Myslím, tedy lžu!

Chyba je rozhodně na její straně. Ona je žárlivá. Já jsem přece ten hrdina, bojovník za mír. A taky, bylo mi těch holek líto. Představte si to - pochodujete nahá po ulici, fotí vás turisti, brzdí tramvaje, ale transparentu nad vaší hlavou si pochopitelně nikdo nevšimne. Bylo mojí morální povinností členky shromáždění podpořit a nekoukat jim přitom nepřetržitě na prsa. Pouze každých pět metrů.

Také jsem svou partnerku informoval o absolvování rande s její kamarádkou. Ani tohle přiznání se nesetkalo s pochopením. Ale co je špatné na cyklistice kolem horské chaty? Co na tom, že s jinou holkou? Nejsem zlý, jenom upřimný. Experimentuji s mluvením pravdy. Jedná se o riskantní a nevděčné pokusy ovšem zbavené faktoru výčitek svědomí. Inspiroval mě známý, který tři roky po svatbě své manželce prozradil, že v dětství navštěvoval speciální školu. Manželka zůstala zaskočená, ale prý se tím mnohé vysvětlilo.

Existuje samozřejmě pár výjimek, při kterých se říct pravdu nedoporučuje a radši použiji osvědčené formulky:

Moje přítelkyně brzy nový pravdomluvný trend odhalila a bohužel mě informovala o některých novinkách. Už třikrát jí poslíček do práce přinesl kytici růží od neznámého chlápka. Příjde jí to ohromně romantické a ráda se s ním setká. Kytice růží? Existuje větší klišé? Ten lůzr zřejmě miluje filmy s Hughem Grantem. Příště může poslat báseň o západu slunce.

Je pravda, že já jsem poslední společný večer po návratu z kina strávil napodobováním perverzních fórků z filmu Bruno. Možná moje zařezané slipy v kombinaci s vyplázlým jazykem nesplňují představy o sexy týpkovi, ale to není důvod pro schůzku s panem „neznámým poetou“. Nicméně prý mám být hrdý, že má dívka je v kurzu. Jistě, příště si můžu do profilu na Facebook přidat její akty, aby ty zamilované dopisy chodily rovnou mně. Budu se topit v hrdosti. Lež a láska zvítězí nad pravdou a nenávistí.