Hlavní obsah

Nesnáším jeho děti

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Role macechy není vůbec snadná

Role macechy je nesnadná i v případě, že partnerovy děti jsou krásné, poslušné a veselé. A skoro k nevydržení, když k vám jezdí děti nevzhledné, vzpurné, rozmazlené a nesympatické. Co si počít, kdy je prostě NEMÁTE RÁDA?

Článek

Časopis Žena +

Nebudeme chodit okolo horké kaše. Pokud jste k novému partnerovi vyfasovala do života také jeho děti, ke kterým cítíte všechno možné, jen ne náklonnost, máte problém. Jak velký může být? Posuďte sami - „Je to horší, než by si můj manžel, který má syna z prvního manželství, vůbec mohl pomyslet," svěřuje se pětatřicetiletá produkční Renata. „Nejde jen o to, že mi vadí, jak se pětiletý Karlík chová. Já navíc nemám žádnou touhu ho pochovat, pohladit, vzít ho na procházce za ruku... Pokaždé, když od nás odjede, dlouho větrám i peřiny, abych dostala z domu každý kousek jeho tepla. Do hloubi duše se za to stydím, protože manžel se k mým synům z předchozího vztahu chová hezky. Zároveň si ale nemůžu pomoct."

Renata se cítí naprosto psychicky vyčerpaná. „Samozřejmě, že mi pravidelně spoustu energie odčerpá snaha skutečný rozsah mých antipatií skrýt. Stejně si myslím, že to ten chlapec musí podvědomě vnímat. A manžel možná podvědomě vědět. Nedovedu si představit, že bych mu měla naplno říct: Nemám ráda tvoje dítě. Na druhou stranu cítím, že už takhle dlouho nevydržím. Bojím se, kdy to bouchne a jaké to bude mít následky."

Kdo za to může?

Pohoršujete se nad Renatiným postojem ve smyslu: „To si hošíček nezaslouží. Je přece malinký." Nebo: „Vždyť za nic nemůže." Případně: „Každé dítě je přece hezké?" Renata jen odevzdaně krčí rameny. „To si můžu říkat horem spodem. A zní to všechno dokonce logicky. Moje pocity to ale bohužel vůbec nemírní." Ve skutečnosti podobnými (byť třeba ne tolik vyhrocenými) pocity vůči partnerovým potomkům trpí velmi mnoho žen.

Otázka tedy nezní, jestli problém existuje. Existuje a bolí. Otázka zní: Jak ho vyřešit dřív, než se stane časovanou bombou, která může hravě rozvrátit jinak kvalitní partnerský vztah v trosky.

„Je potřeba mít na paměti, že partnerovo dítě není dotyčný partner," upozorňuje zkušený mladoboleslavský psycholog Karel Červinka. „Jde o samostatnou lidskou bytost, která ve vás může vyvolávat úplně jiné pocity než její biologický otec. Zjednodušeně řečeno, je vám sympatická nebo nesympatická, stejně jako by vám byl sympatický nebo nesympatický kolega v práci. Jde o celý souhrn faktorů, včetně chemických reakcí." Jenže... Kolegy v práci nebo přátele si vybíráme. Nevlastní děti nám osud vylosuje „v balíčku" s novou láskou.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Rozmazlené děti jsou k nevydržení

Abyste mohla situaci vyřešit, nebo alespoň docílit její snesitelnosti, je nutné najít zádrhele a rozšmodrchat je.

Začněte u sebe

To je sice nejméně příjemné, ale velmi účinné. Zapřemýšlejte, jak velký podíl máte na vlastních pocitech vy sama.

  • Nežárlíte náhodou na pozornost, kterou partner dětem věnuje?
  • Neužíráte se výší alimentů a nepersonifikujete si svou nespokojenost s dětmi?
  • Nemáte přehnané nároky na chování cizího dítěte?
  • Nevyvádí vás z míry, že je dítě úplně jiné, než jste si původně představovala?
  • Nesledujete příliš úzkostlivě, jestli partner nedělá rozdíly mezi pojmy „naše", „vaše", „moje" děti?
ynezorPumanzeSaNyknalC