Článek
Poprvé se potkaly v říjnu roku 2008 v porodnici ústecké nemocnice, ale nestihly se seznámit. Paní Simoně se tehdy narodil Kubík a paní Michaele malá Adélka. Později se už ovšem doopravdy setkaly a opět v nemocnici. Bohužel tentokrát to bylo na onkologii, kde se obě dozvěděly, že jejich děti mají akutní leukémii. Kubíkovi i Adélce byly právě tři roky…
Léčba trvala dva roky
Děti následně absolvovaly několik sérií chemoterapie, v důsledku které mají oslabenou imunitu a i po ukončení léčby jsou tak častěji nemocné. Léčba byla rozdělena na dvě fáze. První byla akutní, ve které jim byla chemoterapie podávaná nitrožilně. Společně s rodiči děti jezdily do nemocnice na plánované bloky, které vždy znamenaly několik dnů hospitalizace s následnou rekonvalescencí v domácím prostředí. Druhá fáze – udržovací, již znamenala častější pobyt doma. Chemoterapie byla podávána v tabletkách a do nemocnice děti jezdily pouze na pravidelné kontroly.
Adélka při nemoci a po níFoto: Archiv
„Věděla jsem, že léčba je náročná, ale netušila jsem, co vše během ní nemůžete. Nejdůležitější je dodržování přísných hygienických podmínek. Adélka musela chodit s rouškou a z domova jsme odstranili různé lapače prachu včetně koberce, závěsů a květin,“ vypráví paní Michaela.
Kubík s nemocí bojoval také dva rokyFoto: Archiv
„Dcera musela dodržovat takzvanou nízkobakteriální stravu, nemohli jsme cestovat hromadnou dopravou, nebo být v kontaktu s ostatními dětmi. V akutní fázi prakticky žijete v částečné izolaci. Navíc se objevují finanční výdaje, za častou dopravu do nemocnice, úhradu léků, vitaminů i stravy,“ dodává maminka Michaela.
I při těžkých chvílích měl Kubík občas úsměv na rtechFoto: Archiv
Přátelství na celý život
A přestože to byly těžké chvíle pro obě maminky i jejich malé děti, staly se samy sobě vzájemně velkou oporou a z dětí tak se stala nerozlučná dvojka.
„Kdyby se bývala Simona neobjevila ve dveřích našeho pokoje, nevím, kde bych hledala sílu vše zlé překonat. Okamžitě mě začala povzbuzovat, že vše zvládneme,“ vzpomíná paní Michaela a pokračuje: „Doufám, že se na mě nikdo nebude zlobit, když to takhle řeknu, ale já to tak cítím. Leukémie je opravdu vážná nemoc a nikomu bych ji nepřála, ale na druhé straně jsme díky ní poznali úžasné lidi, se kterými se vídáme dodnes. A nebýt této nemoci, kdo ví, za jak dlouho bychom se já, Adélka, Simča a Kubík znovu setkali.“
Michaela se svými dětmi prožívá už jen samou radostFoto: Archiv
Finanční pomoc od Dobrého anděla
Simona i Michaela se po onemocnění dětí dostaly také do složité finanční situace, neboť se o děti starají samy. Krátce po začátku léčby jim tak začali pomáhat dárci – Dobří andělé – prostřednictvím nadace Dobrý anděl. Díky jejich pomoci rodiny dostávaly pravidelně každý měsíc příspěvek v řádu několika tisíc korun.
Kubík s Adélkou zůstali dobří kamarádi a maminka Kuby s nimi prožívá jejich radostFoto: Archiv
„Slovy ani nedokážeme vyjádřit, jak jsme vděční za pomoc Dobrých andělů. Bez jejich podpory bychom asi jen těžko tuto zkoušku našeho života zvládly. Alespoň jeden kámen z našeho srdce spadl, když víme, že jsou mezi námi lidé, kteří v dnešní době dokážou obětavě a nezištně pomáhat druhým. Pozdravujeme všechny naše Dobré anděly, i ty, kteří se jimi rozhodnou stát,“ vzkazují obě maminky.
Znáte podobný příběh lidí, kteří by potřebovali pomoc? Pošlete nám ho do redakce.
