Co s nudou mezi dvěma orgasmy?

Podíváme-li se na zdravý lidský organismus, pak asi nikoho nenapadne příliš zkoumat a popisovat stav, kdy normálně dýcháme plícemi, pozorovat činnost jater, sleziny či slinivky. Pokud neonemocníme, většina dějů v našem těle probíhá bez našeho povšimnutí a zcela automaticky. V téhle chemičce, kde je většina provozů automatizována, však máme dva provozy, ve kterých si ze značné míry velíme sami. A už je problém.

Zásobování našeho těla energií a vodou, to jsou naše obezity a anorexie, přejídání a nechutenství, hydratace a dehydratace, nekonečné dohady a polemiky s tím, co a v jakém množství jíst, případně nejíst. Kdo umí zacházet se svými chuťovými buňkami, kdo je umí krotit i využívat, může mít radost z každého jídla. Ostatní se více či méně trápí. A se sexem je to velmi podobné.

Rozhlédneme-li se třeba po kategorii čtyřicátníků, vidíme ty, kteří mají denní potřebu sexu, ty, kteří se drží „tabulkově“ kolem touhy po sexuálním konání 2 - 3x týdně, ale i takové, kteří by sex nejraději vyškrtli ze svého života. Nic z toho není zcela nenormální či zavrženíhodné o nic méně a nic více jako to, že někomu víc chutná a jiný si vystačí s pár sousty. Zatímco naše stravovací konání si můžeme v páru individualizovat, jeden si může dát guláš se šesti a pivo a druhý zeleninový salát a minerálku, u sexu se musíme nějak shodnout. Jakkoli mi můžete namítnout, že i v sexu přichází v úvahu řada forem individualizace, od masturbace až po mimomanželský vztah, ponechme tyto věci stranou a snažme se dospět k párové shodě, či alespoň příměří.

Ovlivněni pornoprodukcí i romantickými filmy máme tendenci v sexu hledat permanentní jedinečnost a originalitu, zatímco párový sex je odsouzen k opaku – ustavičnosti. Sexuální dekadence, pokles sexuální touhy, je zákonitý. V optimálním případě postihne podobným způsobem oba partnery. Pak jen dojde k nižší frekvenci pohlavního styku a nic významného se neděje. Intenzita sexuálního prožitku je však daleko častěji o obou partnerů různá. Záleží i na jejich pohodě, pracovním vyčerpání, fyzickém zdraví. Dalším známým faktorem je vyšší potřeba sexu u partnera v podřízené, submisivní pozici. Tento partner spatřuje v sexu důkaz lásky, ubezpečení, že jej méně závislý protějšek miluje. Co tedy dělat, má-li jeden z partnerů významně vyšší potřebu sexu než druhý?

MUDr. Miroslav Plzák varuje: „Zhoubnou chorobou párové erotiky je vynucování sexu.“ O četnosti sexuálního styku by měl vždy rozhodovat slabší „článek" páru. Je totiž daleko snazší si sex zakázat, než se k němu přinutit. To by si měl uvědomit ten, kdo má potřebu sexu vyšší. Stane-li se sexuální napětí frustrujícím faktorem, překvapivou úlevou pro oba partnery může být i plánování sexu na konkrétní den či dny v týdnu. Zmizí tím každodenní otazníky: Bude jí zase bolet hlava? Bude zase strašně unavený? Bude zase „něco" chtít?

Za ukázku naivity, partnerské nekompetentnosti až hlouposti považujme větu: „Když se mnou nechceš spát, nemiluješ mě.“ Vraťme se na gastronomický úvod. Tato věta je stejně hloupá, jako kdybychom svému partnerovi řekli: „Když se mnou nesníš také guláš se šesti, nemiluješ mě.“ Přinutíme-li totiž někoho, aby se přejedl jen proto, že my máme tutéž potřebu, bude mu nejspíše špatně a můžeme jej možná připravit zcela o chuť k jakémukoli jídlu. Se sexem je to velmi podobné. MUDr. Plzák tvrdí: „Jakmile chybí oboustranná chuť k sexuálnímu styku, pak k němu dojít nesmí.“ Dojde-li, pak se začne plnit nádobka sexuální averze. Tento proces je nevratný, nezávisí na naši vůli a přání a může mít na vztah fatální, devastující vliv. Toto nebezpečí bychom si měli uvědomit pokaždé, když se snažíme svého partnera k sexu přemluvit či si sex jinak vynutit.

Jaké máte zkušenosti vy? Jste silnějším, či slabším „ článkem"? A jak se s tím vypořádáváte? Prozraďte nám to na info@prozeny.cz!