Článek
S dovolením se ještě vrátím k minulému týdnu, přesněji k pátečnímu článku kolegyně Denisy o důvodech, proč se každé ráno lidé budí unavení. Je v něm 6 prohřešků, které splňuju – až na jeden – prakticky všechny...
Se vstáváním mám problém už od dětství, což mi nikdo nemůže mít za zlé. Mamka mě totiž každé ráno budila slovem „vstávunkáme“, následovaným prudkým rozhrnutím závěsů. Hádejte, jaké asi musí mít teenager ráno, pokud první, co slyší, je „vstávunkáme“? Znám snad jen jeden ještě horší způsob, a to byla básnička „Vstávat, vstávat, obrázky zdělávat, bude se líčit!“, kterou budili rodiče bývalou kolegyni Lucku. Uznejte, že vstávání prostě rád mít nemůžu.
No a teď ty důvody ze zmíněného článku. Kafe odpoledne. Kdyby jedno! Sklenička večer (ehm... kdyby jedna!). Hlava plná starostí (stavíme dům, zkuste na to nemyslet...), jíte krátce před spaním (smažák, hranolky, tatarku), nedostatek hořčíku. Je zjevné, že to, že nesplňuju podmínku potravinové intolerance, mě jaksi nespasí.
Kdysi jsem četl motivační článek manažera, který popisoval, jakou skvělou strategií proti odporu k vstávání je vstát dřív (opravdu). Vstává prý každý den v 6.30, pročte si tisk, nachystá e-maily, získá tím náskok před ostatními a je úspěšný. Chtěl jsem být úspěšný? Chtěl. Chtěl jsem získat náskok? Chtěl.
První den: celkem ok. Druhý den jsem se ještě jakžtakž vykopal. Třetí den jsem ráno posunoval budík zhruba pětkrát a moje cesta za úspěchem a životním náskokem skončila v poslintaném polštáři.
Bezproblémové vstávání má totiž jeden zásadní háček: musíte to chtít víc než kafe, smažák, večerní skleničku...
A jak to máte se vstáváním vy? Užíváte si ho? Jaká změna u vás zafungovala a dokázali jste ji udržet?
