Mé dítě bere drogy?!

Namlouvat si, že „nám se to nemůže stát" vede k tomu, že si rodiče důkaz o opaku uvědomí později, než by bylo třeba. Myslet si, že děti a mládež, které mají sklon zkoušet drogy, případně si na nich vypěstovat závislost, pocházejí většinou ze sociálně slabých a rozvrácených rodin, je naivní.

Dnes má víc než třetina středoškoláků u nás nějaké drogové zkušenosti, a každé dítě ví, kde je získat. Národní monitorovací centrum odhaduje, že alespoň jednou v životě zkusilo marihuanu téměř 50 % procent lidí mladších 16 let. Do osmnácti okusí drogu ještě další. Odborníci, kteří přicházejí do styku s uživateli drog, soudí, že výsledky výzkumů jsou zkreslené a že těch, kdo drogy skutečně okusili, je ještě výrazně více.

Všichni se shodují v tom, že je třeba dítěti věnovat pozornost, mít přehled o tom, kde a s kým se pohybuje, být citliví na případné změny a výkyvy chování, nálad, snažit se ho o riziku drog co nejzasvěceněji informovat. Zároveň ti úzkostlivější z odborníků varují, že musíte dítě bedlivě sledovat a vidět možné důsledky do budoucna už při prvním experimentu, třeba první zkušeností s marihuanou. Jiní tvrdí, že bezesporu je třeba nad situací nezavírat oči, ale nepanikařit. Poukazují na to, že většinu těch, kteří náhodně drogu okusí, to pro další život nijak nepoznamená. Kvůli tomu se ještě rodiče nemusejí obávat, že mají doma feťáka. Je tedy důležité rozlišovat skutečné riziko od náhodného experimentu, upozorňuje psycholog Ivan Douda z Nadace Drop In.

„Je velmi důležité posoudit celou situaci, kdy si dítě drogu vzalo, proč a jakou. Zda to byla náhoda, nebo se to opakuje," radí Douda. Varuje před hysterickými scénami, výčitkami a vyhlášením války dítěti. Tu nemůžete vyhrát a dítě se spíše stáhne do jakési ilegality. Doporučuje zatížit potomka zodpovědností a dát mu důvěru, spíše než jej zahrnout výhrůžkami. To totiž jen zhorší vzájemné vztahy, a ztíží tak další postup, pokud je ho zapotřebí. Navíc to může dítě motivovat k dalšímu „útěku" od reálného života a motivovat ho k opětovnému braní drog. Radikálnější přístup je pochopitelně na místě, pokud se jedná o takzvané tvrdé drogy, navíc když je mladistvý bere opakovaně.

Ze zkušeností odborníků vyplývá, že mimořádně rizikovou skupinou z hlediska užívání drog jsou děti příliš úzkostlivých rodičů. Vesměs to jsou matky, ale nutně to nemusejí být samoživitelky. Jejich přílišná starostlivost a přehnaná péče o dítě - zejména v pubertě - začne stresovat, a snaží se jí uniknout. „Navíc to vyvolává sníženou sebedůvěru, takové dítě se často začne stydět před svými spolužáky a snaží se získat jejich uznání tím, že se nechá vmanipulovat do toho, co dělají ostatní," upozorňuje psycholožka Marta Franclová.

Také přehnaně autoritativní výchova má celou řadu negativních dopadů, v některých rysech často paradoxně podobnou jako přehnaně úzkostlivá: může vést u dítěte ke sníženému sebevědomí, manipulovatelnosti. „V pubertě se to může projevit extrémní snahou se jí vzepřít. A to i snahou dělat naschvál to, co autoritativního rodiče nejvíc popudí a raní. Říkejme tomu třeba braní drog ze vzdoru," konstatuje Marta Franclová.

Sklon experimentovat s drogami přichází vesměs v pubertě, která je typická snahou zkoušet nové věci, včetně těch riskantních, navíc psychickou nevyrovnaností, takže teenageři vyhledávají pocity „pohody", které jim právě drogy na chvíli poskytnou.

První pokusy s drogami přicházejí podle statistik mezi 13. a 15. rokem, takže už se třináctiletými stojí za to o drogách mluvit. Odborníci v této souvislosti shodně doporučují sehnat si relevantní informace, protože obecná konstatování, že drogy jsou škodlivé a nebezpečné, nemají valný efekt. Přistupuje k tomu i fakt, že děti toho dnes o různých návykových látkách vědí až dost, takže je vhodné mít zasvěcené argumenty, případně protiargumenty týkající se rizik.

Také je známo, že jakýmkoli závislostem snáze odolávají jedinci s větším sebevědomím a sebedůvěrou. „To je výsledkem celkové výchovy, ale v této souvislosti neplatí, že v pubertě už je jedinec takzvaně hotový člověk. A i když se to snaží nedávat najevo, a možná si to často ani neuvědomuje, jakékoli uznání a povzbuzení, projev důvěry, je pro něj extrémně důležitý," upozorňuje PhDr. Marta Franclová. Jak dodává, pokud teenager toto postrádá, snadněji podléhá svému okolí nebo hledá různé náhražky, podléhá pochybnostem sám o sobě.

Mohou na to ukazovat problémy ve škole, ztráta původních zájmů, změna chování, fakt, že dítě zcela změnilo okruh přátel.

Přidávají se problémy, jako je únava, nadměrný spánek, nebo naopak nespavost, hubnutí, nechuť k jídlu (jen u pervitinu), krádeže peněz a věcí z domácnosti.

Pokud doma naleznete stříkačky a třeba na rukách dítěte vpichy, není co řešit. Pokud zatím máte jen podezření, ověřte si je nějak, odkládání řešení se nevyplácí, dítě zatím může do závislosti zabřednout o to více.

Pokud zjistíte, že dítě problémy s drogami opravdu má, nevyčítejte mu to a nesnažte se za každou cenu najít viníka. Postavte před něj konkrétní řešení a buďte pak důslední. Sežeňte si dostatek informací.

Ke spolehlivému rozpoznání, zda dítě bere drogy, poslouží toxikologický rozbor moči (např. CEDELAB). Můžete anonymně zavolat na kontaktní centra a poradit se s tamními odborníky, případně lze získat radu e-mailem.

Nepopírejte problém. Ztrácíte čas, který může vést k rozvoji závislosti.

Neskrývejte problém. Někdo se za takový problém stydí a tají ho. Abyste se dokázali v situaci lépe orientovat a citově i rozumově ji zvládali, měli byste naopak o problému s někým důvěryhodným a kvalifikovaným pohovořit. Měli byste najít spojence.

Neobviňujte partnera. Pro vyřizování starých účtů není naprosto vhodná doba. Minulost se změnit nedá, budoucnost naštěstí často ano.

Nehledejte v dítěti, které bere drogy, spojence proti svému partnerovi.

Nezanedbávejte sourozence. Sourozenci problémového dítěte jsou více ohroženi, problémem v rodině trpí a rovněž potřebují vaši péči a zájem.

Nefinancujte užívání drog a neusnadňujte ho. Kontrolujte dítěti kapesné, zabezpečete si cenné předměty, nenechte se okrádat. Krádež nemusí uskutečnit vaše dítě, ale jeho kamarádi.

Nedejte se vydírat. Vyhrožování fetováním, útěkem, prostitucí nebo sebevraždou je častým a oblíbeným způsobem vydírání rodičů. Neustupujte tomuto tlaku.

Nevyhrožujte něčím, co nemůžete splnit - ztrácíte tím důvěryhodnost.

Nebijte dítě, které je pod vlivem drogy. Fyzické násilí většinou vyvolává u dítěte pocity ukřivděnosti, vede k sabotování snah rodičů a k útěkům.

Nedělejte zbytečně „dusno". Parta a nevhodní přátelé by se tím pro dítě stávali ještě přitažlivější.

Nezabouchněte dveře navždy. I když dítě odejde, je dobré být připraven mu pomoci, pokud přijme určité podmínky.

Neztrácejte naději.

Nízkoprahové středisko Drop In, Karolíny Světlé 18, Praha 1, 110 00, telefon  222 221 124  , www.dropin.cz, nabízí on-line poradnu

Občanské sdružení Sananim, kontaktní centrum, Osadní 2, Praha 7, 170 00, telefon    283 872 186  , www.sananim.cz nebo www.drogovaporadna.cz

K-centrum Drug Azyl, Vídeňská 3, Brno, 639 00, telefon    543 249 343  , www.podaneruce.cz

K-centrum Walhalla, Sokolská 48, Olomouc, 772 00, telefon    585 220 034  , www.podaneruce.cz