Hlavní obsah

Podívej, kvete růže...

Foto: archiv autorky

Provází ji pověst královny. A oprávněně

Růže - podle mnohých nejromantičtější květina. Růžové zahrady byly a stále budou zcela okouzlující. Vysaďme si alespoň jednu, ale nejlépe celou skupinku voňavých královen - právě nastala nejvhodnější doba.

Článek

Růže nejen nádherně provoní a zkrášlí zahradu, ale z jejich okvětních plátků si můžeme připravit osvěžující i léčivý čaj, který vyrovnává ženské hormonální hladiny, posiluje játra a celkově pročišťuje. Je vhodná i jako vynikající pleťový obklad - růže je královnou nejen zahrad, ale i kosmetiky. Sadové růže navíc poskytují i zdravé a chutné šípky.

Růží je vyšlechtěno více než 20 000 rozličných kultivarů - ostatně i v přírodě se samy ochotně kříží a vytvářejí stále nové tváře růžové krásy. Výběr je velmi variabilní - od zakrslých minirůží po rozložité keře, od bílé přes žlutou a lososovou do temně rudé, od rostlin pnoucích se k výšinám po poléhavé půdopokryvné „koberce". Stále ale zůstávají růžemi, nemůžeme je zaměnit za jiné květiny, což je jedním z jejich kouzel.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Vůní a barev je nepřeberné množství

Díky ohromné rozmanitosti si snadno vybereme, ať chceme zútulnit malý dvorek, nebo ozdobit rozlehlou zahradu. Malé zakrslé růže, které obsypává množství drobných květů, můžeme pěstovat ve větších květináčích a dokonce i v bytě. Ve velkých nádobách, jako jsou stará kamenná koryta a jejich imitace, se uplatní i plazivé růže s obloukovitým vzrůstem. Záhonové růže různé výšky a velmi rozmanitých květů ozdobí předzahrádku, olemují cestičky. Velmi dekorativní jsou i jejich smíšené výsadby s ostatními trvalkami, kde si můžeme hrát s barvami i tvary. Pnoucí růže vytvoří z „obyčejného" vchodu, zdi či loubí pohádkové představení, pokud jim poskytneme vhodnou, nejlépe mřížovou oporu. Ohromné sadové růže pak v prostorné zahradě upoutají jako solitéry, nebo ji budou chránit jako neproniknutelný, a přitom kvetoucí a voňavý živý plot. Skvěle také zpevňují půdu, díky velmi hluboko sahajícím a mohutným kořenům.

Na prudké svahy můžeme rovněž vysadit růže plazivé, a pokud zatoužíme po květině neobvyklé až kuriózní, může to být opět růže, kdo nám vyhoví - pokud jsou záhonové či pnoucí růže naočkovány na kmínek, který může být i přes metr vysoký, vznikne originální růžový stromek či kaskáda.

Máme pro růže ustláno?

Růže jsou poměrně odolné - ovšem záleží na odrůdě, kterou zvolíme. Snazší práci budeme mít s růžemi botanickými a původnějšími, které mají o trochu menší či méně fantastické květy než „ušlechtilejší" kolegyně, ale zase snáze odolávají nepřízni počasí, chladu a chorobám. Ovšem nutno dodat, že i nejluxusnější odrůdy obvykle dobře rostou díky silným kořenům, které získaly od plané růže - většina z nich je totiž očkována na tuto odolnou podnož. Květina sloučená ze dvou je v podstatě ideální - jen místo očkování bude po celý život velmi citlivá, proto se zahrnuje vrstvou zeminy.

Foto: archiv autorky

Z růží si lze vysázet i živý plot

Všechny růže bez rozdílu milují slunce. To však neznamená, že jim svědčí vyhřáté a suché místo u jižní zdi - zde květy rychle blednou a opadávají. Potřebují spíše čerstvý vzduch, který je navíc nejlepší ochranou proti většině chorob, například obávané padlí. Růžím zkrátka vyhovuje zlatá střední cesta - ani výheň, ani mrazová kotlina, ani nehybný vzduch v koutě, ani průvan.

Půda by měla být výživná a velmi dobře propustná, protože růže koření hluboko. Pokud nebude neutrální, ale mírně zásaditá či kyselá, rostlina se s tím vyrovná - můžeme ji rovněž upravit. Ovšem pokud máme půdu tak kyselou, že bez úpravy vyhovuje rododendronům a azalkám, bude vhodnější, pokud zůstaneme u růží pěstovaných v nádobách.

Pro bujný růst a zdraví potřebují růže pravidelnou mírnou zálivku a přihnojování - vyzrálým kompostem, rostlinnými výluhy či hnojivy, které jsou dostání speciálně pro růže.

Podzimní výsadba pro letní radost

Růže zapěstované v kontejnerech sice můžeme vysazovat celoročně, ale například v horkém létě je třeba je zalévat třeba i několikrát denně - na podzim takové starosti odpadají. Navíc růže sázené v době vegetačního klidu, kdy již odkvetly a jsou patřičně seříznuté, se ujímají lépe. Nevadí jim dokonce ani vysazování za velmi nízkých teplot - pouze je musíme, jako ostatně i již dávno zakořeněné rostliny, na zimu ochránit přihrnutou zeminou a chvojím či slámou.

Foto: archiv autorky

K bohatému kvetení potřebují hodně slunce

Je pravda, že důkladní pěstitelé místo pro výsadbu připravují měsíce předem, aby náležitě „zvětralo". Pokud se nám však nedostává času ani trpělivosti, stačí i týden či dva. Základem je nakypření půdy do dostatečné hloubky - nejméně půlmetrové, její vylehčení a vylepšení kvalitním hnojivem. Ideální půda je hlinito-písčitá, tedy zrnitá zemina, ze které ale stále ještě můžeme vytvarovat kuličku. Příliš písčitá půda se ihned rozpadá - aby lépe držela vláhu, obohatíme ji přidáním kompostu a trochou rašeliny - ta rovněž upraví příliš zásadité půdy. Kyselým zase prospěje mletý vápenec. Těžkou jílovitou půdu vylehčíme pískem a kompostem.

Prostokořenné růže před výsadbou na několik hodin ponoříme do vody až nad místo očkování, nezapomeneme pečlivě odstranit případné nezdravé, nahnilé kořeny. Při sázení jim poskytneme dostatek prostoru, hloubku určuje místo očkování - musí být pět centimetrů pod zemí. Sazenici důkladně zalijeme dříve než jámu zcela zaplníme zeminou - tak voda i substrát ke kořenům dobře přilnou. Růže přesazované z kontejneru namočíme s celým kořenovým balem, který poté mírně rozvolníme.

Kolik růží se vejde na špičku jehly?

Doporučené vzdálenosti je lépe dodržovat, tísnění růžím neprospívá. Záhonových sázíme nejvýše deset na čtvereční metr, zakrslých třináct, ovšem půdopokryvnou pouze jednu. Největší kultivary sadových růží potřebují kolem sebe až osm čtverečných metrů místa, aby se mohly rozvít do plné krásy. Popínavé růže pak sázíme nejvýše tři metry vedle sebe.

Jak si růže namnožit

Zakoupení sazenic není zdaleka jedinou možností, jak zahradu růžemi obohatit. Většinu růží můžeme poměrně snadno vegetativně množit. Nejvynalézavější způsob je hřížení, kdy využijeme přirozené schopnosti keřových, plazivých i popínavých růží zakořenit větve, jež se setkají se zemí. Úspěšní budeme, pokud větev uchytíme u země - ne však zcela na konci. Zakořenění urychlíme opatrným naříznutím a odstraněním listů na hříženém místě, případně potření řezu stimulátorem a jeho fixace, aby se nezavřel. K tomu nám stačí obyčejná sirka. Zakořeněné hřížence odstřiháváme nejlépe na jaře.

Foto: archiv autorky

Krásu květů můžeme nejen u vyšlechtěných růží

Řízky z růží

Nejčastějším způsobem je klasické řízkování - nejlépe se ujímají až 30 centimetrů dlouhé řízky, ze kterých odstraníme všechny listy až na dva horní a zapíchneme je do substrátu, nejlépe směsi zahradní zeminy, písku a rašeliny. Řízky dobře zakořeňují především v létě, nic ale není ztraceno ani na podzim - pokud budou na záhonu, chráníme je průsvitnými nádobami a chvojím.

Neočkované, plané růže můžeme také množit semeny. I „obyčejná" planá růže je velmi půvabná, a například růže svraskalá, s temně růžovými květy, lesklými tmavozelenými listy a velikými šípky, kterou lze semeny množit rovněž, je atraktivní a nenáročná zároveň. Semínka odebíráme pouze z dobře vyzrálých šípků - pěstovat je můžeme již přes zimu doma, nebo je uskladnit na chladném suchém místě do jara.

ynezorPumanzeSaNyknalC