Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Chci jít do práce, ale muž mi to nechce dovolit

Foto: wavebreakmedia, Shutterstock.com

Foto: wavebreakmedia, Shutterstock.com

Pro někoho bude znít otázka jako ze středověku. Čtenářka se bojí svému muži říct, že by chtěla – po čtyřech letech s dítětem doma – zase chodit do práce. Ovšem odpověď Josefa Hausmanna je možná ještě překvapivější. Budete s ním souhlasit?

Článek

Čtenářka Kristýna (42) nám poslala na jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj dotaz:

Dobrý den, pane Hausmanne,

ráda bych se s vámi poradila, jak mám říct manželovi, že už bych šla ráda do práce. Máme malou dceru, teď jí byly 4 roky, celou dobu jsem s ní doma. Už jsem si domluvila půlúvazek, ale manžel se v minulosti zmiňoval, že mu to takto vyhovuje (nedivím se, má ode mě full servis), a já teď nevím, jak mu to říci. Na hlídání máme možnost školky, sice soukromé, ale s penězi by problém být neměl, nebo i jednu babičku. Prosím, poradíte mi? Děkuji vám moc, vaše čtenářka, Kristýna.

Vážená paní Kristýno,

k dnešnímu dni se mnou redakce z reorganizačních důvodů ukončuje pracovní smlouvu (přesto jí budiž čest, že v dnešním politicky korektním mediálním světě držela přes deset let člověka z černé listiny), a tak jsem rád, že se mohu loučit nad netragickým dotazem typu „co by za to jiné daly“.

Odvěké ženské preference pro bohaté, mocné a úspěšné muže vycházejí z přirozené lidské touhy po pohodlném životě. Úspěšná žena se nemusí rvát o chleba v nelítostné podnikatelsko-ekonomické džungli, úspěšná žena si na tuto špinavou práci dovedla opatřit schopného chlapa a sama se věnuje „důležitějším věcem“.

Já bych na vašem místě využil možnosti školky a babičkovského hlídání k tomu, abych si ráno pospal, zahrál si tenis, zašel do fitka, pocvičil na piáno, dále se vzdělával. Ten „full servis“ byste přitom jistě také stihla. Vy ovšem, poslušna feministického nabádání k nezávislosti, si myslíte, že budete rodině (a sobě) prospěšnější, když uštvaná a unavená z práce – a tedy konečně stejně důležitá jako manžel – přinesete domů peníz, bez kterého (jak se zdá z dotazu) se váš rodinný rozpočet obejde.

Neuznávám ani argument „aspoň zas konečně přijdu mezi lidi“, protože při smysluplných volnočasových aktivitách, z nichž jsem shora vyjmenoval jen nepatrný vzorek, byste přišla mezi lidi také, a navíc byste vzkvétala na těle i na duchu. Takto jistě uvažuje i váš muž, který by vás raději viděl vysportovanou a veselou, než aby kvůli pár tisícovkám měl ženu zanedbanou a nestíhající. Nemluvě už o příznivém vlivu činorodé matky na rozvoj dítěte.

Jiná věc ovšem je, jestli jste dosavadním způsobem života natolik zpustla, že nevíte, jak s volným časem naložit – šachy jsou moc složité, sport někdy bolí, četba je nudná, hudební nástroj obtížný, příroda plná havěti. Zkrátka zlatá drbárna v úřednickém kanclu. V tom případě – pod heslem „kdo chce kam, pomožme mu tam“.

Vysvětlete (nebohému) manželovi, že se doma cítíte jako ve vězení, jako jeho vazal, že už konečně musíte na vzduch, že nechcete být na něm finančně závislá, že nechcete ztratit kontakt se svou bývalou profesí a že role matky a manželky vás nenaplňuje. Dosáhnete-li svého, bude mít manžel jinou ženu, než jakou si maloval, a dcerka uondanou maminku. A vaše chytřejší soukmenovkyně, až přes plot plovárny uvidí, jak vlečete tašku s nákupem, si budou ťukat na čelo.    

Redakce: Bylo nám ctí s panem Hausmannem spolupracovat. Ne vždy jsme s jeho názory souhlasili, ale oceňujeme jeho schopnost autenticity. Nejednou podnítil svými názory vášnivou polemiku. Děkujeme za deset let spolupráce a přejeme mu hodně štěstí, osobního i pracovního.

A příští týden na vás čeká mnohem více než jen proměna této rubriky!

Reklama