Článek
Mám pocit, že pokud bychom měli dodržovat všechny nutriční rady ohledně používání olejů, přitom zohledňovat etiku jejich výroby a do toho ještě nejspíš měřit teplotu, na kterou je zahříváme, aby se náhodou nezačaly přepalovat, zmizí rostlinné tuky z našeho života během mžiku.
Vzpomínám si, jak jsme jako děti řešili, v čem že to ta naše sousedka smaží hranolky, že chutnají jinak, lépe. Odpověď nebyla v „řepkovém, slunečnicovém, či stolním“... smažila přece v „tom v tmavé skleněné láhvi“. Od té doby se samozřejmě mnohé změnilo a i my, země bývalého východního bloku, jsme se napojily na svět informací, objevů a zdravotnických studií. A s každou novinou přibyl na regálech v obchodech další kus.
Výrobků je nespočet, informací, často protichůdných, ještě víc. Pokud byste se skutečně měli řídit vším, co o nich odborníci zjistili a prokázali, pravděpodobně máte doma špajz plný olejů, ze kterých tu a tam použijete pár lžic podle účelu, než láhev vyhodíte, protože stejně projde.
U nás doma se kromě klasického slunečnicového a olivového (na kterém ale i tak občas smažím, protože mi to zkrátka chutná) nově usídlily ještě dýňový a kokosový. Dýňový používám do salátů a také na pečení chleba, protože skvěle chutná a krásně voní. Kokosový jsem zase objevil v receptech na nepečené moučníky, protože díky němu příslušné krémy dokonale ztuhnou, aniž byste do nich museli cpát želatinu.
Určitě jste také zaznamenali vlnu protestů proti palmovému oleji. Upřímně – já se ještě nerozhodl, jestli jako spotřebitel budu bojkotovat výrobce, nebo alespoň budu pečlivěji pročítat etikety a více si vybírat. Proč vlastně? Není všechno jen velká bublina? Možná právě mně i vám (pokud řešíte podobné dilema) pomůže dnešní článek, který se právě tomuto věnuje. Najdete ho v rubrice Zdraví.
Přeji vám krásný zkrácený pracovní týden!
A jak to máte s oleji doma vy? Které používáte?
