Hlavní obsah

Očima padesátky: Jak si pěkně zavařit léto

Foto: ilustrace Lenka Samešová
26. 7. 2021

Moje babička byla mistr zužitkování všeho, co se dalo posbírat, sklidit, očesat, roztřídit, zavařit, odšťavnit. A pranic nedbala paragrafů zakazujících dětskou práci. Nesnášela jsem pletí záhonků a štítila se plesnivých jablek. Ale kdesi v tom dětské vzdoru klíčilo semínko úcty k jídlu, již babička mocně podporovala domácími švestkovými povidly na prst namazanými na chleba.

Článek

Moje máma po babičce zdědila sklenice s víčky i vášeň pro jejich plnění a já se jí vždycky smála, že by zavařila i tkaničky od bot, kdyby jí pak nepadaly z nohy. Nu... a už v tom jedu taky. Sezona loupání, krájení, vypeckovávání, míchání, mačkání a sbírání pěny začíná s meruňkami. (S jahodami nemám šanci, leda by někdo rodině přelepil pusu kobercovou páskou.) Když pak v zimě udělá víčko od meruňkové marmelády charakteristické „lup“, trošku se mi zatočí hlava při vzpomínce na šplh do koruny stromu, protože odmítám ptactvu vydat ty nejšťavnatější plody. Nic proti kosákům. Ale já jim taky nedělám inventuru v zásobách na zimu.

Když se odlepím od hrnce s meruňkovou marmeládou, přichází na řadu rybíz. Trhám ho večer, když už se mi nechce na zahradě nic dělat, ale ještě je mi líto jít domů. A tak si vezmu stoličku a smaltovanou mísu a užívám si uklidňujícího a lehce zvonivého „klap… klep… klop“, jak dopadají hrozny na dno. Myšlenky se kutálejí jako kuličky sem a tam a najednou je tma temná jako černý rybíz. Ten mám nejraději. Černorybízovou marmeládou slepuji na Vánoce linecké kytičky, stejně jako to dělají všechny holky v naší rodině. Já si do krabice vpašuji ještě pár kousků s angreštovou marmeládou. Ten se na mém žebříčku popularity letního ovoce přetlačuje s třešněmi. Z těch nic nevařím. Co moje paměť sahá, žádné přebytky těchto peckovic se v naší rodině nevyskytovaly. Pokaždé jsem je všechny stihla sníst. Předběhla jsem svoje sestry, ale i červy, kteří nestačili ani ochutnat. Spolu s rybízem se hlásí o slovo maliny. Cesta k jejich sklizení bývá trnitá. Pořád jsou holt důležitější věci na práci než krotit bujný kout zahrady. Maliny měl rád náš voříšek Kvído, dej mu pánbu věčnou kost. Opatrně je tlamičkou sbíral ze spodních větviček, až měl čumák celý dočervena.

Každá sklenice marmelády vypráví svůj příběh. Tyhle příběhy mojí rodiny i české krajiny, prosté a uklidňující, si vychutnávám moc ráda. Teď ještě najít návod, jak si zavařit celé léto. Nemáte ho někdo náhodou v rodinné kuchařce? Ale prosím, tentokrát ne zastudena.

Další fejetony ze života padesátky, které vypráví Lucie Šilhová, najdete v její sekci Očima padesátky. A jestli hledáte tipy na ty nejlepší marmelády, džemy či nakládanou zeleninu, najdete je v našich nových receptech

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek