Co a jak žehlí české ženy? Zeptali jsme se jich!

Článek

Jak často a jak rádi žehlíte? Tak zněla naše vcelku nevinná otázka. Chtěli jsme vědět, kolik času věnujete této běžné domácí činnosti. Po pročtení osmašedesáti odpovědí, které přišly prostřednictvím sociálních sítí a e-mailů, můžeme konstatovat jediné: žehlení je pruda!

Nežehlilky

Drtivá většina z vás se žehlení s velkou chutí vyhne. Někteří neváhají si na něj zjednat placenou sílu. Nedáte dopustit na dovednosti sušičky, ale i ochotné ruce maminek nebo tchyně. Právě takovou výpomoc popsala Jana: „Moje tchyně nám žehlí pravidelně, bere to jako službu svému synovi, aby chuděra nechodil zmačkaný… Jsem ráda, ale pak musím mlčet, když mi nažehlí puky na džínách nebo připeče drahé krajkové prádlo.“

Pavla, mamka na mateřské, ale i režisérka Ivanna si nemohou vynachválit sušičku, díky které se k prknu dostanou jen výjimečně. Bez sušičky sází na pečlivé skládání také editorka Jana: „Dokonale věším, dokonale skládám. V komínkách dochází k samožehlicímu efektu.“

Pro většinu z nás je žehlení spíš za trestFoto: Profimedia

Ochotné a motivované

Další skupina bere práci s žehličkou jako nutné zlo, do kterého se pouští relativně pravidelně, ale zásadně za nějakou úplatu – v podobě doprovodu oblíbené muziky, romantického seriálu nebo jiné radůstky. „Bez dvojky vínečka na stole to nejde. Jen tak mi žehlení nevadí,“ přiznává Radka.

Ani ostatní odpovědi z této kategorie nepřetékají láskou k žehlení, ale přiznávají, že si pro pravidelný nástup k žehličce našly důvod. Lucie říká: „Žehlím jen pánské košile, povlečení a utěrky. Povlečení proto, že miluju, jak je pak voňavé a hlaďoučké. Utěrky proto, že pak hezky sedí jedna na druhé a nemám nepořádek ve skříni.“ Důchodkyně Dáša si myslí, že je to nutné kvůli dezinfekci a Petra na mateřské smutně konstatovala, že žehlit musí, protože se zatím nenaučila věšet tak, aby bylo prádlo rovné, ale tušíme, že k takovému stavu touží dojít.

Usmívat se nad žehličkou? Tak to zvládají spíše babičky, maminky a tchyněFoto: Profimedia

Žehličkomilky

Odpovědí, které by se přiznávaly ke kladnému vztahu s žehličkou, těch věru nebylo moc. Na prstech jedné ruky byste je spočetli – a ještě jim to kazí lakonický vzkaz paní Jarky: „Žehlím ráda, protože žehlím za peníze.“

Měly by ale zaznít i ty spoře zastoupené kladné hlasy. K pravidelnosti a pečlivosti se přiznaly dvě asistentky. Jana i Lenka žehlí každý týden a kromě spodního prádla a ponožek všechno. Za skoro až maniaky do žehlení bychom se nebáli označit důchodkyni Jiřinu, která přiznala: „Žehlím naprosto všechno, i ponožky, ale třeba i starší hadrové tašky na nákup, když je přeperu.“ Na paty jí šlape prodavačka Šárka konstatováním: „Jsem zvyklá žehlit i závěsy a záclony.“

Nejlepší výmluvy

Že většinou nežehlíte rády, to je už jasné. Jak ale ustát vyčítavé pohledy maminky, žehlivé kamarádky, nebo dokonce tchyně? Z průzkumu „vypadlo“ i pár originálních výmluv:

Žehlička má obrovský příkon, takže je žehlení značně neekologické.
Paní na uklízení má složitý životní příběh a ode mne dostává peníze, které by si jinak nemohla vydělat… podporuji tedy paní na uklízení a žehlení!
Nesnáším rozkládání a skládání prkna, je to pro mne zásadní psychologická bariéra.
Odstřihávám na oblečení cedulky, protože je nesnáším. Pak nevím, na kolik žehlit a většinu věcí spálím, což leze do peněz!