Článek
Šikanování se projevuje pomluvami, zesměšňováním, ponižováním, přehlížením, zahanbováním, zastrašováním, ústrky, finanční újmou atd.
Proč vlastně k šikaně dochází?
Především ze závisti (závidí se vše, co vůbec lze - spokojená rodina a rodinné zázemí, pracovní nápady, výkonnost a úspěchy, spolehliví přátelé, atraktivní vizáž, oblečení, koníčky, peníze atd.). A také z touhy ovládat druhé, ukázat se před „svými" lidmi, ze sexuálního motivu. Nebo prostě „jen" pro špatné morální vlastnosti kolegů...
Kdo je na vině?
V první řadě je na vině vedoucí pracovník, který zodpovídá za pracovní ovzduší. Chybí-li u vedoucího pracovníka základní morální vlastnosti a potřebné právní vědomí, dává tím prakticky signál k rozvoji šikany na pracovišti. Takový vedoucí má většinou sám nějaký komplex a silnou potřebu ovládat lidi a manipulovat s nimi. Obvykle se obklopí servilní smečkou svých známých a slabochů, kterým nabízí nejrůznější výhody (pracovní zviditelnění, pocit moci, odměny atd.). Za tyto výhody požaduje naprostou podřízenost svých kamarádů včetně donášení.
Co s tím?
Především odolat nátlaku a nedovolit jednotlivcům ovládat celý pracovní kolektiv. Nebýt lhostejný k tomu, co se děje na pracovišti. Je nutné najít v kolektivu kvalitní a čestné lidi. Na šikanu je třeba upozornit personální odbor a vyššího nadřízeného, protože jde o velice nebezpečnou záležitost, která může mít pro oběť i fatální následky. Oznámit šikanu na pracovišti má povinnost každý pracovník. Potom se skutečně projeví ta pravá kultura organizace. Co když personalista nebo vyšší šéf nepomohou? Situace oběti šikany (mobbingu) se tím většinou ještě zhorší. Oběť obdrží například důtku nebo nesmí pracovat podle své pracovní náplně.
Pomluvy vás mohou dostat až na dno.Foto: samphoto.cz/jiunlimited
Odborně řečeno - vrcholí proces viktimizace, kdy se potenciální oběť stává obětí skutečnou. Naplňují se tak v praxi všechny fáze tohoto procesu - primární viktimizace (finanční a emocionální újma oběti), sekundární viktimizace (nesprávná reakce kolektivu a vedení, u oběti vznikají pocity nedůvěry, nespravedlnosti, nejistoty, izolace a ponížení) a terciární viktimizace (osobnost oběti trpí po stránce psychické - pocity viny a lítosti, ztráta sebedůvěry, pocity podrážděnosti, strachu, snížená koncentrace, pozornost, zhoršení rozumových schopností, náladovost, i po stránce fyzické - tělesná slabost, srdeční potíže, bolesti hlavy a plačtivost). I když je tato situace dost náročná a trpí kvůli ní kromě oběti i její rodina, je třeba o svou pozici na pracovišti nadále usilovat. Člověk není nikdy sám, čestní a slušní lidé se vždy najdou. S nimi lze získat víru, že má smysl bojovat. A nakonec se může najít i důvod k pousmání, protože šikanující smečka servilních kolegů je ve své ubohosti neskutečně komická.
Ve velké většině případů je oběť mobbingu stejně propuštěna z pracoviště, například z organizačních důvodů, pro nadbytečnost.
A rada na závěr?
Propuštění ze zaměstnání se stane pro oběť nakonec úlevou a vysvobozením, v žádném případě nejde o tragédii. Chová-li se oběť podle zásady „nad nikoho se nevyvyšuj a před nikým se neponižuj", a je-li takto vnímána i svým okolím, práci ve svém oboru si vždy najde. Proto hlavu vzhůru!
Zdroj: JUDr. Pavel Kocábek, odborník na prevenci kriminality
