie a fyzickou kondici lepší než mnozí dvacátníci, zatímco jiní se již potýkají s nejrůznějšími zdravotními obtížemi, působí unaveně a vypadají podstatně starší, než ve skutečnosti jsou. Biologický věk je jakýmsi vnitřním kalendářem, odráží skutečný stav buněk, orgánů a tělesných funkcí. Je obrazem toho, jak rychle (nebo pomalu) tělo skutečně stárne a jak je na tom váš organismus s celkovou kondicí.

„Biologický věk hodnotí funkční stav organismu – jak efektivně tělo opravuje poškození, kolik má energie, jak zvládá stres a zánět. Rozhodně bych ho nevnímal jako nějakou „posvátnou“ metriku zdraví. Přesnost komerčně dostupných testů je zatím omezená a výsledky je potřeba brát spíš jako orientační vodítko než jako diagnózu. Já osobně ho chápu spíš jako indikativní marker - takové vysvědčení, které ukazuje, jestli tělo stárne pomaleji, nebo naopak rychleji než odpovídá skutečnému věku,“ říká Tomáš Meštellér, spoluzakladatel společnosti LifeUnlocked.

Zatímco dříve to byla záležitost náročného vědeckého zkoumání, dnes už je možné změřit biologický věk poměrně snadno, například na specializovaných klinikách. Mezi nejčastější metody patří laboratorní analýza krve, která sleduje markery zánětů v těle, funkci ledvin a jater, stav cholesterolu, hladinu cukru a další parametry spojené se stárnutím.

„Používají se různé DNA testy, včetně genetických analýz délky telomer, které hodnotí, jak „opotřebované“ jsou naše chromozomy. Vedle toho se využívají i epigenetické testy (ukazují, jak rychle organismus stárne na buněčné úrovni) a třetí skupinu tvoří biomarkerové nebo fenotypické testy, které využívají hodnoty z krve, například glukózu, lipidy, zánětlivé proteiny nebo hormonální profil. Tyto ukazatele člověk dokáže krátkodobě ovlivnit, třeba po změně spánkového režimu či diety, a proto jsou vhodné spíš pro sledování aktuální kondice než dlouhodobého trendu,“ popisuje Tomáš Meštellér.

Také na internetu samozřejmě najdete řadu kalkulaček a způsobů, jak si biologický věk sami vypočítat. Jde však jen o laický pohled a výsledek je spíš orientační.

Tempo biologického stárnutí výrazně ovlivňuje několik klíčových faktorů. Obecně platí, že biologický věk zvyšuje chronický stres, špatný spánkový režim a málo odpočinku, nevyvážená strava, nedostatek pohybu a také toxiny, zejména ty z alkoholu, kouření a znečištěného prostředí. Strava by měla být čerstvá, s obsahem kvalitních bílkovin a co nejméně průmyslově zpracovaná.

„Ze své praxe vidím, že ultra zpracované potraviny a nadměrný příjem cukrů zvyšují zánětlivé procesy a oxidativní stres, což stárnutí zrychluje. Zásadní je též pravidelný pohyb, a to nejen aerobní, který podporuje kardiovaskulární zdraví a spalování tuků, ale i silový trénink, protože s věkem není svalová hmota jen o síle a funkčnosti, ale o přežití a prevenci nemocí. Svalstvo podporuje metabolismus, snižuje záněty a zlepšuje inzulínovou citlivost. Neméně důležitá je regenerace, zejména kvalitní spánek a efektivní zvládání stresu,“ uvádí Tomáš Meštellér.

Člověk nestárne plynule, ale ve dvou drtivých vlnách. První přichází ve 44 letech