Článek
Jsou dospělé, leckdy vdané, mají děti, přesto se chovají jako malé holky. Jsou stydlivé a obyčejné věci, které jiným nečiní žádné potíže, jsou pro ně nadlidský úkol. „Moje kamarádka má třeba hrůzu z kupování oblečení. Stydí se, jak vypadá. Objednává jen přes internet. Nesnese představu, že by prodavačka u kasy viděla, jakou velikost oblečení nosí," říká šestadvacetiletá Marika.
Podobně stydlivá je ale i devětadvacetiletá Klára. „Nesnáším kupování vložek a tamponů. Vždycky jdu do nějaké zapadlé drogerie, kam skoro nikdo nechodí. Když se za mě do fronty postaví muž, raději předstírám, že jsem něco zapomněla a jdu platit, až když odejde. Nedokážu před mužem vyndat vložky na pult, jako by se nechumelilo," popisuje.
Velké malé holky
Je tohle normální? Vždyť jsou to dospělé ženy a měly by umět stud překonat, a když se jim chce třeba na záchod, měly by zvládnout zeptat se obsluhy na baru, kde najdou dámské toalety. Proč to nedokážou? „Podle mě je to nějaká extrémní neschopnost se o sebe postarat, strach se konfrontovat se životem, strach risknout, že se ztrapním, nemožnost postavit se za svoje potřeby a přání," říká psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Občas je stud na místě, ale pozor na extrémyFoto: Thinkstock
Může jít o drobnější problém týkající se jedné oblasti života, jeden mindrák, se kterým se ženy neumí příliš dobře poprat. Také se ale může jednat o velký problém, a to ve chvíli, kdy patologická stydlivost zasahuje skoro do všech oblastí života. Takové ženy v sobě mají nějaký blok, který jim znemožňuje běžně fungovat. Ne, že by nechtěly, ale nemohou.
Forem a důvodů ke studu je jednoduše celá řada:
- Nízké sebevědomí – ženy mohou trpět utkvělou představou, že se jim nemůže nic podařit, že všechno zkazí, vždy se ztrapní a všichni se jim budou jen smát. Proto je pro ně jednodušší nic nedělat, čímž rovnou zamezí možnosti neúspěchu (více se o tom dočtete v článku Nízké sebevědomí vám zkazí život!). Každopádně sem patří spíš lehčí formy studu, které jsou zaměřeny jen třeba na jednu oblast života. Jde o různé mindráky, tedy například pocit, že jste tlusté. V ostatních situacích jsou ale tyto ženy relativně schopné fungovat.
- Vliv rodiny – leckdy za tím také může být způsob výchovy. „Může to být forma, kterou v sobě mají zakořeněnou. Pokud jste byli vedeni větami typu ,neobtěžuj, nechtěj pořád něco, toho, co žádáš, je příliš', zůstane to ve vás, a vy máte pocit, že poprosit o cokoli je drzé, nevhodné, prostě se to nesluší. A tyhle vzorce chování se velmi těžko mění,“ vysvětluje psychoterapeutka Lucie Horníková. Výchova na nás má skutečně velký vliv, přesvědčí vás o tom článek Za tyhle chyby může naše dětství!.
- Hluboký psychický problém – pokud jde o ženu, která skutečně není schopná čelit běžným situacím, a to ve všech možných oblastech, značí to velký psychický problém. Tam už je potřeba vyhledat odborníka a s jeho pomocí odhalit příčiny takového chování. Ty je nutné odstranit, bez toho je šance na změnu v podstatě nulová. „Ač se tím vnitřně trápí a touží po pravém opaku, obavy, že by to nedopadlo tak, jak si představují, jsou silnější, a tak ty ženy raději nic nezkusí," popisuje Lucie Horníková.
- Strach ze zodpovědnosti – může jít i o ženy, které takový stav baví, vyhovuje jim. Zcela cíleně nechtějí dospět, nechtějí se rozhodovat samy za sebe, řešit své problémy a nést za ně zodpovědnost. Stydlivost pak mohou pouze předstírat. „Celé to klidně může být taky tak trochu vykutálená podvědomá hra. Dotyčná v podstatě hřeší na to, že to okolí nevydrží a postará se o ni, a ona nebude muset do té pro ni nepříjemné situace jít,“ dodává Anita Michajluková.
Jak jim pomoct?
Ženám, které se stydí v podstatě účelově či jen v některých situacích, je nejlepší nepomáhat. Jakkoli vás jejich neochota cokoli řešit štve, rozčiluje, případně se ve vás probouzí ochranitelské pudy a vy prostě máte potřebu té „malé stydlivé holce“ pomoct, nedělejte to. Ve výsledku jí sice pomůžete vyřešit danou konkrétní situaci, ale její problém tím jen prohlubujete.
„Tím, že to za ni někdo vyřeší, ji opravdu nepodpoří, protože ona může dál zůstávat stydlivá. Tím, že nejde do akce, nemá šanci prolomit tu hrůzostrašnou představu ve své hlavě,“ říká Anita Michajluková. Vzpomeňte si na sebe, jak jste se v patnácti styděly před lékařem svléknout tričko, a dnes je to pro vás v podstatě běžná věc. Jednoduše jste se otrkaly. I tyhle ženy si tím musí projít.
Pokud jde ale o skutečnou patologickou stydlivost, která ženě znemožňuje běžný život, pošlete ji za odborníkem. A to hodně rychle! Je potřeba zjistit, kde je v její hlavě chyba, a napravit ji.
Stydlivost může značit velký psychický problém, který ženy hodně trápíFoto: Thinkstock
Po terapii trénink
Jakmile žena pochopí, proč se chová tak, jak se chová, může s tím pracovat. Když zjistí, v čem tkví její blok, co jí brání v normálním životě, může se začít takzvaně otrkávat. „Jde o to, aby postupně získávala zkušenost, že když to, čemu se vyhýbá, překoná, nestane se nic hrozného,“ upřesňuje Anita Michajluková. Jednoduše musí dnes a denně posouvat své hranice, překonávat samu sebe. „Je to jen tréninkem, v nácviku situací, které neumí řešit, kterých se bojí. Musí se překonávat a požádat číšníka o kávu. Ten úspěch v podobě toho, že ji neodmítne a její přání splní, ji posílí,“ dodává Lucie Horníková.
Znáte někoho, kdo se takhle stydí? Jak s tím bojuje?
