Hlavní obsah

Děti skončily v Klokánku: Doma jedly jen kočičí granule!

Foto: Archiv Klokánek
28. 11. 2021

Když přišla pětiletá Alenka a čtyřletý Honzík se svou maminkou k porodu s tím, že je nemá kdo hlídat a doma nemají co jíst, bylo to personálu podezřelé. Děti proto putovaly rovnou do Klokánku. Zjistilo se, že se o ně matka nestará a k jídlu mají jen kočičí granule.

Článek

Náš dnešní příběh se zakládá na pravdě, ale kvůli anonymitě dětí jim budeme říkat Alenka a Honzík. Chceme vám přiblížit jejich osud, který se s nimi příliš nemazlil. Proto také oba sourozenci skončili v Klokánku, což je projekt Fondu ohrožených dětí, kam se umisťují děti vyžadující okamžitou pomoc.

Jeho hlavním cílem je tedy nabídnout týraným, zneužívaným, zanedbávaným nebo jinak sociálně znevýhodněným dětem rodinnou péči. A ta se pětileté Alence se čtyřletým Honzíkem u vlastní matky příliš nedostávalo.

S matkou k porodu

Vše začalo jednoho dne v české porodnici, kam přišla rodit mladá žena své třetí dítě. Doprovod jí ovšem nedělal ani manžel či partner, ani kamarádka. Přivedla si s sebou dvě malé děti s tím, že se o ně nemá kdo postarat. Personál nemocnice se pochopitelně začal o celou situaci zajímat. Děti měla podle matky hlídat nějaká známá, ta se ale nedostavila, a tak nezbylo nic jiného, než je vzít s sebou. Doma prý stejně zůstat nemohly, neboť v bytě byla už nějakou dobu odpojená elektřina, a jak uvedla matka, nebylo tam pro ně ani nic k jídlu.

Personál tedy na nic nečekal a kontaktoval místní Orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) a ještě ten den putovala Alenka s Honzíkem do Klokánku. Děti měly v zařízení zůstat po dobu, kdy bude jejich máma v porodnici. Když ale lidé z Klokánku viděli, v jakém stavu holčička s chlapečkem jsou a později i jak bydlí, dospěli k názoru, že to není prostředí ani pro ně, ani pro očekávané miminko. Děti byly hladové a zvyklé jíst několik týdnů jen kočičí granule.

Foto: Archiv Klokánek

V Klokáncích většinou končí děti ze sociálně slabých rodin, zanedbané i týrané

Miminko v ohrožení

Třetí den po porodu šla matka s miminkem domů, přestože zaměstnankyně Klokánku matce nabídly, že se postarají i o její nejmladší dítě. Ženám to ale nedalo a rozhodly se matku navštívit. Jaké bylo jejich zděšení, když je přivítaly rozbité dveře, zima a špína. Matka ležela v posteli, u prsu miminko, které hlasitě plakalo. „Nepije, nemám mléko,“ konstatovala matka, ale moc zájmu o dítě neprojevovala.

Přikryla si hlavu peřinou, prý aby mohla spát a neslyšela ten hrozný řev. Pomoc odmítla. Nechtěla odvézt do azylového domu ani svěřit miminko do Klokánku. Sociální pracovnice a vedoucí Klokánku tedy okamžitě kontaktovaly dětskou lékařku, aby novorozence zkontrolovala, vždyť mohl být těžce dehydrovaný. Paní doktorce vylíčily situaci v rodině. Doktorka řekla, že bude mít čas až za dva dny.

Ty ale mohly být pro novorozené dítě kritické, obě ženy tedy zavolaly záchranku. Sanitka převezla miminko okamžitě do nemocnice, protože bylo skutečně ohrožené žízní i hladem. Teprve nyní bylo na děti vydáno předběžné opatření a všichni tři sourozenci se v Klokánku přece jen sešli. Miminko v péči tety zdárně prospívalo a i jeho starší sourozenci si konečně mohli dosyta užít nejen dobrého jídla, ale i péče a lásky dospělého.

Nový start v Klokánku

V Klokánku se zjistilo, že Alenka s Honzíkem jsou alergičtí na lepek. Po nasazení diety neuvěřitelně rozkvetli a začali se rozvíjet i po intelektové stránce. Pobyt v Klokánku zřejmě zachránil dětem život. A nejen to, pomohl jim nastartovat nové možnosti. Díky takovým zařízením mohou děti v podobných situacích prožít lepší dětství, než by se jim podařilo po boku vlastních rodičů.

Pracovníci v Klokánku umí při příjmu přihlédnout ke stavu dítěte, stejně tak je ale důležité umět dítě nelitovat, ale dokázat mu nastavit mantinely běžného dětství tak, aby bylo dítě schopné se vydat na správnou cestu svým životem. Ukázat mu, jak může rozvíjet své možnosti i zájmy. Ukázat mu, že zloba, nenávist ani fyzické tresty nejsou řešením problémů.

Rozdělení sourozenců

Alenka s Honzíkem se ke své mamince bohužel vrátit nemohli, a tak putovali do dětského domova. Svoji malou sestřičku už neviděli, protože ta musela kvůli věku do jiného zařízení. Třeba se jednou šťastně shledají.

V Klokánku zůstávají děti v průměru půl roku. Kolem šedesáti procent dětí se vrací k rodičům, asi třicet procent přechází do trvalé náhradní rodinné péče. Zbývajících deset procent zahrnuje ukončení pobytu v Klokánku zletilostí či umístěním do jiného zařízení (nemocnice, psychiatrie nebo ústavní výchovy).

Příběh děti z Klokánku přinášíme v rámci nového projektu Proženy.cz Rok pro dobro. Více si přečtěte zde.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek