Originální nábytek z božské exotiky

Jako exotický nábytek se označuje ten, který se k nám dováží hlavně z Afriky a Asie. Nemusíme ale dávat desetitisíce za zájezd do těchto zemí, abychom si zařídily byt či dům v tomto stylu. Nábytek i doplňky seženeme v domácích etnoprodejnách. Vyznačují se velmi kvalitním, zpravidla ručním zpracováním, bohatým zdobením a vyřezávanými ozdobami.

Exotický nábytek se vyrábí z místních dřevin, mezi něž patří jak ty známější, jako jsou třeba teak, wenge, oliva nebo zebrano, tak takové, o kterých slyšíme poprvé – merbau, tropická moruše, okan, iroko a podobně. Celkem lze napočítat více než stovku jmen. Jedno mají tyto dřeviny společné – oproti těm našim se liší vzhledem a kresbou, ale především svými vlastnostmi. Jsou tvrdší, a proto lépe odolávají změnám prostředí. Kroucení či sesychání, jak je známe u tuzemského dřeva, odpadá. Nestane se nám pak, že zásuvka z masivního dřeva se zkroutí a nepůjde otevřít nebo že škvírou uvidíme i do zavřené skříně.

Druhým velmi často zastoupeným materiálem na výrobu exotického nábytku je „proutí“, tedy ratan, vodní hyacint či banánové listí. Z nich se vyrábějí hlavně vyplétaná křesílka, židle, stoly či pohovky. Ačkoli si mnozí tyto materiály spojují se zahradním nábytkem, do exteriéru je nevhodný. Na dešti a ve vlhku zpravidla ztmavnou a černají a pevnost vláken povoluje.

Ať už se rozhodneme pro první, či druhou skupinu, u exotického nábytku máme jednu jistotu – každý z kousků je originál a nikdy nebude jedna židle vypadat jako druhá. Při ruční výrobě to ani jinak nejde.

Typické pro exotický nábytek je i to, že si materiál vždy zachovává svou původní barvu. Nikdy se nesetkáme s bělenými či jinak tónovanými kousky. Ošetřuje se zpravidla jen bezbarvým lakem či voskem.

Pokud se masivního exotického nábytku bojíme nebo bydlíme v paneláku, kde by působil jako ona pověstná pěst na oko, je lepší zajímavý interiér dotvořit pomocí doplňků. Pro tento styl jsou typické zdobené masky či různé sošky. Masky domorodci využívali při různých tanečních, baletních či divadelních představeních. Pokud si je přivezeme jako suvenýr z cest, zpravidla je pověsíme na zeď, kde upoutají svou barevností. Vyrábějí se z exotického dřeva a jsou pak ručně malovány. Sehnat lze jak ty určené k pověšení na zeď, tak typy doplněné podstavci, které mohou stát na stole či polici.

Stejně tak jsou typické pro exotiku vyřezávané sochy Buddhů, zvířat či ženských postav.

U exotických kousků bývají barvy rozmanité, nemají jen tmavé odstíny, jak si možná mnohé z nás myslí. Lze podle nich také částečně poznat, odkud nábytek či doplňky pocházejí, zda se inspirujeme Afrikou nebo Asií. Zatímco pro ty první jsou typické výrazné a syté barvy a platí, čím více, tím lépe, u asijských přece jen najdeme spíš tlumené odstíny modré, bordó či zelené a třeba žlutá nebo oranžová jsou zde výjimkou. U látek zaujmou složité vzory, často i plastický povrch.

Ovšem pozor! I když se rozhodneme pro doplňky v exotickém stylu, platí po jejich používání stejná pravidla jako pro ty běžné ostatní – tedy že lepší než plná vitrína drobností je skupina dvou či tří velkých kusů, které vyniknou a místnost nevypadá přeplácaně.