Článek
Čtenářka Zdena je přímo zoufalá. S přítelem je šťastná, plánují rodinu a chtěla by žít tradičně, tedy jako sezdaný pár. Jenže její partner si spočítal, že bez svatby budou mít více peněz. Jak jeho názor zvrátit? Na to se ptá na emailu jaktovidichlap@prozeny.cz. A Josef Hausmann odpovídá, jako vždy přímo a bez zkratek!
Čtenářka Zdena:„Jsem se svým přítelem již 7 let, náš vztah je velmi hezký, řekla bych až idylický. Protože mi bude letos 35 let, přišla řeč na založení rodiny, oba bychom děti rádi a cítíme se připraveni. Pocházím z malé vesnice, mí rodiče jsou věřící, i já chodím občas do kostela. Svatbu jsem vždy brala jako samozřejmost, soužití na hromádce se mi příčí, pokud jsou ve vztahu děti. Můj přítel je ale opačného názoru, ohání se ekonomickou výhodností nesezdaného soužití. Je to jen jeho výmluva, proč si mě nechce vzít? Jak mám argumentovat?“
Vážená slečno, váš dotaz je v dnešní (bílé) vymírající společnosti naprosto zásadní. Jeho zodpovězení si vyžádá politicky nekorektní argumentaci, která současné garnituře „politických elit“ z nějakých (sobeckých) důvodů nevoní, a tak brání v jejímu šíření. Naše redakce naštěstí dosud svobodu slova ctila, takže uvidíme…
Z jistých příčin (zdegenerovaným generacím bez hierarchie hodnot se lépe vnucuje brak na trhu marnosti) „elity“ potírají vše, co klasické hodnoty podporuje (noblesnější kulturu, národovectví, úctu k autoritám, komplexní vzdělanost a – to hlavně – rodinu a hodnoty s ní související) a podporují vše, co klasické hodnoty podkopává (nestátotvornost, imigranty, menšiny, pokleslou zábavu, podsouvání pochybných „celebrit“ za vzory mládeži, vzývání špinavých peněz, feministické spolky ostrakizující úplnou rodinu). V tomto světle nepřekvapí ani centrálně řízená ekonomická diskriminace sezdaných párů.
K tomu se nesnížili ani bolševici – a že měli také dost důvodů národ deptat. Naopak, ti manželství a rodinu podporovali a lidem se uzavírat manželství vyplácelo – díky výhodným půjčkám, přidělováním bytů, možnosti družstevně stavět, dostupnými školkami.
Navíc nebyly schváleny rodinu rozvracející zákony (o domácím násilí, sexual harassmentu), ignorovány byly feministické „výdobytky“, organizovaly se akce pro seznámení (odpolední čaje, plesy zájezdy ROH) či byla příslušným způsobem ovlivňována demografie (kasárna v městech s textilním průmyslem).
Muži obecně považují svatbu za ztrátu svobody, většinou musí být do ní nějak vmanévrováni. Odradí je sebemenší pochybnost – natož pohnutka tak silná, jako je ekonomická nevýhodnost zamýšleného kroku, vzniklá možná i pod tlakem feministických poradkyň, kterých je všude plno. K tomu připočtěme neblahou statistku toho, co nastane, až muž kvůli rodině změní svůj život, „postaví dům a zasadí strom“, a když to nevyjde, většinou přijde o děti, které pohltí manželčino příbuzenstvo.
Rozvrácením rodinných vztahů v širším příbuzenstvu se podařilo eliminovat další tlak na (neochotné) muže, a to ze strany otců a bratrů „zostuzené“ dívky, která navíc podle moderní morálky už dávno není zostuzená.
K tomu všemu přistupuje oficiální doktrína, která proti klasickým hodnotám, jejichž hesly byla stabilita, pokora a střídmost, hlásá pravý opak: změnu, drzost a neomezovat se v ničem – i za cenu půjček.
Argumentovat můžete těžko, když zde (záměrně) chybějí síly, které by pohnuly téměř vždy váhajícími muži. Že je to politika krátkozraká, víme (a vědí) všichni. Heslo dnešních „elit“ (jak to slovo nenávidím) však zní: Po nás potopa. Lituji všech, kdo se jí dožijí.
