Článek
Když přišel pangas na český trh, doporučila mi ho jedna kolegyně v práci (tenkrát byl ještě docela drahý) pro jeho výbornou chuť. A tak jsem kromě obvyklých mořských filet z tresek a kapra, který je každoročně na slavnostní štědrovečerní večeři, začala kupovat ještě pangase, rybu, která si všechny členy naší domácnosti získala především skvělou chutí. A ocenil ji i můj muž, jenž zastává teorii, že nejlepší maso je vepřovej biftek.
Pangase jsem začala připravovat na spoustu způsobů (pekla jsem ho v troubě, smažila jako řízky….) a stala se pravidelnou vyhledavačkou slevových akcí, v nichž zrovna pangas figuroval. Není to tak dávno, co jsem ve velké slevě opět zakoupila několik „půlkilovek“ těchto ryb a společně s rodinou jsme se nemohli dočkat, až si na nich pochutnáme. Vše šlo skvěle, babička oloupala brambory a já zatím obalovala pangase v trojobalu.
Po jeho přečtení jsem byla v lehkém šoku. Pangasius je sladkovodní ryba dovážená z Vietnamu a tudíž neobsahuje jód, pro který jsem ho kupovala. Když jsem ve „vodách“ internetu brouzdala dál, našla jsem i to, co mě přivedlo k domněnce, že to není ryba mořská, „když přeroste, změní se i jeho chuť“, na tu zmiňovanou „kaprovitou“.
Měla jsem vztek na sebe, ale tak trochu i na okolní svět, že se příliš nemluví o tom, že je to ryba sladkovodní, a tak jsem v odpadkovém koši vyhrabala obal od těch filet a dole bylo drobounkým písmem napsáno „dovozce Vietnam“, „pangasius – ryba sladkovodní“, nebo něco v tom smyslu, ale já jsem aspoň měla jasno, že pangase už nekoupím a až se příště rozhodnu dělat něco pro zdraví, nejprve si pořádně přečtu etikety.
