Kateřina Geislerová: Sezonní trendy mě nezajímají

Čekal vás po příjezdu do Paříže nějaký „módní šok"? Co vás nejvíce překvapilo?

„Odjela jsem do Paříže v devatenácti letech, jen čtyři roky po revoluci, a ano módní šok to byl každopádně. Odjela jsem z Prahy, kde se teprve začaly rodit butiky se zahraničními značkami, a lidé zoufale hledali svůj styl. V Paříži jakoby každý věděl, jak se obléknout a co mu sluší a vyjadřuje nejlépe jeho styl, náladu či charakter. Posedávala jsem dlouhé hodiny po kavárnách a vstřebávala shon toho krásného velkoměsta a směsici všech těch módních stylů na ulici. Ulice mě od začátků inspirovala, překvapovala a imponovala. Musím říct, že šmrnc a elegance pařížských žen mě tehdy úplně oslnila. Bohužel, dnes se již z Paříže téměř vytratila.“

Jak život v Paříži ovlivnil vaši tvorbu a styl? Myslíte si, že by byla stejná, kdybyste zůstala v ČR?

„Rozhodně to je pařížská ulice, která mě vždy inspirovala a posunovala dopředu. Je pro mě bezmeznou inspirací. A upřímně si ani nemyslím, že bych se stala módní návrhářkou, kdybych zůstala v Praze. Zde jsem měla zázemí, znala, jak věci chodí…, vše bylo jednoduché. V Paříži jsem začala studovat módní návrhářství až po pěti letech univerzitního studia. A to jen proto, že jsem stále hledala to, co mě bude zcela naplňovat. Je to jen díky pařížskému náročnému způsobu života, který vám nic neodpustí, musíte být stále ve střehu, připraven reagovat a vyvíjet až nadlidskou dynamiku, abyste udržel bláznivý rytmus tohoto velkoměsta. A tato umíněnost, a snaha dělat vše nejlépe, jak můžu, mi vydržela i při založení mé značky.“

Čím se podle vás liší české klientky od těch francouzských?

„Dnes se již mnoho neliší. Trendy jsou tak silné, píše se o nich všude stejně, ve velkých módních řetězcích najdete téměř stejné oblečení v každém městě… uniformizace a vliv módních diktátů dopadá všude stejně. České klientky ale mají dnes snad i větší snahu chodit elegantně oblečené, hezky o sebe dbají, mají ale větší problém najít svůj osobní styl. Jsou rozhodně méně odvážné než Francouzky, které se nebojí improvizovat. V Čechách platí ,hlavně nevyčnívat', což je škoda. Každý by si měl stát za svým stylem.“

Dá se v ČR navrhováním vůbec uživit?

„Jistěže dá. Každý návrhář si může najít své místo a svoji klientelu, když si stojí za svou prací, svým názorem, stylem a atmosférou. Ale samozřejmě, že pro každou značku je nejlepší, když se nespokojí jen s jedním trhem. Rozhodit své sítě i po Evropě, či po světě jen pomáhá k tomu zůstat bdělí, netočit se dokola či neusnout na vavřínech.“

Co nosíte v civilu nejraději vy?

„Záleží samozřejmě na náladě. Ráda nosím elegantní modely od Alexandera McQueena. Mám od něj více kusů, je to vysoká krejčovina, nádherně udělané zvenku i zevnitř, materiály jsou krásné a cítím se v tom velice žensky. A jindy, kdy si ráda oddechnu od elegantního oblečení, nosím k džínům třeba japonské značky Comme des Garçons nebo Yohji Yamamota, mají úplně jinou, zdánlivě neupravenou a nekonstruovanou strukturu, baví mě to.“

Jak byste charakterizovala váš styl v několika bodech?

„Asi stejně jako moji vlastní tvorbu. Nosím v sobě nostalgii spojenou s touhou po nedbalé, nonšalantní eleganci, což je vlastně výraz pro eleganci jaksi oddramatizovanou, nesešněrovanou, ale svým způsobem stále věrnou svému původnímu významu. Taková móda mě baví. Upravená-neupravená. S osobním stylem. Mám ráda kvalitní materiály a zajímavé, propracované a mimořádné střihy. Kombinuji jednoduchost s nevšedním prvkem či barvou. Rozpory a protiklady mě baví.“

Kdo je vaše klientka? Pro jaké typy žen nejčastěji navrhujete?

„Tvořím pro ženy, které hledají elegantní, originální oblečení, které se dá nosit přes den do práce, ale i večer do společnosti. Mé modely jsou zdánlivě minimalistické, ale jsou ve skutečnosti velmi propracované, vyznačují se výraznými architektonickými linkami či překvapivým detailem, které mají za cíl zvýraznit a zeštíhlit siluetu. Elegance je pro mě cosi jednoduchého a zároveň pikantního, čemu nechybí ženskost. Je pro mě důležité, aby mé oděvy byly pohodlné a příjemné na dotek. Snažím se tvořit tak, aby se ženy v mých modelech cítily jako doma.“

Do jaké míry se necháváte ovlivňovat sezonními trendy?

„Nenechávám. Já na ně vůbec nejsem a nikdy jsem nebyla. Je to vidět také z mé tvorby. Móda jako taková mě nezajímá. Zajímá mě ženská silueta, jak ji zkrášlit a zvýraznit zdokonalováním mých střihů, a zajímá mě krejčovské řemeslo. Mám ráda nadčasové věci. Trendy jsou efemérní, a co s oblečením, které po jedné sezoně ztrácí svůj význam? Kupovat oblečení podle svého stylu a ne diktátu, to bychom měli. A možná právě proto, že dělám věci jinak, se mé klientky ke mně vracejí. Snažím se myslet na to, aby oblečení bylo nadčasové. Nechtěla bych, aby se mé modely po šesti měsících vyhazovaly.“

Máte oblíbeného českého návrháře? Koho u nás sledujete či nosíte?

„Moniku Drápalovou. Má silné umělecké cítění, které umí vyjádřit nejen velice nositelnou krásnou módou, ale také silným koncepčním stylem v malých sériích. A nosím krásné a vtipné šperky Janji Prokic.“

Jak dlouho trvá, než vytvoříte model, od návrhu až po výrobu?

„Již od svých začátků přistupuji ke své práci spíš jako sochař než návrhář. Nejdříve si pečlivě vyberu látku, která charakterem odpovídá náladě modelu, jenž chci vytvořit, pak se jí nechám inspirovat a sochám přímo na krejčovské panně v respektu pohybu a chování vybraného materiálu. Pak model přenesu na papír a vytvořím střih. Pak upravený střih přenesu zpět na látku a ušiji první prototyp. Většinou přicházejí další a další úpravy. Nekonečné. Jsem puntičkář, a tak definitivní prototyp vznikne až po pár dnech. A když počítám i zvětšování střihů a přípravu na výrobu, jeden model vyjde zhruba na týden práce.“

Míváte i tvůrčí krize?

„Tvůrčí krizi jsem ještě neměla, potřebuji si ale pravidelně od každé kolekce odpočinout. Zapomenout na ni. Mám štěstí v tom, že nejsem nostalgická a když něco vytvořím, nepotřebuji se k tomu vracet. Jdu dál. A pokaždé se snažím udělat věci jinak než v předchozí kolekci. A pomáhá mi k tomu i moje inspirace – ulice, která se stále mění a vyvíjí. Mám to štěstí, že často cestuji, a tak se nechávám stále inspirovat ulicemi všech velkoměst, která procestuji."

Jak takové inspirování se vypadá v praxi?

„Ráda pozoruji kolemjdoucí, nejen co nosí, ale i jak to nosí, kombinují. Inspirují mě i některé módní nehody či náhody. Ráda se nechám inspirovat kouzlem nechtěného: třeba špatně zapnuté sako může dodat celému vnímání postavy zcela jiný, původně netušený vzhled. Nebo zvláštně ovázaný svetr kolem ramen či pasu může vykreslit nečekaný objem. Kabát stažený páskem mu dá linii, která mě může inspirovat k originální fazoně. Inspirativní může být i větrem ohrnutý roh kabátu, či posunuté zapínání u šatů. Podobné náhody se snažím vepsat do svých kreací. Vznikají z toho kousky zdánlivě klasické, ale vždy mají v sobě nějaký detail, který překvapí či upoutá.“

Účastníte se jubilejního 10. ročníku Shooting Fashion Stars. Na co se na této akci můžeme těšit?

„Premiérově představím kolekci jaro/léto 2014. Vše se nese v duchu volnosti, lehkosti bytí a svobody. Volně si pohrávat s módou, objevovat v sobě krásnou nespoutanou rebelku a luxusní dámu zároveň. Využívám v této kolekci splývavé materiály, které souzní s tělem a dávají vyniknout ženskému pohybu. Barevně jsem vše založila především na ikonické černé a bílé – symbolu smyslnosti, tajemnosti a romantické čistoty. V roce 2014 se poprvé ubírám směrem nové luxusní řady, kterou vytvářím exkluzivně na míru, či ve velice malé sérii. Na Shooting Fashion Stars 2014 představím několik modelů z této řady.”